Věnováno všem, kdo na tuhle kapitolu čekali okolo 4 měsíců.
„Proboha, Sarah! Co se stalo?“ křikla Kayla, když mě zpozorovala, jak jsem se slzami zmáčeným obličejem a bolestnou grimasou prošla hlavními dveřmi do pavilonu s pokoji. Ostatní děti pobíhaly kolem, hrály si na schovávanou, vzájemně se strašily a Kayla na ně dávala pozor. „Nic se nestalo,“ hlesla jsem, ale ihned mi bylo jasné, že mi u mé opatrovatelky žádná lež neprojde. „Netahej Annie za vlasy, Alexi! Koukej si hrát jinak!“ houkla Sally, další z pečovatelek, na malého kluka, který věčně zlobil. Kayla na ni kývla, aby se postarala i o zbytek dětí, a pak mě vyzvala, abych ji následovala do její pracovny. Ploužila jsem se za ní jako tělo bez duše a má nálada stále více klesala pod bod mrazu.
V jejím pokoji bylo příjemné teplo a já se opatrně sesula do pohodlného houpacího křesla. Hlavou mi hýřily vzpomínky na školu, na psaní si s Andym i na hádky s Andrewem, což byl vlastně jeden člověk. Popotáhla jsem a Kayla na mě upřela ustaraný pohled. „Tak co se stalo?“ vyzvala mě opět ke slovu. „Už jsem říkala, že nic,“ odsekla jsem a zadívala se jinam. Zaslechla jsem jen, jak se Kayla přesunula blíže ke mně, poté vtáhla moji dlaň mezi své a já se střetla s jejíma oříškově hnědýma a upřímnýma očima. „Sarah, ty moc dobře víš, že tě mám ze všech dětí nejradši. Musíš pochopit, že mě opravdu bolí, když vidím, jak se trápíš. Byla bys tak hodná a pověděla mi konečně, co se stalo, že jsi přišla zpátky tak brzy a v takovém stavu?“ Jen jsem kývla hlavou a spustila. Nemělo cenu před Kaylou něco tajit, protože se o mě starala jako o svoji vlastní dceru. Vždycky mi pomohla a snažila se odehnat veškeré chmury ode mě co nejdál.
Vyprávěla jsem jí znovu o programu anděla, o Andym Sixxovi, kterého jsem si velice oblíbila, o Andrewovi, kterého jsem ze školy nesnášela a nakonec o oné osudné párty, kdy jsem zjistila, jak to všechno vlastně bylo. Kayla mě celou dobu pozorovala a na patřičných místech souhlasně kývala hlavou. Po dokončení mého vyprávění chvíli přemýšlela, až se jí udělala na čele hluboká vráska. „Jsi si jistá, že ten Andy je onen Andrew? Nemůže to být jen shoda náhod?“ zeptala se po chvíli. „Já, myslím, že to tak bude. Oba dva jsou jeden člověk. Kdyby to byla náhoda.. ne, je to tak.“
„A nemohou to být třeba dvojčata nebo velice dobří kamarádi se stejným jménem? Víš, třeba se ten Andy bál přijít a poznat tě, protože na to mohlo být brzy, tak poslala svého kamaráda Andrewa,“ hovořila Kayla, ale jakmile to dořekla, přišlo jí to stejně absurdní jako mně. „Myslím, že to radši nechám plavat a budu dělat jako by se nic nestalo,“ pípla jsem, poté dala opatrovnici pusu na čelo, popřála dobrou noc a odešla do svého pokoje.
Vysoukala jsem ze šatů, které jsem díky své blbosti při utíkání roztrhala, smyla si barvu z obličeje a rozčesala vlasy, které mi spadaly na ramena. Oblékla jsem si pyžamo s medvídky, jenž vypadalo dětinsky, ale jelikož to byl dárek od malé Sam, která byla v domově teprve první rok a neměla žádné kamarády, nosila jsem ho nejraději. Poté jsem zaplula do postele a nechala spánek, aby mě přemohl.
Druhý den ráno mě probudila právě Sam a prosila mě, jestli bych jí nepomohla uklidit nepořádek ze včerejšího večera. Na to, že jí bylo teprve sedm let, byla velice obětavá a strašně ráda pomáhala s každodenními činnostmi. Oblékla jsem se, provedla ranní hygienu a spolu se Sam jsem vyrazila na snídani. Udělala jsem jí skořicové lupínky s mlékem, přinesla čaj a sama se pustila do jídla.
Poté jsme se všichni sešli v klubovně, což byl veliký sál, kde se konala veškerá vystoupení dětí, oslavy narozenin, Vánoce a tak podobně. Opatrovatelky nám dali pokyny, kdo má kde uklízet, kolik dětí půjde vyluxovat pokoje a kdo bude muset vytřít kuchyni. Bylo to většinou hrozná práce, ale neznala jsem nikoho, koho by to nebavilo. Všichni jsme si tyhle velké úklidy užívali. Sam mě vzala za ruku a cupitala do své ložnice, kterou obývala spíš plyšová zvířátka než ta malá holčička. Pomohla jsem jí srovnat poličky, složit oblečení do skříně a umýt okno. Vše jsme měli hotové do svačiny, po které jsme se vrhli na vytírání kuchyně. Pracovat s malou Sam byla hrozná legrace. Pořád žvatlala nesmyslné věty, její zvonivý smích se rozléhal celou místností a koštětem, kterým měla zamést podlahu před používáním mokrého hadru, mi podrážela nohy.
