Za dveřmi malého pokoje se ozýval tichý pláč. Komu patřil však není známo.
----------------
,,Doufal jsem, že už tě nikdy neuvidím. Bylo to mé jediné přání."
,,Ne všechna přání se ti splní." úšklebek na jeho tváři nechyběl.
hlavní ship; chanlix
vedl...
Sobodní odpoledne. Venku panovalo poněkud pochmurné počasí. Prudký déšť dopadal na všechno mu přístupné a silný vítr ohýbal už skoro holé stromy. Při pohledu z okna by jste řekli "Určitě je podzim." a zabalili se i s velkým hrnkem svého oblíbeného nápoje, kamsi do kouta místnosti s huňatou dekou a oblíbenou knihou. Ach, většina z nás to miluje. Miloval to i menší brunet, který však v tuto chvíli neměl čas na odpočívání.
,,Stále si vyčítám, že jsem tě do toho zatáhl." posmutněl Seungmin, stojíc před zrcadlem, v černém obleku, poupravujíc si svou kravatu. Vysoký blondýn, též oblečen do onoho společenského oblečení, se jen pousmál. Zvedl se z velmi pohodlného křesla, na němž právě seděl a přešel k mladšímu chlapci, aby ho vtáhl do objetí.
,,Kdybych to nechtěl dělat, nikdy bych ti to nenabídl. A navíc, chci ti pomoci. Chci vidět tvůj obličej smát se a ne se o něco strachovat." prohrábl menšímu chlapci upravené vlasy a ten na něj hodil naštvaný pohled.
,,Hej! Před chvílí jsem si je upravil!" zanadával mladší a to donutilo druhého chlapce k menšímu úsměvu. Seungmin jen nad tím zakroutil hlavou a vydal se do koupelny, kde si opravil vzhled svých tmavých vlasů.
,,Můžeme jít." řekl po chvilce mladší a oba chlapci v tichosti opustili byt.
⊳✩⊲
Před velkým luxusním domem zastavila motorka a na ní dva chlapci v slušně vypadajících oblecích. Byl to Seungmin a Hyunjin, který se mladšímu dobrovolně rozhodl dělat doprovod poté, co zjistil, co jsou chlapcovy rodiče zač. Vystoupili a uklidili motorku staršího chlapce do garáže, která zde stála. Brunet se z hluboka nadechl a vydechl. Nechtělo se mu tam. Vůbec. Zrazu ucítil na své ruce letmý dotek. Pohlédl na svou ruku a spatřil, jak si s ním druhý z chlapců propletl prsty. Zmateně pohlédl na blondýna, kterému hrál na tváři jemný úsměv.
,,Co to děláš?" optal se tázavě Min, zatímco sledoval jejich spojené ruce.
,,Řekněme, že trochu využiju svého postavení. Namluvíme jim, že spolu chodíme a oni ti dají pokoj. Už ti nebudou nějak vyčítat tvůj styl života a ty budeš moci žít v klidu." Hyunjin stiskl ruku mladšího na náznak podpory.
,,Ale nebude tě to otravovat? Budou si mne sem zvát čím dál častěji i s tebou, jak je znám. A budou se ptát na tvoje rodiče a-" blábolil strachující se brunet, avšak byl přerušen rukou staršího, která překryla jeho ústa.
,,Doma to rodičům vysvětlím. Pochopí to. Jsou docela chápaví. O mě se neboj, jagi. Půjdeme?" pohladil mladšího po vlasech. Seungmin nad oslovením "jagi" jen zčervenal a přikývl. Vydali se tedy vstříc velkému domu.
≫꧁✻꧂≪
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
≫꧁✻꧂≪
,,To je dost že jsi ta- Oh kdopak to je?" optala se žena středních let, v drahých luxusních šatech a perfektně upraveným drdolem, když spatřila svého mladšího syna s ji neznámým chlapcem.
,,To je můj přítel matko." oznámil s neutrálním výrazem brunet a pevněji zmáčkl Hyunjinovu ruku.
,,O dobrá zlatíčko. Pojďte se posadit. Skoro všichni už tu jsou." Žena věnovala chlapcům falešný úsměv a zmizela ve dveřích.
Seungmin pohlédl na blondýna vedle sebe.
,,Nevěř jí ani slovo. Je šíleně falešná." varoval staršího.
,,Všiml jsem si. Budeme tu chvíli a pak se vypaříme ano? Už to mám vymyšlené." řekl Hyunjin.
,,Budou se tě vyptávat. To nebude jen na chvíli." namítl smutně menší z chlapců.
,,Neboj, jdeme."
⊳✩⊲
Po pozdravení se s ostatními, kteří byli na mladšího chlapce až moc podezřele milí, se oba mladíci vydali se projít. Ruku v ruce tiše procházeli chodbami domu. Zůstávali tak, aby nepadlo podezření. Oběma byl dotek toho druhého velmi příjemný, avšak ani jeden z nich nebyl schopen si to přiznat. Zastavili se u vchodu do velké prosklené zimní zahrady. Oba dva upírali své oči na dopadající kapky deště na stěny oné místnosti. Hnědovlasý si jen povzdechl.
,,Stále máš výčitky? Kolikrát jsem ti říkal, že je to v pořádku." ujistil ho starší.
,,Ne, já jen nevím, jak se ti za tohle všechno odvděčit." vydechl Seungmin a pohlédl do blondýnových tmavých očí.
,,Nijak. Dělám to pro tebe abys měl po-"
,,Tady jsi!" Chodbou se ozval arogantní tón hlasu a hlasité kroky, mířící směrem k nim. Byl to Daehyun, jeho bratr.
,,Jak to, že se nepřijdeš ani přivítat se svým milovaným starším bratříčkem?" Daehyun položil skleničku s šampaňským na parapet poblíž a rozpřáhl pobaveně ruce.
,,Nemám zapotřebí se tebou zdravit." prskl brunet a blondýn vedle něj, hodit na nově příchozího nehezký pohled. Tím si doslova vyžádal pozornost.
,,A kdopak jsi ty hm?" pozvedl obočí černovlasý.
,,Hwang Hyunjin. Seungminův přítel."
———————> Ahojte!
Po skoro 14 dnech jsem zpět! Konečně. Bohužel povinnosti jsou povinnosti a bylo potřeba je plnit, takže jsem se k tomu nedostala. Až teď! <3
