Pár dní...

4.

,,Nejdřív si odvedeme dívku a pak až vás možná pustíme. '' Řekl ten nejvyšší z nich, který měl dobrý dva metry.

Doktorovi tekla krev z nosu, sám potřeboval nějaké ošetření. Šel s ním tedy jeden z mužů. Uchopili Grace za zápěstí a vedli ji pryč z jídelny. Před dveřmi se naposledy otočila na kluky vystrašeným pohledem. Jen co prošli dveřmi, všechny tři propustili. Z jídelny jim ale nedovolili odejít.

,,Půjdu sama, pokud dovolíte. '' Grace se okamžitě vytrhla ze sevření.

Muž stál po celou cestu v těsné blízkosti, kdyby náhodou měla v plánu se dát na útěk. Doktor došel do jakési laboratoře, kde bylo plno dalších takových, jako byl on.

,,Vítej. Pojď prosím za mnou. '' Ujala se Grace mladá černovlasá žena.

Dovedla ji k naprosto totožnému lehátku, na jakém ležela včerejší den při provádění testů. Z druhé strany přistoupila další žena.

Byla obklíčena a strach se začínal dost stupňovat.

Nevěřícně se rozhlížela po místnosti se snahou najít nějakou nápovědu, proč tam jen. Nevěděla vůbec nic.

V mžiku ke Grace obě přikročily, hbitě ji připnuly zápěstí k lehátku. Následně i nohy.

,,HEJ, CO TO DĚLÁTE? '' Křikla vyděšená Grace.

,,Jen klid mladá dámo. Potřebujeme udělat ještě nějaká vyšetření. Něco jako včera. ''

,,Jo, ale včera mě NESPOUTALI. ''

Černovlasá žena se k ní otočila s injekci plné tmavé tekutiny.

,,Co to je? Co to děláte? '' Panikařila.

Zkontrolovala si jehlu, kterou poté vpíchla do předloktí. Grace hlasitě sykla, dost to totiž štípalo. Pomalu vtlačila obsah injekce do ruky. Tekutina zmizela v její ruce, přímo v žíle.

Odložila stříkačku a sledovala dívku na lehátku.

,,Co jste to do mě dala? ''

,,Jen to nejlepší. ''

Grace až děsilo, jak doktorka dokázala mít celou dobu kamenný výraz. Nedokázala z něj vyčíst naprosto nic. Po celou dobu se její výraz nezměnil. Žádné pousmání, překvapení ani soucit. Nedočkala se ničeho.

Proboha to tak štípe.

Celá se různě kroutila. Pocit štípání se rozlézal po celé ruce směrem k rameni. Snažila se dostat ze sevření popruhů, která svíjela zápěstí a kotníky. Popruhy byly však moc utažené a pevné. Na tohle nemá dostatečnou sílu.

Po uběhlé minutě se celá zklidňovala. Ztrácela energii a sílu.

Co se to děje?!

Oči se postupně začaly samy od sebe zavírat. Víčka se stala příliš těžkými. Všechna energie, kterou ještě před pár sekundami měla, se záhadně vytrácela. Celé tělo se zdálo najednou těžké. Přestávala být schopna hýbat rukama i nohama.

,,Co...co to... '' Tiše se linulo z unavených úst.

Sluch slábl stejně tak jako zbytek těla. Z čistých hlasitých zvuků, hlasů, se stávala tlumená změť všeho.

Pomalu zavírala oči, až nakonec usnula.

******************

Stojí pravděpodobně v nějaké kuchyni. Moderně laděná do bílé barvy. Naproti stála starší žena.