Kočičí válečníci: Příběh Nočního spára a Větroplašky

☆48☆

Větroplaška utíkala s Montym po boku lesem a stále měla oči u řeky, který ji k Montymu zavedla. Konečně začala cítit známý ač slabý pach, Stínových koček. Pousmála se. Cesta jim trvala dva dny a konečně byli na území Stínových. Najednou z křoví vyskočila kočka a dopadla na Montyho. Byla to Popelavá tlapa. Na Větroplašku dopadla další kočka. Kamenný tesák. Všichni čtyři na sebe prskali a syčeli. ,,Kamenný tesáku, to jsem já! Větroplaška!" Řekla a Kamenný tesák najednou vypadal nejistě. Pořádně si jí očichal a v očích se mu zablesklo. ,,Máš náš pach..." Řekl a z Větroplašky slezl. ,,Jsi to ty!" Zakřičel Tesák a začal kolem Větroplašky pobíhat a objímat se s ní. Po chvíli se přidala i Popelavá tlapa a všichni tři se navzájem vítali. ,,Ehm, ehm!" Ozvalo se za nima a Větroplaška se otočila. Monty klidně seděl a trpělivě se na ně díval. ,,Tlapo, Tesáku. Tohle je Monty. Postaral se o mně, když mě odnesla ta řeka." Představila svým přátelům Větroplaška Montyho a ten se jen usmál a na pozdrav švihl špičkou ocasu. ,,Uh, promiň za to napadení." Omluvila se Popelavá tlapa a podezíravě Montyho sledovala. ,,Musíme do tábora a rychle! Mám špatné zprávy. Jde o budoucnost našeho klanu." Řekla Větroplaška a Tlapa s Tesákem jen přikývli a společně běželi směrem k táboru a Monty je následoval.

Před táborem se zastavili a do tábora vešli jako první Tlapa s Tesákem. ,,Hej! Máme překvapení!" Vykřikl Tesák a u pařezu se sešla víc jak polovina klanu. ,,Jen, aby to nebyla nějaká mršina." Zasmál se Vlnolam a s ním další kočky. Tesák s Tlapou se jen pousmáli a nechali Větroplašlu vejít do tábora. Když jí všichni uviděli, hned se k ní rozeběhli a začali se s ní nadšeně vítat. ,,Větroplaško!" Slyšela dva známé hlasy a přiběhli k ní Šedinka se Stínkou. ,,Šedinko! Stínko!" Větroplaška se rozeběhla k Šedince a objala jí. Ta jen střihla radostně ušima a usmála se. Když Větroplaška přišla ke Stínce a ke svojí nejlepší přítelkyní se přitiskla, nahrnuli se jí do očí slzy.

Pak, ale slyšela podezřívavý šepot, když klan zahlédl Montyho. Větroplaška se před něj instinktivně postavila. ,,Tohle je Monty. Nebýt jeho, byla bych teď nejspíš s Hvězdným klanem." Řekla Větroplaška a pohledy koček se ihned změnili na přátelské vděčné pohledy i když ne u všech koček. Přišli k Montymu a děkovali mu a vítali se s ním. ,,Větroplaška je moje nejlepší a největší přítelkyně. Děkuji ti mockrát, že jsi ji zachránil." Řekla Stínka a na malou chvíli si položila čelo na Montyho hruď. Ten vypadal dost stydlivě, ale pousmál se. ,,Větroplaško." Žlutá hvězda stála u svého doupěte a Větroplaška se k ní vydala. ,,Jsem ráda, že ses vrátila." Zavrněla Hvězda a Větroplaška odpověděla to první, co jí přišlo na mysl a položila otázku: ,,Kde je Noční spár?"