Kexíci na Táboře [KexCrew ship]

💜15💙 Kapitola patnáctá 💙15💜

Obrázek nahoře namaloval/a:
IG=kexfanpage

(,,Však ty víš," odpověděl Mára potichu Deemu na otázku, kam jdou s Honzou. Damien se jen škodolibě usmál.

,,Užijte si to," řekl a zakoukal se do svého telefonu. Marek vylezl ven z chatky, zavřel dveře a vydal se za Honzou, který na něj už čekal kousek dál.)

●°♡•}<•}•♤°□°♤•{•>{•♡°●

Pohled Morryho/Honzy

Jsem rád, že se mě zeptal, jestli nechci jít. Já bych na to nejspíš neměl odvahu po tom, co se stalo minule.

,,Jdeme?" zeptal se, když ke mne došel a já odpověděl kladně. S úsměvem jsem se mu podíval do tváře, chytil ho za ruku a rozeběhl se k lesu, za kterým se nachází naše loďka, která nás převeze na to přenádherné místo.

,,Máro?"

,,Ano Honzíku?" odpověděl mi nazpátek a já se usmál, ,,a nečervenej se," dodal po chvíli s úsměvem.

,,Normálně bych řekl, že se bojím. Ale dneska po tom raftu jsem zjistil, že to vlastně vůbec nic není," řekl jsem.

,,Tak to je super, ne?" řekl a za hlavu mne přitáhl do objetí.

,,No to teda je. Ale víš, co mi tam pomáhalo se nebát?"

,,Hmmm, pádlování?" zeptal se a pohladil mě ve vlasech.

,,Ne. Tvoje přítomnost," řekl jsem a kousíček se od něj odtáhl, abych viděl jeho výraz v tváři. Byl překvapený, ale taky měl jiskřičky v očích.

,,To jsem rád," řekl s úsměvem, chytil mou hlavu do dlaní, přitáhl se ke mne a dal mi pusu na čelo, ,,nastupovat!" řekl se smíchem, pustil mne a sám si nasedl na loďku.

,,Pojď krasavče," řekl a podal mi ruku.

,,Krasavče, jo?" řekl jsem s úšklebkem a ruku přijal.

,,Ano. Každý princ je přece krasavec," řekl a já se mezitím posadil. Nezmohl jsem se ani na pípnutí, jak tahle věta zahřála u srdíčka. Stejně, jako minule jsme se v tichosti doplavili na druhý břeh, kde jsme zakotvili loďku a vydali se k altánku, kde jsme se posadili vedle sebe a začali si povídat.
Asi po patnácti minutách, kdy jsme se jenom smáli, tak se Mára zamyslel.

,,Honzo, já s tebou potřebuji něco probrat," řekl z ničeho nic.

,,Povídej," řekl jsem klidně a hlavou si mu lehl do klína. Začal mě výskat ve vlasech.

,,Proč se tak k sobě chováme?" zeptal se s nečitelným výrazem a já zamrznul.

,,Myslím tím to, že si dáváme pusy do vlasů, dlouze se objímáme, dáváme si komplimenty a nazýváme se krásnýmy slovy," řekl a já byl donucen zase zvednout hlavu z jeho klína a zadívat se mu do očí.

,,Předtím v tom vodopádu jsme si dali skoro pusu. A chceš slyšet tajemství?"

,,Hm?"

,,Uvědomil jsem si, že by mi to asi ani nevadilo," řekl, zakryl si hlavu svýma dlaňema a opřel se o stěnu altánku.

,,Mi asi taky ne," řekl jsem zamyšleně.

,,Původně jsem nechtěl, ale teď ti to říct chci. Víš, ráno to nebyla celá verze toho mého snu. Já si totiž moc dobře pamatuji, že jsem říkal to 'miluju tě.' A říkal jsem to tobě. Ležel jsi vedle mě a bylisme obadva nazí. Nejspíše se stalo něco, co bych si do té doby nedokázal představit," řekl a mně se zastavil dech.