Kočičí válečníci: Příběh Nočního spára a Větroplašky

✧43✧

Spáre... Zašeptala Bělinka a zvedla hlavu.
Spár se na ni podíval nepřítomným pohledem.
Němůžu... Mňoukl tiše Spár a koukal do země.
Co tu chceš dělat? Větroplaška tu prostě není. Řekla Bělinka o něco pevnějším hlasem.
Spárovi se naježila srst na ramenou a napjal svaly.
Nakonec však polevil a uvolnil se.
Plahočivě následoval Bělinku do tábora.

Když došli do tábora, všechny kočky už věděli co se stalo.
Žlutá hvězda právě stála na Stínové skále a konal se jmenovací ceremoniál.
Spár si zkroušeně sedl vedle Stínové skály a sledoval zem pod sebou.
Žlutá hvězda právě jmenovala Vlnka válečníkem.
Když vyslovila jeho nové jméno, kočky začali jásat a provolávali jeho válečnické jméno, jenž znělo Vlnolam.
Spár se k nim nepřidal, jen se odebral do rozestavěného doupěte, kde si lehl a stočil se do klubíčka.

Spár viděl nějaký strom.
Přiblížil se k němu.
Pod jeho kořeny bylo vyhrabané doupě.
Nahlédl dovnitř.
U stěny doupěte ležela kočka pod modrým šátkem.
Spár se opatrně přiblížil ke kočce.
Byla to Větroplaška.
Spár se rozradostněl.
Větroplaška nejspíše žije...
Otočil se k odchodu, ale před ním se zjevil kocour.
Měl zlatavě žluté oči, jinak byl jaksi zahalený ve tmě.
Spár se snažil zaostřit, ale to už nestihl.

Začal pofukovat jemný větřík.
Spár se postavil a zatočila se mu hlava.
Opřel se o stěnu doupěte a pak vyšel ven.
Začalo vycházet slunce, ale tábor byl už v plném dění.
Všechny kočky se podíleli na opravách.
Spár zamířil k doupěti velitelky.
Mňoukl, aby se ohlásil a Žlutá hvězda ho pozvala dál.
Dnes je shromáždění, už máš vybréné, koho vezmeš? Zeptal se klidně a mrskl fousky.
Kdyby jsi mi to nepřipomněl, zapoměla bych na to. Přiznala se Hvězda a pobaveně zacukala fousky.
Spár se pousmál.
Žlutá hvězda chvíly přemýšlela a pak promluvila: Na shromáždění vyber kočky ty. Rozhodla a Spár kývl.
Vyšel z doupěte a šel se zapojit do práce.
Zároveň i přemýšlel, koho má vybrat na dnešní shromáždění.