Pár dní...

14.

Na konci žebříku byl velký těžký poklop. Grace pootočila jakýmsi uzávěrem a začala tlačit nahoru.

,,Počkej, já to otevřu. ''

,,Já to zvládnu. '' Nedala se odbýt.

Notak Grace, Zaber trochu.

Zhluboka se nadechla a se zvuky námahy se poklop začal nadzvedávat. Zabrala ještě víc, co ji síly dovolily a podařilo se jí kompletně otevřít.

,,Páni. '' Žasl nad tím, jak to zvládla sama.

,,Říkala jsem, že to zvládnu. ''

Vylezli poklopem nahoru a ocitli se v jakémsi sklepení. To sklepení zřejmě funguje jako nějaké skladiště. Všude kolem byla spousta věcí v regálech. Různé plechovky, klacky, deky,... Prostě vše co by kdo mohl v takovém prostředí potřebovat.

,,Měli bychom něco nabrat sebou. Mají toho dost, nevšimnou si, že jim něco zmizelo. ''

Grace kývla a začala nabírat plechovky s jídlem.

Nikdy by v Place nic takového neudělali. Nikdy by nic nekradli. Obzvlášť to, co druzí potřebují. Ale teď je to jiné. Jsou v jiném světě a jejich životy se naprosto změnily. Teď si musí někde poshánět jídlo a pití sami. Musí si skoro vše vybojovat. Jinak v takovém světě neuspějí. Nepřežijí. Takové věci jako krádež jídla, se začínají stávat na denním pořádku a dělá to každý.

Doufám, že jsou ostatní v pořádku. Hlavně na živu. Ten výbuch mohl zasáhnout kohokoliv. Bože můj, co když se jim něco stalo. Co Newt? Snad je v pořádku.

I přes to vše, o něj měla starosti. Furt to byl její Newt. I přes ten incident. Trochu se ho potom bála, když na ní zaútočil. Ale teď když neví co s ním je, jakoby na to zapomněla. Zajímá ji hlavně, zda je v pořádku.

,,Grace? '' Vytrhl ji z myšlenek.

,,Hm? ''

,,Měli bychom jít. Nevíme, kdy se sem někdo vrátí. ''

,,Máš pravdu. Tak jdeme. ''

Tentokrát šel Thomas první. Vyšli po dřevěných schodech ke dveřím. Nejdřív nakoukl za dveře, zda je vzduch čistý a poté se vydali dál.

Procházeli několika místnostmi. Naštěstí na nikoho nenarazili. Pro jistotu se snažili být co nejvíc potichu a přikrčení.

Zaslechli blížící se hlasy. Pohotově se schovali za jednu nízkou skříň, a co nejvíc se smrskli k sobě. Cizí hlasy vešly k nim do místnosti a něčemu se smáli. Ten jeden hlas jim byl dost povědomý. Byl to ten rádoby vůdce, který je přepadl před výbuchem.

,,Nepochopíš. Jak někdo může bejt tak naivní. Nejdřív nám utekli a pak vešli na párty v budově. Že prej hledali dva přátelé. '' Smál se vůdce.

Thomas s Grace si vyměnili pohledy a poslouchali dál. Bylo jim jasné, že se jedná o jejich partu.

,,A jak jste je vlastně chytli ty trouby? '' Chechtal se další hlas. Byl hrubý a chraplavý.

,,Dostali k pití naší specialitku. Pak jen chvíli stačilo počkat, než všichni postupně odpadnou. A všichni sou svázaní a ukrytí na našem místě. ''

,,A co ti dva? ''

,,Najdeme je. Dost pravděpodobně mrtvé. Soudě podle toho, že se propadli do tunelů k odepsaným raplům. ''

,,Jdem se zatím nadlábnout. Ta banda nám nikam neuteče. ''

Jak řekl jejich vůdce, tak i všichni udělali. Ve vteřině zmizeli ve dveřích, kterými přímo před chvíli přišli Grace s Thomasem. Oba si oddychli, když se za nimi zavřely dveře. Jejich napjatá těla mohla konečně trochu povolit.

