☆50☆

39 4 4
                                    

Tmou se plížil stín, jehož tvůrce měl bílou srst, jenž zářila na slunci. Jeho chladné modré oči svítili ve tmě a z jeho zranění vytékali pramínky krve. Toužil po pomstě, toužil pomstít svého otce. Srdce z kamene, oči z měsíčního světla, zbytek jen nenávist a chtíč. Přiblížil se k cihlové zdi, na kraji dvounožčích obydlích. Optisk blátivé tlapky, jenž patřila kocourovi s okem jedním rudým, druhým zeleným, sledoval bez jediného pohybu. Vzpomněl si i na toho druhého kocoura. Na Trnovouse. Zavrčel a přejel svojí tlapkou, po blátivém obtisku, čímž ho rozmazal. S přimhouřenýma očima stále nyní rozmazaný obtisk sledoval. ,,PomstímTrnovousi." Zašeptal a opět zavrčel a k tomu i zasyčel.
,,I tebe pomstím. Otče."

Kočičí válečníci: Příběh Nočního spára a VětroplaškyKde žijí příběhy. Začni objevovat