Kexíci na Táboře [KexCrew ship]

💜💙8️⃣ Kapitola osmá 8️⃣💙💜

Obrázek nahoře namaloval/a:
IG=kexcrew.fp

(,,Jsem opravdu vyřízený. Dobrou," řekl Dee k Markovi a Honzovi.

,,Dobrou Dee," ozvalo se jednohlasně a následně se všichni tři zasmáli. Dee s úsměvem nadzvedl peřinu, aby se mohl uvelebit i DeeDee. No a pak... Pak už Damien jenom spokojeně usnul.)

<{•□°[○♡♡◇•◇♡♡○]°□•}>

Pohled Deeho/Damiena

Probudilo mne ranní světlo, které prosvítalo skrze okno. Ačkoliv jsem nechtěl, tak jsem byl donucen otevřít oči. Ale neviděl jsem nic. Natáhnul jsem tedy svou ruku na parapet okna, které se nacházelo nad mojí postelí a vzal si odtamtud své brýle, které jsem si následně nasadil na oči.

,,Nesnáším rána," řekl jsem potichu a protáhnul se. Ty postele jsou tak nepohodlné! Podíval jsem se vedle sebe, jestli tam nezahlédnu DDeeho, ale nebyl tam. Podíval jsem se tedy ke dveřím, ale ani tam se nenacházel.

,,DeeDee?" zašeptal jsem a vzápětí se něco mihlo v posteli kluků. Nuceně jsem tedy vstál z postele, aby jsem viděl přes Honzu, který ležel na kraji dvojlůžkové postele. Už jsem se chystal ho přivolat k sobě, aby kluky neprobudil, ale když jsem viděl, jak leží, tak jsem se jenom usmál. Ležel přímo mezi Markem a Honzou a svou hlavu si opíral o Honzovu zlomenou ruku. Marek přes něj měl položenou nohu. Rychle a hlavně potichu jsem vzal svůj telefon ze stolu, vypojil ho z nabíječky a párkrát jsem si všechny tři vyfotil. Pak jsem se podíval na hodiny a zjistil, že za pět minut bude budíček. Rozhodl jsem se teda je nechat vyspat a posadil se na židli, kde jsem začal odepisovat na příchozí zprávy. Najednou jsem ale uslyšel zvláštní bzučení a to mne donutilo se porozhlédnout, ale nikde nic nebylo. Když už jsem se chystal to bzučení ignorovat, tak jsem přes otevřené okno uslyšel příšerný a hlasitý zvuk. Budíček! Kluci se tak moc lekli, že okamžitě vystřelili do sedu a DeeDee málem spadl z postele.

,,Co to bylo ku*va?!" zanadával Marek, když ten zvuk ustál a chytil se za hlavu.

,,Je osm hodin, budíček," řekl jsem s posměškem.

,,Ty vole, ještě mi z toho bzučí v uších," řekl Mára a zakryl si uši polštářem.

,,Mi taky," dodal Honza. Když jsem ten zvuk taky zaregistroval a podíval se na kluky, tak jsem zkameněl.

,,Kur*a vosy!" vykřikl jsem a okamžitě se zvedl a začal vší silou odemykat dveře. Ti dva se tam málem pozabíjeli, jak chtěli utéct. S DeeDeem v patách a klíčem v ruce, protože jsem je nestihl odložit jsme vyběhli ven z chatky. Kousek dál jsme se zastavili a otočili se zpátky. Slyšel jsem jenom naše udýchané plíce a...smích?!
Otočil jsem se a spatřil úplně všechny z tábora a taky kluky, jak se nám smějí. My s Honzou a Markem jsme se na sebe jen stydlivě podívali.

,,Stalo s-se něco?" řekl koktavě se smíchem Cuky, když přišel k nám. On se snad smíchy po*čije.

,,T-tam jsou vosy!" křikl nahlas Mára.

,,Vy jste měli otevřené okna?!" slyšel jsem Andy, jak říká ustaraně, zatímco se ostatní ještě smáli.

,,Ano."

,,Ale to nesmíte! Přes noc musí být ve vaší chatce okna zavřené! Máte to nalepené na dveřích," řekla.

,,A proč?" zeptal jsem se. Není to nesmysl? Mezi tím jsem podal klíče Markovi, který si je dal do kapsy.

,,Přímo vedle vaší chatky je obrovské vosí hnízdo. Máte tam dokonce napsané, že dneska příjdou deratizátoři. Já jsem vám to neřekla, protože jsem si myslela, že jste si toho všimli," řekla a já znervózněl. Jako vážně máme vedle chatky takhle nebezpečnou věc?