Pár dní...

11.

Užasle sledovali budovy se zakloněnou hlavou. Některé jim přišli dokonce vyšší než zeď v Place. Což byla nejvyšší stavba, jakou do té doby znali. Přišlo jim to, až jak z jiného světa. Očekávali nějaký návrat vzpomínek, když vidí takové prostředí. Ale nikdo nic. Jako by takové město viděli úplně poprvé ve svém životě.

Pár dalších minut úmorné chůze a konečně se ocitli u města. Stáli přímo vedle první krajní budovy a opatrným krokem tak vešli do neznámého města.

Celé město vypadalo strašidelně. Na ulicích nikdo nebyl a všude bylo podezřelé ticho. Nevěděli, zda mají být rádi za samotu nebo ne. Rádi by potkali nějakou pomoc, někoho kdo by byl na jejich straně. Ale mají strach, že když už někoho najdou, budou to nakažení.

Seskupili se do jedné malé skupinky, aby se mohli přinejhorším lépe bránit.

Než přešli další ulicí, potichu se rozhlíželi na obě strany, zda je vzduch čistý.

Postupně se dostávali více a více do srdce města. Snažili se pokud možno co nejmíň zahýbat, aby se v tomto labyrintu ještě neztratili.

Každá budovy byla celá omlácená. Dost to vypadalo jako všechny budovy, na které doteď narazili. Některá okna byla rozbitá a někde dokonce ani nebyly ty okenní rámy. Jen betonové výklenky. Všude v ulicích nepořádek, kusy kamenný a různých sutin. Prach a písek kam jen oko dohlédne. Pár domů vypadalo v celkem slušném stavu, vzhledem k tomu jak vypadal zbytek města. Bylo to jak opuštěné město z hororu.

V tom se najednou ozval zvuk, jako když někdo těžce běží po betonové cestě. Vylekaně se otočili za sebe, ale nikoho nikde neviděli.

,,Tohle se mi přestává líbit. '' Zašeptal Jeff.

Otáčeli se zpět směr jejich chůze, když v tom se všichni neskutečně polekali. Před nimi se uprostřed cesty znenadání ocitli tři podivně vyhlížející muži. Všichni tři byli všelijak pokroucení. Nestáli jako oni. Byli mírně pokrčení v zádech, špinaví, rozcuchaní. Na sobě měli roztrhané oblečení.

Ten menší nalevo měl dost nepěknou mokvavou vyrážku po celém obličeji. Dokonce to vypadalo, že to zasahuje přes celou hlavu, na které neměl ani nijak moc vlasů.

Ten napravo byl zas nejvyšší z třetice. Pohublý, také celý špinavý, pár černých vystouplých žil, které vedli po celé délce jeho rukou. A prostřední muž vypadal jako jejich vůdce. Stál k nim o něco blíže než ti druzí dva. Jedno jeho oko bylo úplně zašedlé. Na rozdíl od těch dvou nevypadal zrovna moc pohuble. Všechny do jednoho si prohlížel od hlavy až k patě. Co všechny ale zaujalo na pravděpodobném vůdci, byl chybějící kus nosu a pravého ucha. Bylo to dost nechutné. Zranění nebylo nijak ošetřené a tak bylo zhnisané se zaschlou krví kolem. Kolem toho měl taky tu nechutnou mokvající vyrážku jako menší z nich.

,,Ale ale. Koho nám to tu sem přivedli. '' Křikl vůdce.

Jen co to dořekl se z poza rohů vynořili další. V tom byla parta kompletně obklíčená z obou stran.

,,Co chceš nosáči? '' Vykřikl mrzutě Minho. Snažil se nedávat najevo jakýkoliv náznak strachu.

,,Co chci? Spíš co vy tu chcete? Tohle je moje město. A vy ste právě vlezli do mého městečka. Pozorovali jsme, vás hlupáci už z dálky, jak se sem plazíte. '' Zasmál se.

,,Nechceme žádné problémy. Jen procházíme. ''

,,Toste si měli rozmyslet, než ste semka vkročili. ''

Všichni tu jsou nakažení. Tohle nedopadne dobře. Nemáme nejmenší šanci se přes ně dostat. Skončíme jako jejich večeře. Při nejlepším.

,,Vážně, jen projdeme. '' Snažil se Minho držet svého a neustupovat.

,,Vy už nikam neprojdete. Teď patříte mně. Půjdete hezky s námi a vyvalíte, co ste zač. ''

Kruh začínali postupně zmenšovat a pomalu se k nim přibližovali. Placeři se uskupili do kolečka, zády k sobě. Sledovali nechutně vypadající muže, jak se k nim přibližují krok za krokem.

Víc se mačkali na sebe, když se najednou ozvala rána jak z děla, která se rozezněla snad po celém městě. Všichni se přikrčili k zemi. Část budovy vedle nich se propadla spolu s kusem silnice dolů.

,,Bacha tam dole!! '' Zakřičel neznámý hlas někde seshora.

Kousek přímo před Grace dopadl odjištěný granát. Celá vyděšená se nemohla ani hnout.

,,PRYYYYČ! '' Křičel Minho a všichni se rozběhli.

Jediná Grace ztuhlá, sledovala granát před sebou. Nohy jako by byly přilepené k zemi, nemohla odtrhnout.

,,GRACE '' Ječel Thomas a strhl ji na stranu. Celou ji zalehl.

Zem pod nimi se celá třásla a s příchozí ranou se začala také propadávat někam dolů. Grace a Thomas s padáním dolů hlasitě vyjekli. Všude byl samý hluk, plno prachu a sutin.

Poslední co slyšeli, bylo volání hlasů z jejich party následované hlasy vůdce a plno dalších neznámých pazvuků a jekotu.

***********************************

Grace začínala pomalu přicházet k sobě. Pískalo ji však v uších. Obě si zakryla dlaněmi a čekala, než to přestane. Otevřela oči, aby zjistila kde je. Jediné co však kolem sebe viděla, byla naprostá tma. Neviděla si ani na špičku nosu. Chtěla se hluboce nadechnout, vdechla však kupu prachu a začala se dusit. Se slzami v očích se jí podařilo ukončit kašel a dýchat. Poté co nabrala zpátky dech, zmateně rukama hmatala kolem sebe. Pokaždé když však na něco narazila, nebylo to nic jiného než kupa sutin. Nemohla najít jediný východ a začala panikařit.

,,Halooo? Je tady někdooo? ''

,,Prosíím. ''

,,Kdokoliv. ''

,,Slyší mě někdo?! ''

,,Haloo......Prosím....'' Když se po opakovaném volání nedoslechla jediného zvuku, podlomily se jí kolena a padla na zem se slzami v očích.

Ubrečená volala dál a dál s nadějí, že někdo uslyší její volání o pomoc.