𝐒𝐈𝐋𝐄𝐍𝐓 𝐂𝐑𝐘| 𝐂𝐇𝐀𝐍𝐋𝐈𝐗

𝟏.

[no one's point of view]

Mladý chlapec doběhl domů. Zavřel za sebou vchodové dveře a zády se po nich sesunul na ledovou podlahu. Cítil se být zrazen. Plakal. Plakal tak moc, že svým žalem shodil obyčejnou vázu vyrobenou ze skla stojící na menším stolku vedle dveří. Stolek byl vratký a velice nestabilní. Když jste o něj jen letmo zavadili, všechny věci div nepopadali. Váza se roztříštila, voda v ní se vylila a puget červených růží dopadl mezi střepy.

Chlapec, nepřestávající vydávat ze sebe hlasité vzlyky, začal sbírat kousky střepů. Snažil se nepořezat, ale marně. Jeden z ostrých střepů přejel po blondýnově jemné kůži a vytvořil tak táhnout ránu. Mladík je zasyčel a rozplakal se ještě víc. Z rány se valila krev, všude po zemi voda , nyní pomalu smíchaná s krví a střepy.

Felix zděšeně vytáhl mobil ze své kapsy u kalhot a vytočil číslo je j velmi známé osoby. Když se z druhé strany ozval hlas, hned spustil.
,,Seungmine." vzlykl do mobilu a přitom nepřestávajíc se dívat na řeznou ránu.
Jmenovaný na druhé straně se polekal.
,,Felixi, proč brečíš? Co se stalo? Víš co, jdu k tobě." s tím ukončil hovor a blondýn jen zahodil mobil z dosahu vody a krve.
Za nedlouho se ozval zvuk otevření vchodových dveří.
,,Proboha Felixi! Co jsi tu vyváděl?!" vyděsil se, když spatřil blonďatého chlapce, klečící na zemi a držíc se za poraněnou ruku. Byl by nově příchozího chlapce vůbec nevolal, ale momentálně nebyl schopný ničeho.
Chlapec jménem Seungmin, popadl Felixe za ruku a odtáhl ho do koupelny, kde dal ránu pod studenou vodu. Začal hledat lékárničku a u toho se začal vyptávat.

,,Tak co se děje Lixi? Můžeš mi nějak vysvětlit co tady nacvičuješ?" zastavil tekoucí vodu.
Začal mladšímu chlapci, tedy Felixovi, zavazovat ránu. Měl by mu říct, že budou muset do nemocnice, že rána je tak na dva stehy ale chtěl vědět co se tu stalo.

,,Ch-changbin m-měl jít do školy, p-proto jsem se rozhodl ž-že půjdu do parku p-pozorovat kachničky. A-a viď- viděl jsem ho s ně-nějakou h-holkou se t-tam líbat." vydal ze sebe a znovu se naplno rozvzlykal. Staršímu bylo mladšího chlapce líto. Felix a Changbin vypadali jako šťastný zamilovaný pár, kde kdo by jim jejich nádherný vztah mohl závidět. Seungmin byl zaražený. Proč by Changbin něco takového dělal?

[time skip]

Potom, co se mladý student medicíny vrátil s blondýnem do bytu rozbouřeného páru z nemocnice, blonďatý ulehl do postele a zaspal.
Starší z chlapců si dělal starosti o mladíka právě plujícího ve svých snech. Byl rád že konečně přestal plakat.

Přešel do kuchyně a sedl si k jídelnímu stolu. Nervózně poklepával prsty o desku stolu a přitom skenoval hodiny visící nad dveřmi.

Hodiny ukazovali něco málo po třinácté hodině odpolední, když se bytem rozezněl rachot cinkajících klíčů a zavření dveří vchodových.
Poté se v kuchyni objevila postava toho 'zrádce' jak ho momentálně Seungmin ve své mysli nazýval.

Černovlasý, nově příchozí mladík si svého souseda ještě pořád sedící na židli u stolu nevšiml. Changbin postavil vodu na kafe a aniž by se otočil od kuchyňské linky zavolal do bytu;
,,Felixi?"

,,Spí." odpověděl jednoduše druhý černovlásek a blondýnův už ne na dlouho přítel se prudce otočil.
Když uviděl svého souseda, chytl se za srdce.
,,Tyvole Seungmine. Víš jak jsem se lekl?! Co tady vůbec děláš? A kde je Felix?" chrlil jednu otázku za druhou a student medicíny ho utišil zvednutím ruky. Pak vstal, přešel ke zmatenému chlapci a dal mu pěstí až se druhý chlapec zakymácel.
,,Au, za co?!" vykřikl. Teď mu bylo jedno že jeho přítel spí vedle v místnosti.

,,To máš za Felixe ty hajzle! Viděl tě! Viděl tě v tom zasraným parku s tou cuchtou! Jak jsi mohl?! Jak jsi mu to mohl udělat?!" zakřičel Min.
Po vyslechnutí Seungmina se Changbinovi zkroutily rty do velkého úšklebku.
Už chtěl něco říct, když v tom se otevřeli dveře z pokoje a do kuchyně vešel rozespalý blondýn s obvázanou rukou. Mnul si své oči a snažil se trochu se zorientovat.

Když spatřil svého přítele, jako by ožil, vystartoval k němu a zdravou rukou mu vrazil facku.

,,TY DEBILE JAK JSI MI TO MOHL UDĚLAT! PROČ? PROČ?!" zakřičel a po tvářích mu znovu začali padat slzy velké jako hrách.

Changbinovi se na tváři znovu rozlil úšklebek.

,,Řeknu ti to na rovinu. Už jsi mě nudil. Pořád samé mazlení, objímání, procházky sem, procházky tam a vzrušení žádný. A navíc, stejně jsem s tebou byl protože jsi jen hezkej. Proto jsem hrál že se mi tyhle sračky líbí. Proto jsem tě zval do kin, kaváren, na procházky a tak."

Tyhle slova blondýna prudce zasáhla. Takhle ostrou odpověď na jeho otázku nečekal. Ani Seungmin ne.

Blondýn, se slzami v očích trhaně zavzlykal. Lhal by, že se jeho srdce právě neroztříštilo na sto tisíc kusů. Smutek avšak za malou chvíli vystřídal vztek. Nesměl být slabý. Když jeho teď už ex- přítel může být svině, tak on taky.
Felix se otočil na patě a vydal se do ložnice. Vytáhl Changbinovu cestovní tašku a naházel mu tam veškeré jeho věci.
Poté se vrátil za tím zrádcem a jeho zmateným a naštvaným sousedem.

,,Na." hodil po Changbinovi jeho cestovní tašku.

,,Už tě nikdy nechci vidět." řekl rozčíleně Felix a sledoval jak jeho ex-přítel opustil jeho byt.