„Andy Sixx?“, běhalo neustále v mé hlavě. Nějak jsem to nedokázala pochopit, ale je to jeho jméno, nikoli moje. Určitě má svůj vlastní důvod, proč zvolil právě tuhle přezdívku.
Only your angel: Když už jsem měla možnost dozvědět se tvou přezdívku, chci se zeptat, jestli by bylo možné, abys o sobě něco málo napsal?
A6: Nevím, co bys o mně chtěla vědět a k čemu by to vůbec bylo. Měl jsem za to, že andělé pomáhají řešit problémy, ne že vyzvídají.
Jeho odpověď mě trochu zaskočila. Nejprve jsem měla myslet, než jsem něco začala psát. Pokud se ještě několikrát budu vtírat, může si se mnou taky přestat psát a má role anděla by byla k ničemu. Nedokázala bych pomoci hned prvnímu člověku a to by bylo velmi hloupé.
Only your angel: Omlouvám se, že jsem se zeptala takhle přímo a vlastně tak brzy. Nechci být dotěrná.
A6: Ale ne, tak jsem to nemyslel. Hlavně si nic nevyčítej, to by nemělo smysl, protože bych potom musel pomáhat já tobě a ne ty mě! :P Jen by mě zajímalo, proč bych měl o sobě něco psát?
Only your angel: Proč? Abych se přeci něco o tobě dozvěděla a tím pádem bych se mohla vcítit do tvé situace, víš? Potom by bylo mnohem jednodušší ti pomoci.
Zvedla jsem se ze židle, abych se protáhla. Neustálé sezení u stolu nebylo dobré pro mou páteř, proto jsem si slastně vychutnala, když mi v zádech hlasitě křuplo. Znělo to sice děsivě, ale pomohlo to. Stejně tak jsem si zakroutila krkem a prokřupala prsty.
A6: No když myslíš, že ti to pomůže.. Hele? Nebylo by lepší, kdybychom si psali normálně a ne v takových slohovkách? Přijde mi to, jako bych byl nějak chytřejší, když píšu tak dlouhý zprávy a ještě ke všemu když píšu spisovně.
Jeho odpovědi jsem se zasmála, ale vlastně měl pravdu. Psali jsme nenormálně dospěle, pokud se tomu tak dá říct. Puberťáci si takhle často nepíšou, a tak jsem na jeho návrh přistoupila.
Only your angel: To beru. Je to docela otrava pořád vymýšlet nějaký zdlouhavý souvětí a zbytečně si tak namáhat mozek. :D Co mi teda o sobě řekneš?
A6: Vůbec nevím, kde bych měl začít.
Only your angel: Co takhle na začátku? Ale informace, který by tě mohly prozradit, raději vynech. Umm, to zní jako kdybys byl super agent. :D
Takhle se mi s ním psalo o mnoho lépe. Už to nebyla taková strojově nucená konverzace, ale přišlo mi, že i on už se se mnou takhle baví raději. Jako kdybychom to předtím nebyli my, ztřeštění puberťáci.
A6: Páni, já chtěl vždycky být super hrdinou, ale když jsem teď agent, ještě to můžu dotáhnout na post hrdiny, ne? :D
