Kočičí válečníci: Příběh Nočního spára a Větroplašky

☆46☆

Když se Větroplaška probudila, Monty tam zase nebyl. Větroplaška byla u Montyho pár dní a vždycky, když se ráno probudila, Monty tam nebyl. Občas ho našla, jak odněkud odchází, ale nikdy nevěděla odkud a on jí to nikdy neřekl. Teď, ale bylo hodně brzo a Větroplaška zahlédla Montyho, jak odchází do lesa. Větroplaška ho potají sledovala. Když viděla, jak vchází do jeskyně, zastavila se. Jeskyně byla velká a vypadalo to, že i hluboká. Co tam Monty dělá? Pomyslela si v duchu Větroplaška a pomalu vstoupila do jeskyně. Byla rozlehlá a široká. Byla tmavá a ze stropu vyseli stalaktity, ze kterých kapala voda.

Větroplaška uviděla Montyho v zadní části jeskyni, kde bylo nějaké světlo. Když tam Větroplaška přišla, nevěřila svým očím. Po krajích jeskyně byli zářivé krystaly a na stalaktitech se odráželi. Bylo to tam mnohem širší a vzádu, kde byl vidět hnědý kocour, byli nějaké malby. ,,Monty?" Ozvala se Větroplaška a Monty se s trhnutím otočil. ,,Větroplaško? Co tady děláš?!" Větroplaška k němu přišla blíž. ,,Sledovala jsi mě viď?" Neodpověděla. Jenom přikývla. ,,Co to je za malby?" Zeptala se zvědavě a Monty se na malby otočil. ,,Představují to co se může stát. Budoucnost." Větroplaška se užasle na malby pozorně podívala. Viděla les, nějaké kočky, poznala, že jsou z jejího klanu. Stínového. ,,To je úžasné!" Vydechla a otočila se na Montyho. Ten se na ni taky otočil. ,,Ano. Je to úžasné." Usmál se a chvilku se na sebe jen tak dívali. Větroplaška potom svůj pohled zaměřila na jednu malbu. Viděla kočky ze svého klanu. Nad nima bylo něco rudého a v tom rudém byla bílá kočka. Ledový mrak. ,,Monty, našemu klanu hrozí nebezpečí! Vidíš toho kocoura?" Vykřikla a Monty se na něj zahleděl. ,, Musím zpátky domů, beztak jsem tu byla, už moc dlouho." Rozběhla se k východu z jeskyně. ,,Ne nepůjdeš." Řekl najednou Monty a Větroplaška se na něj překvapeně podívala. ,,Cože?" Monty se usmál. ,,Půjdu s tebou."