☆40☆

26 4 0
                                    

Větroplaška hledala nějakou potravu a větvičky a u toho sledovala její zničený domov. Vzdychla. Šla k řece, kde by snad potrava být měla. Uviděla veverku. Stála nad řekou, stále na hranici Stínových. Když pro ni Větroplaška skočila, veverka se uhla a zlatavá kočka skončila ve studené vodě. Měnící se proud ji začal unášet. Větroplaška se snažila zůstat nad hladinou, ale proud ji ztahoval pod vodu. Zahlédla Vlnka a s jiskřičkou naděje na něj zavolala. ,,Vlnku!" Vlnek se instinktivně otočil a když viděl topící se Větroplašku, hned k ní přiběhl. ,,To nemáme, už beztak dost potíží?!" Postěžoval si Vlnek a snažil se Větroplašku zachytit. Vzal větev, která se tam válela a podal jí Větroplašce. Ta se zubama větve chytla a pak skrze větev promluvila. ,,Vlnku běž do tábora a pošli pomoc, zkusím se tu udržet!" Vlnek kývl a větev uvěznil pod velkým balvanem.

Větroplašku začali bolet zuby a po chvíli, už se neudržela. Spadla do vody a začala se topit. Cítila jak ji unáší studený proud a Větroplaška se mu poddala. Ani nevěděla, jak dlouho ji proud unášel, když ji někdo začal tahat z vody. Větroplaška byla, ale tak unavená, že ztuhla. Ten kdo ji vytáhl, přes ní něco přehodil a Větroplaška matně zahlédla něčí tlapky a potom žluté oči. Na chvíli se rozkoukávala a potom vyčerpaně zavřela oči. Poslední co uviděla byli žluté oči. Potom se úplně uvolnila a ztratila veškeré vědomí.

Kočičí válečníci: Příběh Nočního spára a VětroplaškyKde žijí příběhy. Začni objevovat