Kočičí válečníci: Příběh Nočního spára a Větroplašky

✧41✧

Spár se plížil za malou myší.
Bělinka ho pozorně sledovala a nehla ani vouskem.
Spár skočil po myši skočil a rychle ji usmrtil.
Bělinka radostně zašvihala ocasem a přicupkala ke Spárovi.
Spáre! Ozvalo se kdesi za ním.
Okamžitě se otočil za hlasem.
Vlnku! Křikl a stříbrný učedník se před ním smykem zastavil.
Větroplaška! Topí se! Mňoukal mezi výdechy a nádechy.
Spár vystartoval a kývl na Bělinku, aby šla s ním.
Spár věděl jen o jednom místě kde byla řeka, kde by se kočka mohla začít topit.
Slyšel, jak za nimi Vlnek udýchaně běží.
Spár trochu zpomalil a nechal ať se Vlnek radši ujme velení.
Když doběhli k určité řece, jen tak tak zabránil Bělince, aby do řeky nespadla taky.
Není tu. Vlnek začal panikařit.
Spár se bezeslova rozeběhl po proudu.
Bělinka běžela za ním a Vlnek zůstal sám u řeky.
Spár běžel jak nejrychleji mohl.
Nechtěl přijít i o Větroplašku.
Dlouhým skokem přeskočil starý kmen stromu.
Přistál do bláta, které vystříklo všemi směry.
Bláto ho nahodilo, ale nazastavoval se.
Před ním se objevila nějaká kamenná věc.
Nedalo se kvůli ní běžet dál.
Šla cítit hromovou stezkou.
Ta kamenná věc se začala třást a nad Spárem projela obluda.
Spár se tlapami opřel o tu kamenou věc a zoufale přemýšlel.
S marností slezl zase na zem.
Svěsil hlavu skoro až k zemi a hlasitě zavřískl k obloze.
Bělinka se strnule zastavila a koukala na zničeného Spára.
U Hvězdného klanu! Zavřískl opět Spár a rychlým pohýbem tlapou drápy přejel po té kamenné zdi.
Bělinka se k němu přiblížila o dva kroky a dala mu hlavu pod tu jeho.
Spár to nevnímal, jen dýchal.
Nic kolem něj nevnímal.
Jakoby jeho mysl poteměla.