Pár dní...

1.

Taak máme tu první kapitolu druhého dílu našeho příběhu, jak jsem slíbila. Pravidelnost vydávání kapitol bych chtěla dodržet stejný jako minule. To znamená, že 3-4 díly za týden budou na 100%. Potom podle toho jak to půjde, takže se může stát že budou vycházet i každý den.

Nebudu to nějak dál okecávat a užijte si první díl a doufám, že vás to bude i nadále bavit. ❤️

Jen co prošli dveřmi, oslnilo je zapadající slunce a obrovské teplo. Grace musela zavřít oči, než si zvykly na tu změnu světla. Položil ji dovnitř k ostatním. Okamžitě se jí ujal Newt. Pomohl své přítelkyni se posadit vedle něj. Poslední do vrtulníku doběhl Thomas, zmatený jako ostatní. Voják za ním zabouchl posuvné dveře a vznesl se vzhůru. Ubrečená Grace svůj obličej schovala do Newtova ramena. Ten jí ihned pevně objal. Hlavu položil na tu její a hladil ji.

Nikdo z party nechápal, kam vlastně mají namířeno. Jsou to zachránci nebo nepřátelé? Kdo jsou ti vojáci, co je právě vytáhli ven? Kam je berou? Zabijí je? Tolik různých otázek se všem ronilo v hlavě. Ještě se vzpamatovávali ze smrti jejich přítele. Nezbylo jim však nic jiného než jen vyčkat na následující věci, které na ně mají nachystané.

******************

,,Vstávej, lásko. Musíme jít. '' Newt se snažil probudit svou přítelkyni.

Grace se pod jemným třesením probouzela do reality. Kolem slyšela jen samý hluk, nedoslechla se kloudného slova. Zvuk točících se vrtulí vířil písek kolem, hlasité výkřiky všech přítomných se různě prolínal.

,,GRACE. '' Křikl.

Na to se konečně plně probrala do dění. Rozespalá a zmatená se ohlédla na Newta.

,,Pojď, musíme okamžitě jít. ''Chytl ji za ruku a vytáhl z vrtulníku.

Seskočili do písčité země a dali se do běhu. Vedle nich běželi dva ozbrojení vojáci. Před nimi prchal zbytek jejich skupiny. Zmateně se rozhlížela kolem. Nebylo to však ničemu platné, jelikož byla všude tma a zmatek. Ohlédla se za záda, z kopce jejich směrem běželo pár lidí. Neměla nejmenší tušení, o koho se jedná. Najednou však jeden z nich zařval na celé okolí. Ten druh řevu si pamatovala až moc dobře. Byl to naprosto stejně šílený řev, jako vydal Ben při vyhoštění.

Vyděšená se otočila zpátky. Mířili k nějaké velké osvětlené budově.

,,Pohněte! '' Okřikl všechny jeden z vojáků, běžíc vedle nich.

Běžela, jak jen mohla, hlavně aby už byla uvnitř.

Po pár desítek metrů se ocitli za tlustými dveřmi, které se okamžitě zabouchly. Každý do jednoho byli nehorázně udýchaní. Grace se držela za bok se snahou popadnout dech.

,,Dobrý? '' Sklonil se k ní Newt.

,,Jo...dobrý...jen...jen to musím nějak rozdýchat........Dej mi chvilku. ''

Dýchej. Nádech. Výdech.

Placeři se na ni ustaraně otočili, protože byla poslední, co to ještě nějak rozdýchávala. Ale po pár hlubokých nádechů a výdechů se její dech konečně zklidnil.

,,Dobrý klid, jsem ok. Nemusíte mě všichni sledovat. Nic mi není. '' Prohlásila s mírným úšklebkem.

,,Jo, sem si říkal, zda s tím nechceš pomoct. '' Zasmál se Minho.

Začali se rozhlížet kolem sebe, kde se to vlastně ocitli. Vypadalo to jako velké hlídané skladiště.

V tu chvíli za nimi došel postarší muž. Čistě oblečený, černé krátké vlasy, kterými už prorůstaly šediny, celý sám o sobě takový zvláštní. Modré oči, mohl mít tak sto osmdesát centimetrů, urostlý.