Kexíci na Táboře [KexCrew ship]

💜💙3️⃣ Kapitola třetí 3️⃣💙💜

Obrázek nahoře namaloval/a:
IG=kexici_na_hrad_

(,,Nooo, ne. Nevyhazovala," odpověděl Honza nejistě na Markovu otázku, jestli Míša vyhazovala své staré oblečení.
Že nechce udělat to, na co Honza myslí...

,,Ha! Mám to," zajásal Mára a vytáhl ze skříně věšák, na kterém bylo pověšené Míšino staré oblečení.
Chvíli Morry tápal, co to je, ale nakonec mu to došlo...)

▪︎□○{|}◇\■•◇●♧●◇•■/◇{|}○□▪︎

Pohled Morryho/Honzy

,,Tohle si oblečeš Honzíku," řekl až moc přeslazeným hlasem.

,,No to ne! Odmítám!" řekl jsem, a už se chystal odejít, ale Mára mě chytil za zápěstí a přitáhnul těsně k němu.

,,Takže zaprvé. Slíbil jsi, že uděláš to, co ti řeknu a zadruhé, pokud si to neoblečeš dobrovolně, tak tě osobně svléknu a obleču ti to," řekl a kulišácky se na mne usmál.

,,Máro. Já nechci. Nechci si obléct šaty," zakňoural jsem a udělal na něho ty nejroztomilejší psí očka, která umím.

,,Ale musíš princezno."

,,Neříkej mi princezno!" odsekl jsem.

,,Jakmile si oblečeš ty šaty, tak princezna budeš Honzíku," řekl s posměškem a začal mě hladit ve vlasech. Proč to dělá? Ale stěžovat si nebudu...
Je to příjemné. Hodně příjemné. Vůbec jsem si neuvědomoval, co dělám a vnímal pouze jeho dotyk v mých vlasech. Co to se mnou ten kluk dělá? Nevědomky jsem jemně zaklonil hlavu a zavřel oči...
Oči jsem otevřel až tehdy, když jsem uslyšel Márwovo uchechtnutí.

,,Co je?" zeptal jsem se s poněkud rudými tvářemi.

,,Nevěděl jsem, že jsou pro tebe tak p-příjemné ty-tyto d-dotek-ky," řekl koktavě, ale nepřestával mě hladit.

,,Proč myslíš?" zeptal jsem se nervózně. Jak poznal, že se mi to líbí?
Mára mě zkoumavě pozoruje a usmívá se. Zároveň se mu ale třesou ruce. Proč?

,,Pr-rotože jsi za-zavzdychal," řekl Mára. Počkat. Já zavzdychal?! Ku*va.

,,Já... Promiň," řekl jsem a sklopil pohled. Mára mi ale chytil bradu mezi palec a ukazováček jeho pravé ruky, a zvedl mi hlavu tak, aby jsem mu viděl přímo do očí.

,,Za co se omlouváš?" řekl už klidně po chvíli ticha, které mezi námi panovalo.

,,Já nechtěl zavzdychat," nestihl jsem to ani dopovědět, protože nás v rozhovoru přerušilo něčí odkašlání ode dveří. Když jsem se tam otočil, spatřil jsem Cukyho, který se opíral o futra dveří...

,,Omlouvám se, že vás ruším při tak romantické chvilce, ale Dee se po vás sháněl," řekl Cuky s posměškem. Jen jsem se otočil na Máru, který musel být červený až na pr*eli. A já koneckonců nejspíš taky...

,,Jak jako romantické!?" křikli jsme s Márwem nastejno. Museli jsme vypadat fakt komicky. Dva kluci, stojící strašně blízko u sebe. Jeden držící druhému hlavu tak, že by si ostatní mysleli, že se za chvíli políbí.
V ruce věšák s rudými šatami, přičemž on sám má na sobě sukni. Úplná romantická komedie toto...

,,Vypadali jste tak zamilovaně," začal se rozplývat Dominik.

,,Ne, nevypadali!" řekl jsem a odstoupil kousek od Máry, který se samým studem díval do země.