Pár dní...

12.

,,Haloo......Prosím....'' Když se po opakovaném volání nedoslechla jediného zvuku, podlomily se jí kolena a padla na zem se slzami v očích.

Ubrečená volala dál a dál s nadějí, že někdo uslyší její volání o pomoc.

Po několika zoufalých, probrečených minutách, kdy už měla skoro vykřičené hlasivky, zaslechla nějaké zvuky zpoza sutin.

,,HALO? SLYŠÍTE MĚ? JE TAM NĚKDO? '' Vyskočila na nohy a křičela ze všech svých sil.

,,JSI TAM? '' Zaslechla za kopou plného kamení tlumené volání. Nedalo se, ale rozpoznat o koho se jedná. Grace to však v danou chvíli bylo úplně jedno, hlavně se chtěla dostat ven.

Osoba na druhé straně si postupně probojovávala cestu ke Grace. Ta pochopila, o co se snaží a začala pracovat na své straně. Vší silou se snažila odstranit z cesty co nejvíce kamenů, co jen zvládala.

,,VYDRŽ. UŽ TAM BUDU. '' Tentokrát rozpoznala, že jde o mužský hlas. Stále byl až moc tlumený na to, aby určila, o koho jde. Naději ji však dodalo to, že byl slyšet o dost blíže než předtím.

Zvuky padajících kamenů byly slyšet blíže a blíže. To jí dodávalo největší naděje a tak postupně zrychlovala víc a víc s prací na své straně. Ačkoliv byla neskutečně vyčerpaná a ruce pomalu ani necítila.

Skrz štěrbiny, které byly mezi popadaným kamením, začal procházet paprsek bílého světla.

Bože můj. Děkuju. Děkuju. Děkuju.

Dvojce postupně odvalovala sutiny, až na sebe konečně skrz malou mezeru uviděli.

,,Grace?! ''

,,Thomasi? Ani nevíš, jak ráda tě vidím. '' Zvolala celá ubrečená.

Pokračovali dál, až udělali těsný prostor pro Grace, aby mohla prolézt na druhou stranu za ním.

Pomohl Grace na druhou stranu. Museli postupovat rychle ale opatrně. Další zavalení už by nemuseli přežít. Během chviličky se ocitla na druhé straně, kde už přeci jen bylo něco málo vidět.

,,Děkuju, děkuju. '' Pevně ho objala.

Byla vděčná, za záchranu. Nedovedla by si představit, tam zůstat navěky. Sama.

,,Už jsi venku. Neboj, mám tě. '' Hladil ji po vlasech.

,,Kde to vlastně jsme? '' Narovnala se, aby se mohla rozhlédnout kolem.

Dost to zde páchlo. Jak nějaké odpady nebo zatuchlina.

,,Nevím. Vypadá to na nějaké tunely pod městem. '' Posvítil baterkou směrem před ně.

,,Spíš odpady. Ten smrad je hrozný. '' Zakabonila se.

,,Kde jsi vlastně vzal baterku? ''

,,Mám ji v kapse od té doby, co jsme spali v tom domě. Před odchodem jsem ji našel a dal do kapsy. S tím, že se třeba bude hodit. ''

Teď byl rád, že si ji vzal. Proklínal by se v tuto chvíli, kdyby ji nakonec nevzal a věděl o ní.

,,Měli bychom jít. '' Navrhl.

,,Kam? ''

,,No jelikož vedle nás jsou stěny a zpátky od kut jsi přišla, to nepůjde, zbývá nám pak jen jediná cesta. Přímo vpřed. '' Zamířil zde opět světlem z baterky.

Paráda. Prostě paráda.

Grace se zhluboka nadechla a zavřela oči. Přála si, aby to celé byl jen pouhý sen.