☆42☆

24 4 0
                                    

Když se Větroplaška probrala, měla na sobě nějaký modrý hadr. Cítila les. Ale nebyla v lese Čtyř klanů, byla jinde. Skoro to vypadalo jako by byla pod stromem. Zmateně a vyčerpaně se dívala kolem sebe. Když se podívala vedle sebe, znovu uviděla ty žluté oči. Seděl u ní kocour a když spatřil, že se Větroplaška probrala úlevně se usmál. ,,Páni tak ses probrala! Já už se bál žes utonula." Řekl mladý kocour a stále se usmíval. Byl špinavě hnědý a jednu tlapku měl obvázanou. Větroplaška si na všechno začala vzpomínat. ,,To ty jsi mě vytáhl z vody?" Zeptala se slabě a trochu zakašlala. ,,Ano vytáhl. Přece bych tě tam nenechal." Usmál se kocour, ale potom zvážněl. ,,Jak ses do té vody dostala?" Větroplaška se posadila a všechno mu začala podrobně vyprávět. Věřila mu. Kocour hltal každé její slovo a ani jednou ji nepřerušil. ,,Ach tak... A jak se vlastně jmenuješ?" Kocour naklonil hlavu na stranu.

,,Větroplaška." Odpověděla a omotala si ocas kolem tlapek. ,,Větroplaška..." Zopakoval kocour a hlavu zase narovnal. ,,Jsi z lesa kde žijí čtyři klany?" Zeptal se znovu kocour a Větroplaška přikývla a zase si lehla. Byla vyčerpaná. ,,Tak to jo... Něco jsem o vás divokých kočkách slyšel, ale ne moc." Kocour se drápky zavrtal v zemi. ,,Jinak já jsem Monty. Samotář, dřív mazlíček." Představil se Monty a Větroplaška se pousmála. ,,Na tady jsem ti ulovil něco k jídlu. Je to sice jenom malá myš, ale dlouho o samotě, jsem tě nechtěl nechat." Pousmál se Monty a přistrčil k Větroplašce malou myšku. Ta se na něj děkovně podívala a celou myš zhltla. Měla pěkný hlad. Zahleděla se na Montyho obvázanou tlapku, na které byli trochu vidět jizvy. ,,Co se ti stalo?" Zeptala se Větroplaška a kocour se zahleděl na svoji tlapku. ,,To je... Nic to neřeš." Odpověděl jednoduše Monty a zahleděl se ven. Byl západ slunce. ,,Ještě si odpočiň pod mým šátkem." Řekl Monty a lehl si. Větroplaška se podívala na záda, kde měla kus modrého hadru, který ji záda trochu zakrýval. Dala tlapky pod sebe a položila hlavu na měkkou zem. Po chvilce usnula.

Kočičí válečníci: Příběh Nočního spára a VětroplaškyKde žijí příběhy. Začni objevovat