V parku jsem ztratila pojem o čase a i přes kručení v břiše z hladu, jsem se neodvážila do domova vrátit. Stále jsem se nevzpamatovala z ranního setkání. Podařilo se mi ovšem přesunout se ze štěrkové cesty na lavičku a fakt, že byla celá mokrá, mě vůbec nezajímal. Posadila jsem se na ni a vnímala jen to, jak mi ze zplihlých vlasů odkapává voda. Déšť se už utišil a místo toho, jen slabě mrholilo. Věděla jsem, že díky té zimě a vlhku budu co nevidět nemocná, ale co byla rýma, kašel, zápal plic nebo jakákoli jiná choroba oproti tomu, že se mi roztříštilo srdce na miliony malých střípků, které se s každým nadechnutím zabodávaly do okolního prostoru víc a víc. Ano, takové smýšlení je naprosto absurdní zvlášť v případě, že je srdce sval a není možné, aby se rozsypalo na střepy, ale jako obrazné vyjádření se to skvěle hodilo. Nejvíce mě na tom všem ale udivoval fakt, že mi zlomil srdce člověk, se kterým jsem chtěla být jen kamarádka, kterého jsem chtěla více poznat. Takové stavy přece vždy zažívaly zamilované holky po těžkém rozchodu, ale já k Andymu nic necítila, jen potřebu mu pomáhat.
Z přemýšlení mě náhle vytrhlo zvonění mobilu. Vytáhla jsem ho z kapsy a podívala se na obrazovku, kde se mi ukázal příchozí hovor od Kayly. Nechala jsem to vyzvánět dál, aniž bych to zvedla. Po necelé minutě se kolem mě opět rozhostilo ticho. Rozhodla jsem se napsat jí alespoň zprávu.
Ahoj Kaylo, zavolám později, Sarah.
Do dvou minut mi přišla odpověď.
Jen jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku. Snad jsi nezmokla. K.
Po přečtení jsem se rozhodla, že půjdu zpět. V promáčených šatech mi byla neskutečná zima, až mi jektaly zuby. Přitáhla jsem si bundu více k tělu a rozpohybovala ztuhlé nohy. Při každém došlápnutí se ozvalo nepříjemné čvachtání, které vycházelo z mých bot. K domovu jsem přišla během půl hodiny a spatřila, že mě Kayla vyhlíží z okna. Nasadila jsem ten nejvíc strojený úsměv, jaký jsem v tu chvíli zvládla a šla vstříc jejímu přivítání. „Proboha, Sarah! Kde jste byli, že jsi takhle mokrá?“ vykvikla, když za mnou zaklaply dveře. „V parku, ale chytily jsme ten největší liják.“ Znovu jsem vytvořila jakousi formu úsměvu a sundala ze sebe bundu, boty i mikinu. Doufala jsem, že aspoň triko zůstane suché, ale to byla marná prosba. Promočilo se stejně jako zbylé kusy oblečení a obtisklo se mi kolem těla. Tak moc to studilo, až se mi rozdrkotaly zuby. „Pojď se, prosím tě, okamžitě převléct. Ale nejdřív se jdi umýt,“ poručila Kayla a vydala se směrem do kuchyně.
Zamířila jsem do koupelen, kde jsem si napustila vanu jen trochu teplou vodou. Do vařící bych nebyla v tak zmrzlém stavu schopná ponořit ani prst. Po chvíli relaxování, jsem vylezla ven a obmotala kolem sebe ručník. V zrcadle zkontrolovala svůj ztrhaný obličej a rozhodla se opláchnout ho ledovou vodou, abych trochu zlidštila své opuchlé oči. Poté jsem jen v ručníku přeběhla do svého pokoje, jelikož jsem si nebrala náhradní oblečení. Nasoukala jsem se do čistého spodního prádla, chlupatých ponožek, volného trika a legín a následně se zachumlala do šedého županu. Skočila jsem na postel a v ruce nešťastně žmoulala mobil. Doufala jsem, že se Andy uklidní, nebo se na celou věc zkusí podívat i z mého pohledu a třeba napíše, ale bylo to spíše jen zbožné přání.
Zanedlouho se ve dveřích od mého pokoje zjevila Kayla s hrnkem vařícího čaje v ruce a obloženým talířem ve druhé. „Přinesla jsem ti něco na zahřátí a také k jídlu, slyšela jsem tvůj žaludek,“ řekla a vše položila na noční stolek. Poté se posadila ke mně na postel a já se natáhla pro čaj, usrkla z něj a okamžitě toho zalitovala. Spálila jsem si jazyk, jak já jsem šikovná. Místo pití jsem si teda vzala talíř s jídlem a položila si ho na klín. Žaludek se opět ozval, a proto jsem si do úst ihned nacpala dvě cherry rajčata. „Tak jak to dopadlo?“ zeptala se Kayla a mně zaskočilo. Když jsem se uklidnila pohlédla jsem na ni a opět se pustila do hraní úsměvů a přátelských pohledů. „Dobře, vše šlo skvěle.“ Lež.
