Pár dní...

15.

,,Ale ale amigos. '' Promluvil cizí muž.

,,Skloňme ty zbraně dolů, jsme na vaší straně. '' Dodal.

,,Tak proč se za námi plížíte? '' Ptal se nedůvěřivě Thomas.

,,Prosím vás, vás by si všiml i slepec. '' Zasmála se dívka.

,,Ty se laskavě nevyjadřuj. '' Grace se nelíbil ani jeden z těch dvou.

,,Hele klídek seňorita. Víme, kam máte namířeno i kde jsou vaši přátelé. Už delší dobu vás sledujeme. Ty granáty, to jsme byly my. Šli jsme vás zachránit. ''

,,Tak to se vám teda moc nepovedlo. '' Prohodil Thomas s pozorně si muže prohlížel.

,,Povedlo by se, kdyby tady slečinka chápala, jak funguje granát. Před ním se musí utéct, ne ho přitrouble sledovat a čekat než vybouchne. '' Protočila dívka očima.

,,Hele bejt tebou zavřu tu svou klapačku. Jsem si dost jistá, že ten šíp budeš mít mezi očima dřív, než vůbec stihneš zareagovat. '' Grace s ní přestávala mít nervy.

,,Jo? Tak pojď. Zkusíme si tvou teorii. ''

,,Mile ráda. '' Natáhla luk s šípem ještě víc.

Na to už se na Grace lehce pootočil i Thomas. Sice jim také nevěřil, ale bitka tady je to poslední co ještě potřebují. I když si to ze srdce přál, modlil se, aby Grace vážně nevystřelila.

,,Brendo! Dost, takhle se nikam nedostaneme. '' Okřikl ji.

Dívka s odporem povolila svůj postoj, nože sklopila směrem k zemi. Určitě svého přítele v tuto chvíli proklíná. Najednou už nebyla tak drsná, jako po celou dobu.

Tak je správně. Klidni se, milá dámo.

,,Mluvím pravdu amigos. Jsme jako vy. Chceme se dostat do hor k lepšímu životu. Hlavně k nějaké záchraně. Víme, že tam jdete. Dovedeme vás tam. ''

Jak to sakra ví, kam jdeme? Nikde nebyli vidět, až do teď. A když jsme vymýšleli plán, co uděláme, nemohli u toho přece být. Doufám. Tohle se mi přestává líbit. Jsou až moc záhadní a nic o nich nevíme.

V tom tentokrát svůj obrátil svůj pohled, byla Grace na Thomase. Nechápala, od kut to vědí. Jak se dozvěděli o jejich plánu cesty.

,,A určitě to nebude zadarmo co? '' Thomas zvedl zvědavě své pravé obočí.

,,Chceme, abyste nás vzali sebou. Chceme jistotu, že se k nim dostaneme s vámi. ''

,,Proč bychom vám vůbec měli věřit? '' Zamračila se Grace.

,,Protože víme, kde mají vaše amigos. A taky víme jak se k nim dostat. Věřte mi, vás dovnitř jen tak nepustí. ''

,,Pomůžeme vám je osvobodit a dostat se do hor. Vy nám na oplátku slíbíte, že nás tam do bezpečí vezmou s vámi. '' Dodal.

Grace si s Thomasem vyměnili pohledy. Sice je znají sotva pět minut, ale nemají moc na výběr. Oni sami nevědí, kde přesně jsou uvězněni. Ani jak by se dostali na tu párty. Thomas se tvářil přesvědčivě. Její výrazy však silně vypovídaly, že je proti. Radši by si nějak poradila, než věřila úplným cizincům. V takovém městě.

,,Dobrá tedy. Platí. '' Řekl Thomas a sklopil zbraň dolů.

Muž ho následoval a svou zbraň uložil do koženého pouzdra za opaskem.

,,Zapomeňte na nějaké překvapení nebo jakýkoliv podraz. '' Upozornila je Grace.

,,Nebo? ''

,,Nebo ti ten šíp vážně skončí mezi očima. A nejen tam. '' Usmála se ironicky.

,,Brendo. Schovej ty nože. '' Nařídil ji muž.

,,Grace?! '' Naléhal na ni Thomas.

Ačkoliv nerada, nakonec sklonila i svůj luk. Šíp uložila do pouzdra na zádech a ty dva propalovala pohledem.

,,Jo, málem bych zapomněl. Sem to ale nezdvořák. Mé jméno je Jorge a tohle je Brenda. ''

,,Thomas. ''

,,Grace. ''

,,Tak jaký je plán? '' Optal se Thomas.

,,Půjdeme společně dovnitř. Nás znají, takže my máme celkem volný průchod. Řekneme jim, že patříte k nám. Zbraně budete muset dát ke mně. Mám velkou brašnu, takže se tam vejde i ten tvůj luk. Neznámé totiž prohledávají, zda nenesou zbraně. Já jim normálně nosím zásoby, takže mi tašku nekontrolují. '' Vysvětlil Jorge.

Jak jim může dovážet zásoby a nám říkat, že je na naší straně. Co tohle má znamenat za lži.

,,Neříkal jsi, že nejste na jejich straně? '' Dodala Grace.

,,Nejsme. Ale nějak přežívat musíme. A mít v tomhle městě dobré vztahy, je nad rámec důležité. '' Vysvětlila Brenda.

,,Projdeme dovnitř a dovedu vás přímo za vašimi amigos. Projdeme jejich tajným vchodem, kterým je tam i přivedli a zmizíme. '' Dovysvětlil jejich plán pro záchranu.

Přísahám, že ještě jednou řekne ten frasák amigos, schytá jednu do obličeje.

,,Tak jdeme. '' Rozešla se Grace směr k té budově.

,,Počkej ještě seňorita. Dojdeme pro tu brašnu. Máme ji tu o ulici vedle schovanou na našem místě. Vyčkejte tu. ''

Jorge vyčkal na jejich kývnutí hlavou ve znamení souhlasu. Rychlým tempem se oba rozběhli o ulici vedle, jak řekli.

,,Nelibí se mi. A ta holka už vůbec ne. '' Grace zkřížila ruce a prsou.

,,Já vím. Ale nemáme moc na vybranou. Aspoň vědí, kde jsou ostatní a cestu do hor. ''

,,To doufám. Ještě k tomu jim odevzdat zbraně. To totiž není vůbec podezřelé. ''

,,Hele, neboj. Nikde tě nenechám samotnou. Zvládneme to, osvobodíme je a vydáme se opět na cestu. ''

,,Doufám, že máš pravdu. ''

Nervózně vyčkávali na ty dva, než se vrátí s vakem, jak slíbili. Trvalo jim to pár minut, než konečně vyběhli z poza rohu. Doběhli k nim a Jorge otevřel svou velkou tašku, o níž mluvil.

,,Oba tam dejte všechny zbraně, co u sebe máte. Radši i ty batohy. Nevím, co tam máte, ale určitě by vám to prohlídkou neprošlo. ''

Nejprve si tam uložil věci Thomas a poté Grace. Nečekala, že se tam ten luk vejde bez problémů. Myslela si, že ho bude muset někde venku ponechat, a pak se pro něj vrátit.

Jorge si pořádně schoval svou zbraň, aby nebyla vidět při pohybech. Brenda udělala to samé. Nechtěli problémy, kdyby zahlédli jejich zbraně, neměli by nejmenší šanci dostat se v poklidu dovnitř.

,,Připraveni? ''

Všichni kývli.

,,Tak jdeme. A mluvení nechte na mě. '' Dodal a rozešel se s Brendou k budově. Thomas s Grace ho následovali, doufajíc v dobrý a poklidný průběh.