Kexíci na Táboře [KexCrew ship]

💜20💙 Kapitola dvacátá 💙20💜

Obrázek nahoře namaloval/a: IG=_jedine.kex.crew.fan_

Omlouvám se, že kapitola vychází pozdě večer, ale tak nějak jsem zapomněla, že je čtvrtek. A připomněla mi to: Hatake_An, takže děkujte jí/jemu :D

(,,Ale tak strašně moc deb*lně! Vy jste fakt prasata," řekl s úšklebkem Damien.

,,No vidíš, že se směješ," řekl Honza.

,,Jdu to vyhodit," dodal Mára.

,,Hlavně to do něčeho zabal! Co by si o nás mysleli, kdyby to viděli nahoře v popelnici?" řekl Honza a Marek uznal, že má pravdu a tak to zabalil do kapesníku a vydal se to vyhodit do popelnice.)

●°■•}°}°□□°●°●°●°●°□□°{°{•■°●

Pohled Morryho/Honzy

,,Kolik je vůbec hodin?" zeptal jsem se, když se krasavec vrátil.

,,Nevím, ale potkal jsem Andy a řekla, že za chvíli odcházíme, tak bysme se asi měli začít chystat," odpověděl.

,,Nebuď na nás naštvanej," řekl jsem směrem k Damienovi.

,,Já nejsem. Jen mě to dostalo," odpověděl a uchechtl se.

,,Hromadné objetí!" křikl Mára a skočil k němu na postel. Se smíchem jsem se k nim přidal a tak jsme se všichni tři objímali.

,,To už by stačilo, ať mi ho moc neošaháš," řekl Mára a já se rozesmál. Se stálým smíchem jsme se od sebe odtáhli.

,,Berete si něco?"

,,Asi ne, předpokládám, že tam nebudeme dlouho. Jen si vezmu do kapsy telefon, kvůli baterky. Už teď se stmívá," odpověděl jsem.

,,To zní, jako plán. Jdeme?" zeptal se Mára a my souhlasili. Stejně, jako vždycky, vzal Damien DDeeho na vodítko a Mára za náma zamknul chatku.

(Teď při kontrole jsem si uvědomila, že se příběh odehrává v létě a to je tma až třeba okolo desáté. Budeme dělat, že bývá už v osm, ju? ^-^ I mistr truhlař se někdy utne...)

,,Kde je Bóťa?" zeptal jsem se, když jsem vešel do chatky kluků.

,,Nevíme, ale není tady už delší dobu," odpověděl mi Dominik, který se přehraboval v tom jejich bordelu. Myslím, že netřeba komentovat.

,,Tak už je asi tam. Jdete?"

,,Myslím, že můžeme."

,,Kde jsou k*rwa klíčky!" zanadával Dominik.

,,Tam kde jsi je naposledy položil," odpověděl Dejv a zasmál se.

,,Mi to teda vtipné nepříjde," odpověděl znechuceně Dominik.

,,Vždyť jsou tady," ozvalo se za mýmy zády. Mára vzal za kliku a vytáhnul klíč z klíčové dírky.

,,Jsem deb*l! Díky Márwe," křikl poníženě a poděkoval.

,,Tak jdeme?"

,,Už můžeme," řekl s povzdychnutím Dominik. Se smíchem jsme se vydali ven z jejich chatky, Dominik zamknul a tentokrát si klíček schoval do kapsy, aby ho zase neztratil.

,,Vstříc mému budoucímu domovu!" řekl jsem radostně a v pozici superhrdiny jsem se s ostatníma po boku vydal za zbytkem táboru.

,,Našemu budoucímu domovu!" řekl radostně Mára a vytvořil stejnou pozici, jako já.