Kexíci na Táboře [KexCrew ship]

💜💙4️⃣ Kapitola čtvrtá 4️⃣💙💜

Obrázek nahoře namaloval/a:
IG=kex.crew.fp

(,,A to si vem, že v tom kufru ještě nejsou tvoje a Márwovi věci. Naštěstí jsou u něj v autě, protože jinak nevím,
kam by jsem to narval," řekl Dominik Dejvovi a spolu se zasmáli.
Dejvík totiž přijel s Markem, tak má věci logicky u něj v autě.
Kluci se připoutali a vyjeli směr nádraží, kde mají sraz se zbytkem party...)

□•{○♤○[•]■□•■•□■[•]○♤○}•□

Pohled Deeho/Damiena

Čekal jsem před sádrovnou a projížděl na telefonu instagram.
Po krátkých asi deseti minutách se otevřely dveře a v nich stál Mára s Honzou, který měl ruku v sádře a uvázanou kolem krku pomocí šátku.
Zvedl jsem se tedy ze židle, aby jsme mohli odejít.

,,No konečně. Musíme jet, za půl hodiny nám jede vlak," řekl jsem.

,,No ale musíš mě zavést domů," řekl Honza smutně.

,,Proč? Něco jsi zapoměl?" zeptal se Marek a dál si něco četl na Janově lékařské zprávě.

,,Ne, ale mám čerstvě zlomenou ruku, takže nepojedu," řekl Morry a odvrátil od nás pohled.

,,No tak to nemyslíš vážně," řekl jsem a přišel k Markovi.
Vytrhnul jsem mu lékařskou zprávu z ruky a začal číst.

,,No ano, mám mít klidový režim. Ani netušíte, jak mě to mrzí," řekl Honza a protřel si oči.

,,No máš to tady napsané," nestihl jsem ani doříct větu, protože mi do řeči skočil Marek: ,,Počkejte tady na mě hoši," řekl a někam odešel.

Pohled MarweXe/Marka

Řekl jsem klukům, ať tam na mě počkají. Tak strašně moc jsem se těšil, že tam bude celá Crew na tom táboře...
A nakonec to poseru já kvůli své nemotornosti?
Došel jsem do čekárny, kde jsme předtím byli a zaklepal na dveře, za kterýma se nacházel doktor, který ošetřil Honzu. Dveře se otevřely, ale vyšel z nich nějáký pán.
Asi byl na kontrole.

,,Můžu na chvíli?" pootevřel jsem dveře a zeptal se sestřičky, sedící za pracovním stolem.
Ta kývla v souhlas a já tedy vešel za panem doktorem.

,,Dobrý den, neruším?" zeptal jsem se laskavě.

,,Ne nerušíte pane..."

,,Hubáček," řekl jsem s úsměvem.

,,Dobře pane Hubáčku. Co jste potřeboval?" zeptal se mě doktor, který do teď stál u lehátka, ale pak si sednul ke stolu.

,,Já nic pane doktore. Ale před chvílí tady byl můj dobrý kamarád Jan Moravec, že ano?"

,,Ano, byl tady. Má zlomenou ruku. Proč Vás to zajímá?" zeptal se mě doktor a začal něco psát na klávesnici.

,,No, on má mít klidový režim, ale nám za půl hodiny jede vlak. Jedeme na týdenní tábor, nešla by nějáká vyjímka?" řekl jsem stručně s otázkou v očích.

,,Bez něj to tam asi nezvládnu," dodal jsem potichu.

,,Hele, pane Hubáčku. Já jsem doktor a nemám právo někomu něco zakazovat. Já jsem panu Moravcovi jenom řekl, že má být v klidu. Ale tábor asi nebude úplně vhodný,"
odpověděl na mou otázku doktor.

,,A když se o něj postarám? Budu na něj dohlížet!" řekl jsem tak strašně rychle, že je zázrak, že mi doktor vůbec rozuměl.
Ten se jenom uchechtl.