𝐒𝐈𝐋𝐄𝐍𝐓 𝐂𝐑𝐘| 𝐂𝐇𝐀𝐍𝐋𝐈𝐗

[prolog]

Bylo krásné jarní ráno. Ah, jaro. Všechno se pomalu začíná probouzet k životu. Samozřejmě že jaro přišlo i do velkého města Jižní Korei. Všechny parky, zahrady i zahrádky byli pastvou pro oči.

Lidé zdejšího města byli klidní a zdvořilí. Sem tam se občas našli i tací, kteří popisu zcela neodpovídali ale ty necháme radši být.
Pojďme se ale podívat o kus dál.

V nedalekém parku, kousek od hlavní čtvrti se procházel veselý mladík. Mladý blondýn v jarním kabátu, se procházel zdejším parkem a upíjel malinový čaj z obyčejného plastového kelímku. Jen tak tam chodil a kochal se krásou přírody.

Byl to Lee Felix. Mladý student posledního ročníku na střední škole. Proč v tento jarní den nebyl ve škole? Jednoduchá to otázka. Právě trvaly jarní prázdniny. Škola, do které Felix chodil, nutně potřebovala opravu střechy, tudíž jim byli prázdniny vyhlášeny o týden dříve než ostatním.

Lix byl šťastný. Měl totiž všechno; přítele, milující rodinu, přátele. Prostě to, co si přeje skoro každý.

Posadil se na lavičku, která stála naproti malému rybníčku a pozoroval malé kachničky s jejich maminkou, jak si pokojeně plují po vodě. Na druhé straně rybníčka se nacházela další lavička a za ní vedli různé cestičky kamsi. Felix s musel pousmát. Cítil se na tak útulném místě dobře. Cítil úlevu od okolního světa, ve kterém se každý den nacházel.

Vzpomněl si na svého přítele, Changbina, který ráno odešel z bytu do školy se slibem, že se vrátí a půjdou sem nakrmit již zmiňované roztomilé kachničky nějakým pečivem. Changbin chodil na jinou střední školu, tudíž prázdniny pro něj ještě nezačaly. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Přemýšlel, co dá Binovi k jejich druhému výročí.

Z přemýšlení ho vytrhly hlasy dvou osob. Jedno byla stoprocentně dívka, která měla velice vysoký hlas a druhý hlas byl chlapecký, Felixovi velmi povědomý.

Otevřel tedy oči a podíval se za zdroj narušitelů krásného ticha. Když osoby spatřil, zaraženě upustil prázdný kelímek od malinového čaje. Na jedné z cestiček stála dívka, velmi štíhlé postavy, v béžovém kabátě a černých legínách. Na nohou měla boty s vysokou podrážkou a její dlouhé vlasy byly spleteny do francouzského copu. Naproti dívce stál pohledný chlapec a navzájem si vyměňovali polibky. Člověk by řekl, jaký to krásný pár. Ale onen chlapec, nebyl jen náhodný chlapec který právě našel lásku svého života. Byl to Changbin.
Ano, ten Changbin který odešel ráno se slibem, že odpoledne půjdou nakrmit kachničky. Ten, kterému Felix ještě před pár vteřinami vymýšlel dárek k jejich výročí.

Lixovi se nahrnuli slzy do očí. Co udělal špatně? Proč mu tohle Changbin udělal? Tiše vzlykl, spadnutý kelímek vyhodil do koše vedle lavičky a utíkal směrem od nich. Ani dívka a ani jeho momentální ex-přítel nepostřehli chlapce utíkající k přechodu.

Najednou svět tak veselý nebyl. Neexistoval. Rozpadl se. Co teď?