𝐌𝐲 𝐥𝐢𝐭𝐭𝐥𝐞 𝐛𝐨𝐲𝐟𝐫𝐢𝐞𝐧𝐝- 𝐘𝐨𝐨𝐧𝐦𝐢𝐧

31

Jungkook Pov.

V půlce cesty domů jsem si uvědomil že nemám telefón takže jsem se do školy musím vrátit. No aspoň se stavím za Taehyungem.

Na Jimina jsem mavnul že jdu jinam a prostě změnil směr.

Celou dobu jsem přemýšlel o tom co Taehyungovi řeknu. Vůbec nevím co. Chci ho tak strašně vidět, ale bude trapný když tam přijdu a neřeknu vůbec nic. Ještě trapnější by ale bylo kdybych zničeho nic začal mluvit o počasí. Jak důchodce fakt...

Zároveň mám pocit že má dnes volnou hodinu takže by mě mohl něco doučit. To je celkem dobrá výmluva. I když se zrovna dvakrát nechci patlat v rovnicích, ale co nadělám.

Došel jsem do školy, ve skříňce jsem si vzal svůj milovaný mobil a zamířil k Taehyungově kabinetu.

Došel jsem k jeho dveřím, a chtěl zaklepat ale dveře se otevřeli dřív než jsem to stihl.

Že dveří vyšla nějaká odbarvená barbína, která když mě viděla zamračila se na mě, a když kolem mě procházela strčila do mě jejím vyhublím ramenem.

Nic jsem si z ní nedělal, už jen kvůli tomu že vypadala otřesně, a na mě prostě neměla, co si budeme.

Vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře. Taehyung si zrovna upravoval kalhoty, což mi přišlo divné vzhledem k tomu jak vypadala ta holka ale neřešil jsem to.

Pokynul mi abych si sednul, což jsem taky rád udělal.

„ Jungkooku co tady děláš? Dnes doučování nemáme" otevřel si nějaký notes a znovu kouknul na mě.

„ Já vím..  ale nějakej... Už nevím jakej učitel říkal že máte volnou hodinu, tak mě napadlo jestli by jste mi nemohl dát doučování teď? Já jen že příští týden nemám čas.." Andělsky jsem se na něj usmál, a čekal co řekne.

„Jasně..." Uchechtl se ale nic nenamítal.

„ Děkuji, jste zlatý!" Nevině jsem zamrkal.

Na moji větu reagoval zvednutím obočím, ale nic neřekl. Proboha co to s ním je?

Menší kapitola ale jen z důvodu že ta další bude delší než jste ode mě zvyklí ;)

A taky jsme little bit dead...<3