Kexíci na Táboře [KexCrew ship]

💜12💙 Kapitola dvanáctá 💙12💜

Obrázek nahoře namaloval/a:
IG=_jedine.kex.crew.fan_

(,,Good night hoši," řekl Honza a zývnul si. Než Damien ale zavřel oči, tak zahlédl, jak si Marek přehodil přes Honzu ruku.

,,Jste spolu cute," zašeptal Dee strašně moc potichu do polštáře. No a netrvalo dlouho a se spokojeným úsměvem usnul.)

°•○●□■♤♡◇♧◇♡♤■□●○•°

Pohled MarweXe/Marka

Probudilo mne ranní světlo prosvítající skrze okno a zpěv ptáků, kteří se nachází tam někde v korunách stromů. Chtěl jsem se protáhnout, ale něco, nebo spíše někdo mi vadil v pohybu. Otevřel jsem oči a spatřil rozcuchané vlasy, nachazející se pár centimetrů od mé tváře. Tak krásně voní. Donutilo mne to k úsměvu. Až po chvíli jsem si uvědomil, že jsme k sobě namáčknutí. Chtěl jsem si přitáhnout peřinu, protože mi byla zima, ale nikde jsem ji nenahmatal. Podíval jsem se tedy, aby jsem zjistil, kde se má teploučká peřina nachází, ale ztuhl jsem. Honza je na mě úplně natisknutý a je úplně celý nahý. A já taky! Začal jsem rychle dýchat.

,,Ještě chci spát," ozvalo se od Honzy.

,,T-to je snad zlý sen," pošeptal jsem a zakryl si tvář dlaňemi. Nevím, jak dlouho jsem takhle ležel a přemýšlel, ale najednou se Honzova ruka zvedla z mého těla a já zbystřel.

,,Dobré ráno lásko," ozvalo se vedle mé hlavy. Odstranil jsem své dlaně z mých očí a otočil se na Honzu, který se pár centimetrů odemne usmíval jako měsíček na hnoji. Jen jsem se stále nechápavě díval do jeho studánkových očí. Zničeho nic se Honza nadzvedl a kleknul si na mě obkročmo. Ruce mi dal vedle mé hlavy, aby nespadl a naklonil se ke mně.

,,Byl jsi úžasný," zavrněl mi do ucha a následně mi ho zhryznul.

,,Miluju tě," vylezlo ze mne. Ale já to nechtěl říct! Honza se jen usmál a začal se ke mě naklánět, když tu najednou se změnil v obrovské nevím co a začal řvát všude kolem. Neváhal jsem a vyběhl jsem z chatky ven a zaběhl někam do lesa. Pořád to stvoření ale běželo za mnou. Pořád jsem se otáčel dozadu, ale díky tomu jsem zakopl o větev stromu a ono to ke mně doběhlo, otevřelo to jeho obrovskou tlamu a zas a opět se to nademne začalo sklánět, když tu najednou se ozval příšerný zvuk a já prudce otevřel oči a s křikem vystřelil do sedu.

,,Je vzhůru!" zakřičel někdo, ale já to ignoroval. Strašně se mi zamotala hlava a tak jsem oči zase zavřel.

,,Máro, jsi v pořádku?" zeptal se mě mi moc dobře známý hlas. Honza. Chytl jsem se za hlavu a oči zase otevřel. Chvíli jsem viděl rozmazaně, ale nakonec jsem spatřil Honzu, který sedí vedle mne na posteli a Andy s Damienem, kteří stáli u dveří.

,,J-já," chtěl jsem něco říct, ale moc to nešlo. Jsem v pasti, právě nechápu nic.

,,Jen klid, donesu ti vodu," řekla rychle Andy a někam odešla. Honza se ke mně rychle naklonil a obejmul mě.

,,Já se tak bál Máro!" říkal mi do ucha a já poznal, že pláče. Obejmul jsem ho zpátky.

,,C-co se st-stalo?" zeptal jsem se koktavě, stále vystrašený. Byl to jen sen? Prosím, ať to byl jen zlý sen!

,,Hlavně se uklidni Máro," řekl Dee a posadil se naproti mne na židli, ,,nemohli jsme tě vzbudit," dodal.

,,Z ničeho nic jsi ze spánku řekl 'miluju tě,' a pak jsi začal křičet a kopat všude okolo sebe. Snažili jsme se tě probudit, ale nešlo to. Tak jsme běželi pro Andy a ta tě vzbudila tou věcičkou. Bože, já se tak bál!" řekl Honza a ještě více se na mne natiskl.