𝐒𝐈𝐋𝐄𝐍𝐓 𝐂𝐑𝐘| 𝐂𝐇𝐀𝐍𝐋𝐈𝐗

𝟐𝟒.

[ Jisung's point of view ]

Poté co jsme úspěšně vylezli schody, mě Minho zavedl do svého pokoje. Zarazil jsem se. Tenhle dům byl docela veliký, takže bylo vyloučené, aby tu nebyl jediný pokoj pro hosty.

,,Rád bych ti dal pokoj pro hosty, ale nejde tam topení." usmál se nervózně a já ho skoro nepoznával. Další jeho stránka, která se projevila až teď. Až do tohoto momentu jsem ho neviděl nervózního. Vždycky vypadal, jakože je mu celej svět ukradenej a nebo to prostě ignoroval.

,,V pohodě." mávnul jsem rukou.

[ no one's point of view ]

,,Jestli se chceš jít vykoupat, tak jsou to odsud druhé dveře z leva. Čistý ručníky jsou pod umyvadlem ve skříňce." řekl Minho druhému chlapci a ten jen přikývl.

,,Ale nemám tu věci na přestrojení."

,,Nějaké ti přinesu." odpověděl starší a Jisung jen s tichým 'Dobře', zmizel za dveřmi. Minho jen znaveně vydechl. Poslední dny se opravdu nevyznal sám sobě. Mladší chlapec mu motal hlavu. Svým způsobem mu lezl šíleně na nervy, avšak něco ho nutilo se o druhého chlapce neustále zajímat. Sám sobě to ovšem nechtěl přiznat. Jeho mozek si byl téměř jistý, že k brunetovi nechová žádné city a byl pro něj něco jako kamarád. Jeho srdce však říkalo něco jiného.

S povzdechem přešel ke skříni a začal v ní hledat vhodné oblečení pro Jisunga, právě nacházejícího se v koupelně.

Kdyby nemusel být tolik v jeho přítomnosti, nemusel by být v situaci jaké je. Šíleně ho to otravovalo. Zamyšlen sám ve svých myšlenkách ani nepostřehl Jisunga, s mokrými vlasy a ručníkem omotaným okolo pasu, jak vešel do pokoje a posadil se do křesla stojícího vedle gauče.

Když Minho konečně našel vhodné oblečení, otočil se. Po spatření druhého chlapce jen nadzvedl obočí. Očima přejel přes jeho nahou hruď.

,,Oh, to už jsi tady?" zeptal se a podal Jisungovi oblečení.

,,Už asi 5 minut. A já myslel, že si budeš stěžovat kde jsem tak dlouho. Byl jsem tam 20 minut." s úsměvem přijal oblečení od staršího a vydal se zpět do koupelny.

[ TIME SKIP ] - (bez nápadu, opět :'] )

,,Tak co Felix?" optal se Chana vysoký blondýn sedící na jedné z laviček před vchodem do učebny, kde se před malou chvílí odehrála přednáška dějin.

,,Co by s ním bylo?"

,,No já jen, že jste byli včera venku. Bylo to včera, že?" blondýn jen upil ze svého čaje v termosce.

,,Jo. Bylo to fajn, mám pocit, že jsme si zase o něco bližší." přitakal brunet a podíval se kamsi na univerzitní zahradu.

,,Kde je vůbec Minho?" zeptal se znovu Hyunjin.

,,Tady." ozvalo se vedle nich a oni spatřili Minha jak postává vedle lavičky.

,,Posuň se, prosím." podíval se na Hyunjina a ten vyplnil jeho přání.

,,Kdes byl?"

,,To nestojí za řeč." mávnul rukou Minho.

,,Když tě tak vidím, tak jsem si vzpomněl, nemá vyjít dnes ta Jisungova píseň?" Blonďatý mladík rozsvítil svůj mobil s najel na Youtube profil onoho zmiňovaného chlapce. Stále tam nic nebylo.

,,Ne, až zítra." odpověděl rychle Minho. Oba chlapci na něj namířili své zmatené pohledy.

,,Jak to víš tak přesně?" pozvedl obočí Chan.

,,Řekl mi to." pokrčil rameny brunet a podíval se na hodiny, visící naproti nim na jednom ze sloupů.

,,Čas na oběd." dlaněmi praštil do svých stehen a zvedl se.

⊳✩⊲

,,Jako vážně jsi spal u něj?" optal se menší blonďák svého o den staršího hyunga, když seděli v kavárně a dopřávali si po výtečném obědě skvělou kávu.

,,Jo. A sám mi to nabídl. Vlastně by se to ani nestalo, kdyby ho moje máma nepoprosila, aby pro mě zajel do studia. Jsem rád v jeho přítomnosti, avšak nechci, aby mi dělal osobního řidiče a nebo skákal jak máma píská. Musím si s ní o tom promluvit." odpověděl s lehkým náznakem naštvání v hlase Jisung a lžičkou snědl kousek svého milovaného cheesecake. (Nechám to v tohle tvaru, neboť se to špatně skloňuje :') skloňování anglických slov česky je velký špatný)

,,Možná chce, aby jste si byli bližší. Přece jen, je pravda, že se bavíte úplně minimálně, nemám pravdu?" podotkl Felix a upil si ze své kávy. Bylo vskutku neobvyklé, aby si Lee Felix dával kávu. Obvykle to byli různé druhy čajů, nebo minerálky.
Avšak dnes se rozhodl udělat změnu a zvolil si jako svůj nápoj toto. Dnes měl až moc dobrou náladu. Včerejší večer strávený s Chanem ho doslova vyléčil z posledních únavných dní. Bylo mu s ním příjemně. Rád poslouchal jeho hlas, jak vyprávěl o hvězdách nebo když až moc komentoval film.

Jeho myšlenky přerušilo oznámení na jeho mobilu.
Obvykle moc zpráv nedostával. Seungmin si potrpěl spíše na osobní konverzaci, s Jisungem si spíše volal než psal, v chatu s Hyunjinem bylo docela prázdno a s Chanem též. Ne že by se s ním Lix nechtěl bavit, jen si spíše též potrpěl na osobním či přes mobil hovorovém kontaktu. Rozsvítil mobil a pohlédl na nově příchozí zprávu.

[Chan-hyung]

>> Jaký je tvůj den?

Tváře blonďatého chlapce začali pomalu ale jistě rudnout. Mladík, sedící naproti němu, mu věnoval nechápavý pohled.

Moc hezký, a tvůj? ^^<<

>>S tvojí zprávou ještě hezčí.

Teď už byli jeho tváře úplně rudé.

,,Co se stalo?" zeptal se zvědavě brunet, odsouvaje od sebe prázdný talířek.

,,Napsal mi Chan." odpověděl stále s rudými tvářemi Felix pravdivě.

,,A co způsobilo změnu odstínu tvých tváří?"

,,Zeptal se mě, jaký je můj den."

————————————-

Ahojte!

Konečně jsem tu s další kapitolou <3 Přiznávám, trochu jsem se sekla, ale včera jsem si napsala, kam se tento příběh bude vyvíjet, tak snad už to půjde✨
Bude toho ještě hodně! ^^

Mimochodem, máte se dobře? Venku je poslední dobou moc hezky že? Já jsem dneska už stihla uklidit větve, pověsit budky pro ptáky a pomohla spravit přístřešek pro našeho koňa, který už zítra bude u nás <3 Těším se na to pako naše <3333