„Posaď se holčičko," vyzvala mě od pohledu mladá žena sedící za dubovým stolem. Okamžitě jsem ji zpražila pohledem, protože „holčičko" mě nikdo oslovovat nebude.
„Jmenuju se Sarah a radši postojím," procedila jsem nepříjemně a dál se věnovala hodnocení těch dvou naproti mně.
Žena působila velmi mladistvým vzezřením, ovšem veškeré detaily obličeje jasně prozrazovaly, že její krása spočívá v nespočtu plastických operací. Troufla bych si tvrdit, že její vizáž byla dílem šikovných rukou profesionálního doktora za velmi tučnou sumu. Tvář jejího muže svědčila o dlouholetém udržování a správné stravě, tudíž jeho věk dokazovaly jen černo šedivé vlasy střižené tak akorát, aby držely perfektní tvar pod vrstvou gelu.
Jejich oblečení mnohem více zdůrazňovalo bohatství, které tomuto páru říkalo „pane". Žena se pyšnila bílou nažehlenou blůzkou, která zakrývala umělé poprsí, za které by se nemusela stydět žádná žena, k tomu slazený kostýmek s lehkým nádechem lososové barvy. Muž se oblékl do černého kvádra, které obepínalo jeho po léta sportem udržované tělo, a doladil ho kravatou stejné barvy, jakou měla sukně jeho manželky. Pravé zápěstí mu zdobily zlaté hodinky určitě švýcarské výroby a na prsteníčku každého z nich se leskl zlatý prsten, který značil, že jsou oficiálně pár.
„Ale Sarah, chtěli bychom si popovídat. Myslím, že by ses měla posadit, jinak tě budou bolet nohy," pronesla sladce a já se ošila zimou nad její přehnanou péčí. Co se to s tebou děje? Vždycky jsi toužila po matce, která by tě milovala a starala se o tebe, nabádala jsem sama sebe, ale i tak jsem s pohrdavým úšklebkem usedla na jednu ze židlí a založila si ruce na prsou.
„Jmenuji se Evelin a toto je George, můj manžel," řekla láskyplně a pohladila svého muže po hřbetu ruky.
„Hmm." To bylo to jediné, na co jsem se zmohla. Nechtěla jsem si s nimi povídat, nechtěla jsem, aby se o mě zajímali. Jediné, co bych teď ocenila, byl filmový večer v pokoji pod dekou, kde bych byla sama.
„Co kdybys nám nejprve pověděla něco o sobě?" navrhla přátelsky a já potlačila protočení očí.
„Nemám o čem mluvit."
„Dobře. Možná se stydíš, tak nejprve začneme my, abys nás poznala, ano?" zeptala se a čekala na odpověď, kterou stejně nedostala.
„Narodila jsem se v Anglii, kde jsem také na střední škole potkala George. Byla jsem roztleskávačka a tady Georgie byl nejlepším fotbalistou v celém okolí. Holky se o něj rvaly hlavně kvůli penězům, kterých v rodině mají spoustu, ale on si vybral mě, která s takovým množstvím peněz v životě nechtěla nic mít, viď drahoušku?"
No jasně! Zlatokopka jako prase. To si jako myslí, že jí tuhle historku sežeru? Moje mysl začala roztáčet kolečka na plné obrátky a já si těmito poznámkami zpříjemnila další nudnou hodinu, kdy mi vyprávěla o svém životě chudinky, která potkala milionového muže, a to doslova. Ve skutečnosti za celou dobu mlela pantem jen ona a Georgie, jak nazvala svého manžela, jen horlivě přikyvoval na každou blbost, za kterou udělala otazník.
V osm večer za námi do místnosti vtrhla Kayla a zářivě se na Mayerovi usmála.
„Jak jste si popovídali?" vyhrkla rychle a posadila se do jednoho z pohodlných křesel. Probodla jsem ji nenávistným pohledem, a poté se opět věnovala tkaničce na své mikině.
„No, myslím si, že se Sarah trochu stydí, ale jinak je to úžasná slečna! Takovou jsem si vždycky přála mít a teď mám tu možnost," rozplývala se paní Mayerová.
