Kočičí válečníci: Příběh Nočního spára a Větroplašky

☆44☆

Větroplaška se probudila. Chvíli nevěděla, kde je, ale pak si vzpoměla. Nikde, ale neviděla Montyho. Když Monty přišel, měl na sobě svůj šátek. Větroplaška, už ho neměla. ,,Konečně ses probrala! Spala jsi hrozně dlouho." Montymu zazářili oči. Větroplaška se pousmála. Znovu se zahleděla na Montyho obvázanou tlapku. ,,Hele mám nápad. Co si jít zalovit a pak uspořádat menší hostinu co? Víš... Moc návštěv tu nemám." Usmál se Monty a Větroplaška střihla oušky. ,,Jasně." Zavrněla Větroplaška a vydala se ven. Monty běžel za ní. Ulovili dvě veverky a pak se Větroplaška otočila na Montyho. ,,Odkud vlastně jsi Monty?" Zeptala se Větroplaška a zastavila se. ,,Žil jsem s dvounožci. Docela daleko odtud. Ale týrali mě, tak jsem jim utekl. Žil jsem tam se svoji sestrou. Jenomže tu utýrali k smrti. Proto mám obvázanou tlapku." Odpověděl Monty a obvaz si sundal. Větroplašce se naježila srst na krku. Monty měl svoji tlapku celou od jizev a starých ran. Nějaké jizvy byli rudé, nějaké byli skoro bledé. Monty si ji znovu zavázal a smutně se na ni díval. Větroplaška ho ocasem pohladila po krku. Monty se hned zase usmíval.

Oba dva lovili od rána, až do večera. Ani nejedli. Až večer, když viděli tu hromadu, se pořádně najedli. Hlavně Větroplaška. Chvíli si ještě povídali. Větroplaška myslela na svůj klan. Hlavně na Spára. Co asi teď dělá? Pomyslela si a podívala se na Montyho. ,,Víš... Měla bych se asi zítra vrátit domů." Monty byl hned na nohou. ,,Ale Větroplaško! Prosím zůstaň tady, ještě pár dní. Nikoho jinýho, už tu nemám, společnost mi dělá jenom a pouze les." Monty zoufale svěsil ocas. Větroplašce bylo Montyho opravdu líto. ,,Tak dobře. Ale jenom pár dní." Odpověděla nakonec Větroplaška a dívala se, jak přichází úplněk. Monty si k ní šťastně lehl. Větroplašce se měsíc odrážel v očích. Monty jí chvíli sledovala a pak se s ní zahleděl na oblohu.