Kexíci na Táboře [KexCrew ship]

💜28💙 Kapitola dvacátá osmá 💙28💜

Obrázek nahoře namaloval/a:
IG=girly_royal_art

(,,Nehádejte se. Našla se?" zeptal se Damien a Bóťa se smíchem kývnul v souhlas.

,,Tak si nestěžuj," řekl s úšklebkem Dee a posadil se na volnou židli. Marek s Honzou se posadili naproti němu a začali si povídat. Přecijen, mají půl hodiny čas, než si i ostatní douklízejí své chatky. No jo, mop se jim do rukou dostal až teď, když douklízeli oni.)

●•■•♤°□°■■°♤°■■°□°♤•■•●

Pohled Deeho/Damiena

,,Kolik je hodin?" zeptal jsem se Dominika, který byl na telefonu.

,,Už je skoro pět," odpověděl mi a dál se věnoval velmi zajímavé činnosti zvané 'instagram'. Už se tady shromáždili úplně všichni, až na Andy s Felixem a Andrewem, kteří tady ještě nejsou. Teda, před vteřinou tady nebyli. Teď zrovna vešli s obrovskýma krabicema, které položili k piánu.

,,Ještě než začneme, tak bych vás poprosila, abyste mi donesli klíčky od vaších chatek," řekla s úsměvem Andy.

,,Dejte, já to tam vezmu," řekl jsem a počkal, až mi Dominik s Márou podají klíčky. Když tak učinili, tak jsem se zvedl z mého místa a vydal se za Andy.

,,Mám pak zkontrolovat, jestli jste uklidili dobře?" zeptala se s úšklebkem, když jsem jí do dlaně vložil dva klíčky.

,,Myslím, že jsme to zvládli na jedničku," řekl jsem s úsměvem, ,,a neviděla jsi DDeeho?" dodal jsem. Zase jsem ho dlouho neviděl. Ty kráso, vůbec jsem se mu na táboře nevěnoval. Budu mu to muset doma vynahradit pamlskama.

,,Jo, zavřela jsem ho u sebe v pokoji," řekla s úsměvem nazpátek.

,,Dobře. A máš zbaleno?" zeptal jsem se. To by byl malér, kdyby neměla.

,,Ano. Do šesti musíme všichni opustit tento areál," řekla a já souhlasil. Bez jakýchkoliv dalších otázek jsem se vydal zpátky za klukama.

,,Takže, jako první nám na papír napíšete, jak se vám tady líbilo. Potom si to rádi s Fellem a Andrewem přečteme. No a potom nás čeká už jenom vyhodnocení týmů s chatkama a rozloučení se," řekla Andy a nasadila falešný úsměv. Nezdá se to, ale je opravdu snadno prokouknutelná. Felix s Andrewem nám každému rozdali vytrhnutý papír ze sešitu a propisku na psaní.

,,Co tam napíšeš?" zeptal se mě Dominik, který seděl hned vedle mě.

,,No co asi. Našel jsem zde tu nejúžasnější holku, ale i přesto to tady bylo příšerné," řekl jsem s úšklebkem a Dominik se jen se smíchem začal věnovat svému papíru. Chvíli jsem přemýšlel, co tak napsat, aby to bylo srozumitelné, ale nakonec jsem napsal toto: ,,Jsem dospělý člověk, který ani za svého dětství nezažil lepšího tábora, než byl tento. Moc děkuji, že jsem vás, Felixe, Andrewa a Andy, mohl poznat. Je to pro mne obrovská čest. Neskutečně jsem si to tady užil, bylo to obrovské odreagování od mé práce, čímž jsou počítače, počítače a zase počítače. Získal jsem tady tu nejcennější věc, a to je láska. Váš rodinný příslušník Damien."

,,Kdo má, tak to odevzdá Felixovi," řekla Ann, když jsem dopisoval poslední větu. Připadám si teď, jako ve škole. Píšeme test, nesmíme od sebe opisovat a musíme to odevzdat vyplněné učitelovi. S úsměvem od ucha k uchu, protože mi to připomnělo staré dobré časy ze základky a ze střední, jsem se zvedl z místa a vydal se i s papírem a prupiskou k Felixovi. Obědvě věci jsem mu předal a zase se posadil zpátky. Chvíli po mě odevzdali i ostatní a tak přišel čas na výsledky bodování.