Pár dní...

16.

Jorge si pořádně schoval svou zbraň, aby nebyla vidět při pohybech. Brenda udělala to samé. Nechtěli problémy, kdyby zahlédli jejich zbraně, neměli by nejmenší šanci dostat se v poklidu dovnitř.

,,Připraveni? ''

Všichni kývli.

,,Tak jdeme. A mluvení nechte na mě. '' Dodal a rozešel se s Brendou k budově. Thomas s Grace ho následovali, doufajíc v dobrý a poklidný průběh.

Jak se tak blížili k budově, Grace z toho začínala být dost nervózní. Nevěděla, co je tam uvnitř čeká. Nemusí je pustit dovnitř, tím by jejich plán skončil v samotném začátku. Měla strach, aby se něco nepokazilo a někdo nebyl zraněný. Ne-li hůř. Až na jejich nové dva spojence. Z těch nemá stále zrovna dobrý pocit. Není si jistá, zda jsou vážně jejich spojenci a mohou jim důvěřovat natolik, aby jim odevzdali své zbraně a nechali se jimi vést na takové místo a později i do těch hor.

Došli k budově, ze kterého se linula hlasitá hudba. Budova, byla asi v takovém stavu, jako zbytek města. Měla tři patra a z všech pater svítila a blikala spousta barevných světel. U vchodových dveří stálo pár lidí, kteří se spolu zřejmě dost bavili. Také tam stála jakási ochranka, která kontrolovala příchozí. Nějací prošli přímo bez problémů, pár však už z neznámého důvodu nepustili.

,,Jak jsem řekl, nechte mluvení na mě. Thomasi ty se mnou vezmeš tu tašku. Holky půjdou za námi v zástupu. Hlavně neklaďte žádný odpor. Jasné? '' Jorge zvedl svůj ukazováček vzhůru, pro důraz jeho slov.

,,Dobře. '' Odpověděla Grace. Nechtěla tu takhle dělat problémy. V sázce jsou jejich přátelé, takže radši uposlechne všemu, aby se k nim dostala.

Jak Jorge přikázal, tak se i stalo. Thomas tašku uchopil z levé strany a Jorge z pravé. Grace s Brendou jim šli v závěsu. Grace byla nervóznější a nervóznější.

Teď bych radši měla vedle sebe toho Thomase. Ať si tu tašku nese Brenda.

Prošli kolem několika lidí, kteří tancovali a pili něco i venku. Objevili se u vchodových dveří, dva velcí muži udělali krok k sobě a zatarasili tím jejich průchod dovnitř.

,,Hola amigos! Jakpak se máme? Neseme opět zásoby na tuhle skvělou párty. Však to znáte. Najal jsem si dva další pomocníky, protože je toho víc a víc. '' Úplně otočil svou náladu a byl tak neskutečně vřelý, úsměv na tváři od ucha k uchu.

Takové chování snad musí prokouknout hned ne? Někdo za mnou přijít tímhle stylem tak buď jdu od něj pryč, nebo ho nikam nepustím.

,,Musíme si ty dva prohlédnout. Však to znáš. Pravidla jsou pravidla. '' Řekl ten mohutnější. S tím by měli problém ho přeprat i všichni čtyři. Musel mít neskutečnou sílu. Thomas vypadal klidněji než Grace. Měl víc odvahy, nebyl až tak nervózní, jak Grace.

Nejprve oba prohledali Thomase, zda nenajdou něco podezřelého. Důkladně ho prošacovali od hlavy až k patě. Dokonce musel sundat i boty, zda v nich nic nemá.

Následovala řada na Grace. Oba muži se postavili každý z jedné strany. Najednou ji začali prohledávat, zda nemá něco ona.

Pohledem vyhledala Thomase, který jí dělal oporu aspoň takhle. Boty musela také sundat.

Ať už je to konečně za mnou.

,,Dobře. Oba jste čistý. V tej tašce máte jen ty zásoby, že Jorge? ''

,,Ano. Stejné, jako vždy. Chcete se podívat? '' Natáhl ruku k tašce.

V tu chvíli v Grace a Thomasovi neskutečně hrklo.

Co to dělá? Já věděla, že mu nemůžeme věřit.

,,Ne to je dobrý. Můžete vejít dovnitř. '' Usmál se a chlapi uvolnili cestu.

Oba dva si sami pro sebe oddechli, že krok číslo jedna prošel bez problémů. Jen co se ochranka uhnula z cesty, mohli projít dovnitř.

Ocitli se v místnosti, která sloužila jako jeden z mnoha tanečních prostorů. Vzhledem k tomu, že lidé tancovali doslova všude.

Ani nečekali tolik lidí uvnitř. Z venku to sice vypadá velké, ale nikdy by si nemysleli, že se sem vejde tolik lidí. Hudba, která hrála tak nahlas působila, že nikdo z nich skoro neslyšel ani sám sebe. Až to Grace bylo nepříjemné, takový přísun hlasité hudby a ječících lidí. Pociťovala, jak celá podlaha duní a otřásá se. Rozhlížela se kolem sebe. Pozorně sledovala všechny kolem ní. Několik z nich vypadalo, jak kdyby na něčem jeli. Nebo tu také mají svůj alkohol.

,,Hlavně se držte u nás. Nebo se tu už navzájem nenajdeme. '' Zastavil Jorge snad uprostřed místnosti.

Thomas zakroutil hlavou na náznak, že nerozuměl jedno jediné slovo.

,,DRŽTE SE U NÁS. JINAK SE TU UŽ NENAJDEME V TOMHLE BORDELU!!'' Zakřičel znovu, co nejvíc mohl.

Grace s Brendou se také chytly konce tašky, aby měly větší jistotu. Grace se rozhodně v tomhle nechtěla ztratit. Kdo ví, co se tu poflakuje za osoby. Nedej bože aby narazila na toho chlápka, jemuž chybí kus nosu a chtěl je chytit při příchodu do města.

Jorge je vedl skrz místnost. Protlačoval se mezi lidmi. Pár se cítilo dotčeně, když do nich vrazil. Většině to však bylo absolutně jedno, jak byly z té látky mimo. Grace vrtalo hlavou, z čeho to všichni mají. Také si všimla něčeho dost zvláštního. A to Brendy, jak furt sleduje Thomase.

Každou chvíli po něm pokukuje, jak kdyby se té paní nevrlé snad líbil. Holka na něj můžeš hodně rychle zapomenout.

Konečně se po úmorném protlačování davem, dostali ke schodům. Dokonce i na schodech bylo plno oslavujících lidí. Vydali se po schodech dolů. Dobré dvě patra se přesunuli níže. V místnosti, do které došli, bylo o něco méně lidí. Tady byly divní úplně všichni.

Co to se všemi je? Tady to berou snad úplně všichni.

Šli opět davem lidí. V tom do Grace někdo strčil. Zavrávorala, div nespadla na zem.

,,HEJ. '' Okřikla dotyčnou osobu.

,,Copak kotě? Nebavíš se? '' Hulákal na ni chlap, který nebyl při smyslech. Styl chůze měl jako pod vlivem alkoholu. Ale přeci jen to Grace přišlo o něco jiné. Na sobě měl černý špinavý a místy roztrhaný oblek. Asi se snažil, z něj udělat nový oblek. Ale v takové situaci, nikomu nic jiného nezbývá, než opravovat ty staré.

Grace se chtěla rozejít zpátky za nimi, aby je stihla dohnat. Chlap jí to ale nedovolil a chytl Grace za pravé zápěstí.