Autorka má ruku zpátky a místo pomalého zatěžování píše jako vzteklá, aby si aspoň trochu lízala rány, že vás tak hezky tím NEvydáváním zklamala. Už na sebe ani nejsem naštvaná, protože bych celý život nedělala nic jiného. Prostě a jednoduše užijte si čtení a snad se bude líbit. :)
Ráno nás přišla vzbudit Amy se slovy, že bychom měli jít do školy. Kdybych nebyla slušně vychovaná, odpálkovala bych ji několika nevhodnými narážkami, proč mě budí kvůli něčemu tak nevýznamnému, jako je ústav plný znuděných studentů. Andy byl už o něco smělejší než já a hodil po své matce polštář, což mu oplatila tím, že mu strhla peřinu z těla a odešla s ní po schodech dolů.
„To mi jako vážně šlohla peřinu, nebo blouzním po včerejších lentilkách?" vypadlo z něj a já se zašklebila nad tím, jak mu po ránu přeskakoval hlas.
„Myslím, že ji odnesla do kuchyně."
„Parkerová, tobě to pálí i po ránu," odpálkoval mě Sixx a zvedl se, aby si došel do koupelny upravit vlasy, které i po klidném spánku působily, jako by byly svědky druhé světové války. Takové hnízdo by mu záviděl i páreček vrabců.
Během dvaceti minut jsme se v koupelně stihli vystřídat oba dva, přičemž Andy tam ztvrdnul (jakože zůstal, vy úchyláci) tři čtvrtiny tohoto času. Poté jsme jako malí sjeli schody po zadku a mně se podařilo narazit si kostrč. V dětském domově taková zábava nebyla možná, a proto jsem netušila, že když si nevezmu alespoň deku pod své drahé půlky, naklepu si je jako řízky na štědrovečerní večeři.
Ke stolu jsme nakonec zasedli jako normální lidé, i když cesta k němu nás vyobrazila spíše jako dva neandrtálce. Amy mi s úsměvem podala talíř s míchanými vajíčky a toasty. Chris mi zase nabídl pomerančový džus, jelikož jsem čaj odmítla, a já si konečně připadala alespoň na tu chvilku rodičovsky milovaná. Přesně kvůli takovýmto chvílím jsem si přála, aby si mě někdo adoptoval, ale po velice nezdařilé a pro mě odporné schůzce s umělou paní Mayerovou a jejím na slovo poslouchajícím manželem se mi vidina rodiny zhnusila.
„Sarah? Mohu mít jednu otázku?" zeptala se Amy a já přikývla s nacpanými tvářemi. Musela jsem vypadat jako křeček.
„Andy mi pověděl o tvé situaci, že jsi utekla kvůli nějakým lidem, kteří si tě chtěli adoptovat, z čehož jsem vyvodila, že tě určitě budou chtít najít, alespoň pečovatelky z domova, je to tak?" Opět jsem trhla hlavou na znamení souhlasu a vyčkávala, co dalšího paní Biersacková řekne.
„Do školy půjdete, to je jisté, ale tam na tebe mohou čekat, že? Nechci, aby ses dostala do nějakého průšvihu nebo tak něco, takže pokud bude potřeba, okamžitě řekni Andymu, ať nám zavolá, my přijedeme a klidně tě uneseme, abys byla v bezpečí, ano?" Jen jsem poklidně dožvýkala a upřela zrak na přátelskou tvář ženy, jež si o mně dělala takovou starost, i když mě téměř neznala.
„Vážně vám děkuju za tak velkorysou nabídku, ale už jsem o tom přemýšlela. Je mi jasné, že tam na mě bude čekat Kayla a vyčte mi můj útěk do nejmenších detailů. Možná mě potrestá domácím vězením nebo různými pracemi, ale k Mayerovým mě nepošle. Ona mě zná od té doby, co jsem se v domově ocitla, takže mě ochrání," Amy soucitně přikývla a sklidila špinavé nádobí ze stolu.
Chris se nabídl, že nás do školy odveze, abychom nemuseli na autobus, což jsme s Andym odsouhlasili bouřlivým pokřikem. Vystupování z auta před školní branou se neobešlo bez popichování a podrážení nohou, takže Sixx přistál na chodníku na čtyřech a já ho využila jako skvělé opěrátko, přes které jsem se vysoukala ven na čerstvý vzduch. Pan Biersack nás pozoroval škvírami mezi prsty, když si dal dlaně před obličej, aby nikdo nepoznal, že patříme k němu.