,,Takže je mají oni. Musíme je zachránit. '' Naléhala Grace.

,,Ale jak zjistíme, kde jsou? Všimla sis, jak je tohle město obrovský? ''

,,Hmmmm. Bavili se o nějaké párty. Musí být někde poblíž. Pochybuji, že by se se všemi táhli nějak daleko na druhou stranu města. '' Přemýšlela Grace.

,,Tak jdeme prvně tam. ''

Potichu šli rychlým tempem do dveří, kterými nakažení vešli. Museli projít dalšími dvěma pokoji, než se dostali z budovy ven.

Jak byli uvězněni v tunelech, dočista zapomněli, že se blížila noc. Očekávali totiž přísun vedra a spalujícího Slunce. Ničeho takového se jim však nedostavilo. Venku byl chladný vzduch a místo slunce je ozařoval měsíc a noční obloha plná hvězd.

,,Kudy teď? ''

,,Třeba doprava. Zkusíme a uvidíme. Hlavně si musíme dát bacha. ''

Rychlým tempem se vydali do levé ulice. Vypadala jako jedna z hlavnějších. Byla široká a ne tak zdemolovaná, jako ty menší plné odpadků. Grace si sundala luk ze zad a po celou dobu ho měla připravený v ruce s šípem.

Co to dělám? Však jsem tohle v životě nedržela v ruce. Ani nevím, zda s tím zvládnu něco trefit. No mlátit s tím ale určitě dovedu. Aspoň něco teda.

Uvědomila si, že snad ani neví, jak taková věc funguje. Vypadalo to složitěji než obyčejný dřevěný luk. Tenhle byl také o dost větší. Stále to ale neměnilo fakt, který pomáhá cítit se Grace o něco víc bezpečněji.

Následováním Thomase si všimla, jeho připravené zbraně v rukou. I on byl připraven na nejhorší.

Běhali po městě dobrou hodinu, než zahlédli nějaká světla namířená vzhůru. Ihned se vydali jejich směrem. Čím byli blíž světlům, začínali slyšet i zvuk vyhrávající hudby. Věděli, že jdou správně. Zpoza rohu pozorovali vchod na tu údajnou párty. Všude kolem blikala světla, hrála hlasitá hudba.

,,Musíme vymyslet, jak se dostaneme dovnitř. ''

V tom se za jejich zády ozval zvuk prasknutí nějaké větvičky. Oba se pohotově otočili a namířili své zbraně na další dvojici, která udělala naprosto to samé. Před nimi stáli ozbrojení muž s holkou. Thomas s namířenou pistolí na muže, který mířil na něj. Grace mířila nataženým lukem na její hlavu. Byla si celkem jistá, že i když to drží poprvé v ruce, tak stále rychleji ona zraní tu holku. Než ona s nožemi v ruce.

Muž měl v ruce také nějakou starší pistoli, holka měla v ruce dva velmi ostré nože. On byl o dost starší než ona. Mohl mít kolem pětatřiceti až čtyřiceti let, lehce prošedivělé kudrnaté krátké vlasy a vousy, statné postavy, tmavší pleti. Byl o něco vyšší než Grace, ale zas menší než Thomas. Tmavé kruhy pod očima, které byly hnědé barvy. Na sobě měl dlouhé, hnědé kalhoty s košilí a nějakou tmavě hnědou vestou.

Ona byla v jejich věku. Mladá černovlasá dívka. Vlasy měla ještě kratší, než Thomas, skoro na ježka. Na sobě měla černé kalhoty s červeným trikem, přes které měla takový lehký hnědý svetřík. V ruce připravené dva stříbrné nože, které se přímo leskly. Byla dost hubená, výškově ještě menší jak Grace. Mohla mít jen sto padesát sedm centimetrů.

,,Ale ale amigos. '' Promluvil cizí muž.