Po obědě jsem s ní a několika dalšími dětmi vyrazila na procházku. Nejprve jsem je zavedla do města, kde bylo potřeba nakoupit nějaké zásoby sladkostí a sušenek, které záhadně zmizely během jednoho večera, a pak se mi podařilo zatáhnout ta malá hyperaktivní stvoření do parku, kde se nacházelo rozlehlé dětské hřiště. Vypustila jsem svoje malé šelmy na průzkum prolézaček a sedla si na lavičku. Z kapsy jsem vytáhla mobil a zkontrolovala, jestli nemám nějaké nové zprávy. Díky internetu v mobilu se mi na obrazovce načetlo upozornění ze školní stránky. Andy mi napsal včera v noci.
A6: Ahoj, Angel. Nejsem si jistý, jak bych měl začít. Ten včerejší večer, doufal jsem, že přijdeš na tu párty, ale nevím, jestli jsi tam byla. Zahlédl jsem tam holku v černém, která měla kostým anděla. Tak nějak jsem tušil, že bys to mohla být ty, ale kdybys to vážně byla ty, utekla bys přede mnou?
Touto zprávou jsem si potvrdila, že Andrew a Andy je tatáž osoba. V očích mi opět zaštípaly slzy, proto jsem párkrát zamrkala a rozhodla se odepsat.
Only your angel: Andy, omlouvám se, ale něco mi do toho vlezlo, takže jsem tam nakonec nemohla přijít. Nedělej si z toho nic. Ta holka se tě třeba lekla, nebo tam neměla vůbec nic dělat a myslela si, že ji chceš vyhodit, nebo co já vím. Já to nebyla.
Taková ubohá a sprostá lež! Jenže jsem nemohla napsat, že viděl mě a že jsem já před ním utekla. Jak bych mu to asi pak vysvětlila? A navíc situace mezi mnou a Andrewem byla natolik vyostřená, že jsem si nehodlala zadělat na další problém. Lepší bude, když si budu stále hrát na hodnou holku, která chce pomoct klukovi přes internet, místo toho, abych mu vyklopila pravdu.
Odpověď mi nepřišla, tudíž jsem si byla jistá, že Sixx nebyl online. Sama v sobě jsem se hádala, jak bych ho měla nazývat, jestli Andy, Andrew, Sixx nebo Biersack, ale nějak mi nešlo dát tyhle dva do jednoho. Nechala jsem to plavat a raději se jala pozorovat Sam, která utíkala před Johnem a snažila se vydrápat nahoru na skluzavku. Po několika minutách jsem se začala usmívat, ale dlouho to netrvalo. Moje rozjímání nad bezstarostností a radostí dětí přerušil kluk, který si sedla na druhý konec lavičky, Andrew. „Tebe bych tady nečekal, Parker,“ pronesl opět tím svým povýšeným tónem. „To samé bych mohla říct o tobě. Co chceš?“
„To jsou tvoje děti? Nevypadáš na to, že bys byla máma,“ řekl a pitomě se zasmál. Zatnula jsem ruce v pěst a ovládla vlnu vzteku, která se ve mně začínala bouřit. „Jsou to moje děti, ale ne tak, jak si myslíš. Bydlíme spolu v děcáku a já se o ně velice ráda starám. Díky tomu nejsou naše pečovatelky v jednom kuse unavené.“ Biersack se na mě otočil a vykulil oči. „To jako fakt?“ „To jako fakt. Pomáhat lidem mě baví ze všeho nejvíc,“ řekla jsem, ale jakmile jsem to vyslovila, došlo mi, že jsem možná prozradila příliš. Na Andrewovi bylo jasně patrné, že mu v hlavě kolečka na krátký okamžik scvakla dohromady a něco mu došlo. Nervózně jsem si skousla ret a pohled stočila na špičky svých bot. „Nevšimla sis včera na párty holky, která před někým utíkala?“ A je to tu. Buď mu řeknu pravdu, nebo si něco vymyslím. Jenže otázkou zůstává, co? „Pokud myslíš tu holku, která utíkala před tebou, div se nenatáhla na chodbě, tak tu jsem viděla.“ „Lhářko! Jak dlouho si myslíš, že ti to bude procházet?!“ křičela jsem sama na sebe. „To je zvláštní. Myslím, že ti tak úplně nevěřím. Nikde jsem tě tam totiž neviděl,“ pronesl klidně a upřel na mě zpod svých černých vlasů, které mu padaly do obličeje, průzračně modré oči plné očekávání. „Tím ti děkuji za kompliment, protože jsi mi právě oznámil, že jsem měla výborný kostým, který mou pravou identitu zamaskoval. A teď mě omluv, ale už musím jít,“ řekla jsem, aniž bych se na něj jedinkrát podívala, došla na pískoviště pro sem a zbytek party a vydala se s nimi zpět do domova.
Po nekonečně dlouhé době se opět hlásím s novou kapitolou. Jo! Dokopala jsem se k tomu, abych zplodila další, oslavujte mě! :D
Prosím, omluvte chyby a také to, že jsem změnila formátování odstavců, ale takhle se mi to zdá lepší. ^^ Hope u like it!
MrsBatmanJAC
