Kexíci na Táboře [KexCrew ship]

💜💙5️⃣ Kapitola pátá 5️⃣💙💜

Obrázky kapitoly namaloval/a:
IG=kex.crew.fp

(,,Tak ano kluci moji! Jdeme... Tudma!" řekl Damien a ukázal nějákým směrem.

,,Nebo tudma!" ukázal zase na druhou stranu.

,,Musím se podívat na mapu první, ne? Logicky," řekl naoko uraženě a všichni se zasmáli.
Dee tedy vytáhnul telefon a najel na navigaci, kterou si nastavil doma...)

€$•●▪︎■°○□<~>{☆}<~>□○°■▪︎●•$€

Pohled BoTmAna/Patrika

,,Takže tudma!" řekl Dee, hnedka popadnul své dva kufry se psem a vydal se někam do neznáma.
My všichni ale jen stáli a přemýšleli, jestli to myslí vážně.

,,Jseš si jistej Damiene? Tam jdeš hlouběji do města, ale my potřebujeme do lesa!" zařval za ním Cuky, aby to Dee slyšel.
Ten se jenom otočil na patě a vrátil se zpět k nám.

,,Tak se na mapu podívej sám ty chytrá hlavo!" řekl a podal Cukymu jeho telefon. Ten se na to jen podíval, ale hnedka se rozesmál.

,,Otoč ten telefon o sto osmdesát stupňů," řekl se smíchem a podal mu ho nazpátek.

,,A jó, teď už to dává větší smysl," řekl a nervózně se uchechtl, čemuž jsme se s Márwem zasmáli.

,,Takže tudy," řekl a rozešel se posledním čtvrtým směrem, který byl v nabídce.
My všichni jsme se na sebe podívali tím stylem jako: ,,Nevěřím mu," ale nakonec jsme se teda za ním i s našima kuframa vydali...
Nádraží bylo na okraji města, takže jsme se ven z něj dostali během pár minut. Dee nás navigoval a my šli přímo za ním, zatímco já a Mára jsme se celou dobu dohadovali, jestli dojdeme, anebo se ztratíme.
Když jsme z krásné, vybetonované cestičky vešli na škaredou, zablácenou polní cestu, tak se všichni začali ozívat a brblat a vyzvedli kufry, které mají kolečka do vzduchu, aby se nazašpinily.

,,DeeDee bude špinavej!" zanadával Dee.

,,Toho umyješ, já si ale vzal bílé boty!" kňučel furt Mára.

,,No jo, koho by taky napadlo vzít si na TÁBOR bílé Vansky. Vám mohlo dojít, že když včera chca*o, tak bude mokro," řekl Dejvík, který to vyřešil jak pán a vzal si gumáky.
Sice si je ještě na betonové cestě rychle vytahoval z kufru a obouval, ale výhodu to má. Nejchytřejší člověk z nich...
Ano, z nich, protože já to vyřešil jinak.
Proč ti id*oti chodí po té rozblácené cestě, když můžou jít po poli?
No vlastně, po poli se taky nedá moc jít, ale já myslím tu část mezi polem a cestou, která je zatvrdlá.
Se divím, že je to nenapadlo.
Ale tak, doporučovat jim to nebudu, ať si vychutnají ty špinavé boty. Když už jsme se po této cestě dostali konečně do lesa, tak jsem se zaradoval, že už tam budeme. Lesní cesta už nebyla taková hrozná, jen čas od času se objevila kaluž.
Když nás Dee dovedl ke křižovatce, tak už jsme poznali, kudy jít.
Na rozcestníku stál totiž nápis "Tábor Modrá hvězda" a "Hrad Hvězdárna."

(!VYMYŠLENÉ NÁZVY! Pozn. autorky)

,,Vlevo!" rozkázal Dee a ukázal na lesní cestu, která vedla dolů z kopce.
HODNĚ dolů z kopce...

,,Tak jestli si nerozj*bu drž*u teď, tak už nikdy," řekl Cuky, který se jako první z nás odvážil jít po té mokré a kluzké travnaté cestě dolů.
Hned za Dominikem se vydal Dee s Dejvíkem.

,,Bóťo? Jdi až za Honzou," řekl Mára ochranářsky a já kývnul v souhlas.

,,Honzo, dej mi kufry a opatrně scházej. Myslím, že zlomená ruka stačí," řekl Marek, Morry se zasmál a učinil tak, jak mu řekl.
Mára popadnul i jeho kufry, a opatrně scházeli jeden druhému po boku.
Nechápu, jak může unést čtyři kufry a věřit, že se s tím nezabije.
Já vzal teda své kufry a jako poslední se rozešel z toho kopečka.
Je to normální kopec, ale tím, jak je to mokré, tak je to spíše "zabiják." (Takhle říkáme jednomu svahu u nás XD)
Šli jsme všichni s rozestupama asi deseti metrů, ať když někdo spadne, tak nesejme toho pod ním při volném pádu. Jediní Morry a MarweX šli vedle sebe.
Kopec byl dlouhý asi půl kilometru a když jsme už všichni byli na konci živí a zdraví, tak jsme si navzájem pogratulovali k nezabití se a vydali se k velké budově, která stála na konci cesty.