Z přemýšlení mě vytrhl hlasitý školní zvonek, který se rozezněl chodbou. Prudce jsem bouchla s dvířky od skříňky a zamířila na konec šaten, kde jsem měla počkat na ředitelku Watsonovou. Čekala jsem na ni velmi dlouho, a proto se místo popisování toho, jak jsem přešlapovala na místě, pustím do popisu svého.
Jmenuji se Sarah Parker a jsem šestnáctiletá dívka, která nikdy nepoznala svou rodinu. Od začátku si pamatuji, že jsem vyrůstala v dětském domově a nikdy mě nikdo nepřišel navštívit. Vůbec jsem rodinu nepostrádala až do chvíle, kdy jsem začala chodit do školy a téměř při každé hodině padla otázka, co maminka, kde pracuje tatínek a mně došlo, že mi v srdci něco chybí. Dlouho jsem se s tím vyrovnávala a až teď v pubertě jsem si uvědomila, že rodinu nikdy mít nebudu a rozhodla se, že budu pomáhat ostatním.
Mnohokrát jsem se zapojovala do různých organizací, které pomáhaly chudým nebo nemocným, dokonce jsem si hrála i na psycholožku, ale spíš by se to dalo nazvat jako vrba důvěry. Chodily ke mně děti s různými problémy a já je vyslechla. Jen se potřebovaly svěřit a já tu pro ně byla. Jinak jsem obyčejná holka, která si žije naprosto normální a někdy až nudný život. Nemám žádné kamarády, ale bavím se ráda se všemi. Jsem v celku zvláštní člověk, ale nikomu nepřekážím a nikdo mě nemá přehnaně v lásce.
„Slečna Parker?“, ozvalo se za mnou a já se otočila na vysokou štíhlou blondýnku v zelenkavém kostýmku. „Paní ředitelko?“, zeptala jsem se a ona souhlasně přikývla. Pokynula mi, abych šla za ní a já musela snad tři metry popoběhnout, jelikož se žena vydala velmi rychlým tempem ke třídám. „Jsem velmi ráda, že jsi se rozhodla přestoupit na naši školu, Sarah. Jak jsem si tak pročítala tvůj životopis, a na to, že je ti jen šestnáct, je velmi bohatý, musím říci, že bych byla neskutečně ráda, kdyby ses zapojila i u nás na škole do podobných kroužků jako předtím.“, spustila a já ihned poznala, že drmolí až moc rychle. „Jaké kroužky máte na mysli?“, zeptala jsem se potichu a opět popoběhla. „Myslím tím kroužek na ochranu zvířat, ochranu životního prostředí, nebo výpomoc v útulku..co na to říkáš?“, navrhla a povzbudivě se na mě usmála. „Víte, paní ředitelko. Jsou to moc hezké zájmové kroužky, ale já za tu dobu, co pomáhám, zjistila, že nejraději komunikuji s lidmi. Mám pochopení pro každého, ať je to zakřiklá holčička, místní vyvrhel nebo jen někdo, kdo se připletl do něčeho špatného.“, hlesla jsem a doufala, že mě pochopí. „No..to se velmi hodí!“, křikla zvesela a rozhodila rukama tak, že jsem se musela přikrčit. „Minulý rok jsme založili webovou stránku helpmeplease.cinncinatihighschool.com (profesionálně vymyšlený odkaz, že? :33), kam se naši žáci přihlašují pod různými přezdívkami, aby je nikdo nepoznal a vybraným andělům, tak jsme nazvali ty, kteří je vyslechnou a pomohou jim, se svěřují se svými problémy. Možná by se ti to mohlo líbit a pokud ráda pomáháš, mohla bych ti nechat vytvořit profil tzv. anděla.“, dokončila svůj vyčerpávající monolog ředitelka. Dala mi na rozmyšlenou celý dnešní den a před mou novou třídou se se mnou rozloučila.
Otevřela jsem dveře a ihned jsem ucítila vůni laciných parfémů a mastiček proti akné. Nakrčila jsem nos a došla ke katedře, za kterou seděl postarší učitel. Třída ani nedutala, věnovala se zřejmě nějakému písemnému zkoušení, proto jsem nepozorovaně položila kartu se svými údaji před učitele a on sebou trhl. Sjel mě pohledem, poté si přečetl mou kartu a opět se na mě podíval přes silné dioptrické brýle. „Sarah Parker?“, zeptal se, i když ta otázka byla naprosto zbytečná. Já i přes to kývla na souhlas. „Hmm, posaďte se někam, kde je volno a přepište si látku z tabule.“, procedil mezi zuby a dále se věnoval jakési poezii 19. století. „Tomu se říká být skvělý učitel.“, pomyslela jsem si v hlavě, vzala svou kartu, kterou jsem ihned schovala do batohu a otočila se čelem ke spolužákům. Jediné volné místo bylo v poslední lavici u okna vedle vysokého kluka v černém. Nebyl jediný v takovém tmavém oblečení. Zadní lavice byly obývány lidmi se stejným nebo alespoň podobným vkusem. Nadechla jsem se a vyrazila na určené místo.
