𝐒𝐈𝐋𝐄𝐍𝐓 𝐂𝐑𝐘| 𝐂𝐇𝐀𝐍𝐋𝐈𝐗

𝟑𝟗.

[Seungmin's point of view]

,,H-hyunjine." vydechl jsem a slastně přivřel oči. Jeho rty právě zkoumaly můj krk. Bylo to mé slabé místo. Nacházeli jsme se v mé posteli u mě v bytě.

Jeho chladné ruce vklouzly pod mé pyžamové tričko a přejížděly mi po zádech. Znovu mě políbil. Jako už po několikáté za tenhle večer. Miloval jsem to.

,,Jinnie~" zaklonil jsem hlavu, jakmile se zuby dotkl mé kůže.

,,Zvedne ruce Mine." zašeptal mi do ucha a stále mi hrnul tričko nahoru. Jeho hlas byl mou slabinou. Když se mé triko objevilo na zemi vedle postele, jeho polibky se přesunuly na mé břicho.

,,Jine-"

,,Mine? Seungmine!"

,,Aaa." rychlostí světla jsem se překulil a spadl z postele.

,,Co se ti proboha zdálo?" ozval se pobavený hluboký hlas, podle nějž jsem poznal jeho majitele. Protřel jsem si unaveně oči a pohlédl na Felixe, jak sedí na posteli.

,,Uhm-" odmlčel jsem se a v hlavě si začal přemítat, co se mi vlastně zdálo. Mé tváře zčervenaly nad vzpomínkou Hyunjina s rozcuchanými vlasy, líbajíc můj krk.

,,Nic důležitýho." odsekl jsem rychle a blondýn se jen pobaveně uchechtl.

,,Hádám, že to má co dočinění s Hyunjinem. Seděl jsem tady dobrých deset minut a poslouchal tě jak...no však víš." uchechtl se a natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl vstát. ,,Má na tebe vliv. Takový jsi nikdy nebyl."

,,Hloupost." odsekl jsem a vstal. Mé kroky směřovaly rovnou do kuchyně, kde jsem postavil vodu na čaj.

,,Jen si vzpomeň na to, jak jsi před pár měsíci vykládal, že jediné, co tě zajímá, je studium." odvětil Felix a posadil se za kuchyňský stůl.
Moje snaha zapírání povolila. Měl pravdu. Začínalo se mi to čím dál více vymykat z rukou. Chodili jsme navštívit mé rodiče každý víkend.
A pokaždé se jsem jeho dokonalému lhaní propadl. Byl vskutku obdivuhodný herec.

Moji rodiče ho doslova milovali. Nevěděl jsem, jestli to je dobře, nebo špatně. Bál jsem se dne, kdy se vše provalí a já budu muset znovu čelit realitě, která byla mou nejhorší noční můrou.

Hlasitě jsem si povzdechl. ,,Máš pravdu." svěsil jsem ramena. ,,Trochu se mi to vymyká z rukou."
,,Tak by jsi mu mohl-" začal Felix, avšak byl mnou přerušen. ,,Ne." okamžitě jsem zamítl, neboť jsem tušil, kam míří. Bylo to jako kdybych kladl past sám na sebe.

[ Hyunjin's point of view ]

Seděl jsem na lavičce před čerpací stanicí a zíral na kolemjedoucí auta. ,,Udělal jsem něco špatně?" Přemítalo mi hlavou. Seungmin se od té doby, co jsme se vrátili ze společného výletu vůbec neozval. Vždycky jsem si byl věcmi jistý, avšak v této situaci mi jakási jistota chyběla. Nevěděl jsem na čem jsem. Náš falešný vztah před jeho rodiči stále pokračoval a nabíral každou návštěvou nový směr. Obával jsem se chvíle, až se vše provalí. Moji rodiče, plánujíc si, jak jim jednoho dne představím svoji přítelkyni, budou zklamaní, až se dozví, že jejich syn je..

,,Tak počkat!" vyjekl jsem. ,,On je vlastně i Jeongin..."

,,Co že jsem??" ozvalo se vedle mě a já sebou trhl.  Vedle mě se posadil Jeongin a v ruce nesl dva kelímky.

,,Na." natáhl ke mně ruku s jedním z kelímků a já mu věnoval překvapený pohled. ,,Kafe. Kdyby ses bál, že jsem ti tam něco nalil." zasmál se a upil ze své kávy. ,,Mimochodem, nad čím jsi tak dumal? Vypadal jsi zamyšleně." optal se a naklonil hlavu na stranu, jako malé štěně.

,,Ale nic. Trochu se obávám reakce, až rodiče zjistí, že mám falešný vztah se Seungminem před jeho rodinou. Hlavně tedy před jeho matkou."  odpověděl jsem. Ta ženská byla neuvěřitelná stíhačka. ,,A nejhorší z nich je jeho starší bratr. Vypadá, že mi nevěří ani nos mezi očima." dodal jsem. ,,Za tu dobu, co tam chodíme, mě vždycky propálí pohledem."

,,Wow." vydechl Jeon. ,,Kde je ten sebevědomý Hyunjin co? No kde je? Ještě před půl rokem by jsi vmetl tomu týpkovi do tváře všechnu špínu, kterou by jsi si na něm nechal vyhledat!"

Měl pravdu. Od té doby, co jsem poznal Seungmina, jsem neuvěřitelně vyměkl. Myslím, že celá naše trojice, mám na mysli mě, Chana a Minha, vyměkla poté, co jsme poznali Felixe, Jisunga a Seungmina. Tihle tři nás nějakým způsobem usměrňovali. Kdy jsme vlastně my tři byli naposledy v baru? Chan se většinu svého času věnuje nabalování Felixe, Minho Jisunga jak by smet a mě to neustále nutí být poblíže Mina.

Kdy se z nás stalo tohle?

,,Tak jo." plácl jsem se do kolen, vyhodil již prázdný kelímek od kafe vedle do odpadkového koše a vstal. Jeongin mě jen tázavě sledoval. Natáhl jsem se po své helmě a nasedl na motorku, kterou jsem zaparkoval poblíž.

,,Zavolej prosím Chanovi a Minhovi. Jedeme do baru. A žádný výmluvy." a s tím jsem se rozjel pryč. Zastavil jsem se na výjezdu, neboť se začala tvořit fronta.

,,Hej! To jsem jako tvoje služka?! Co si o sobě myslíš, že mi budeš nakazovat?!" rozčílil se Jeongin a začal vzteky rozhazovat rukama. Pobaveně jsem ho z dálky pozoroval, jak nadává na mou osobu. Dělal to vždycky, když jsem mu něco takového řekl.

,,Roztomilý." prohodil jsem a zmizel v zatáčce.

—————————-

Hádejte kdo neví jak pokračovat dál???💀

Mimochodem, zdravím po asi měsíci? Hádám?

Nebudu se tu na nic vymlouvat, prostě jsem neměla moc chuť na psaní, wattpad jsem skoro vůbec neotevřela, nulová inspirace se dostavila, se školou něco psát je ještě těžší...so upřímně nevím kdy bude další kapitola.... já se fakt pokusím něco vymyslet, ale nebude to hned🥲 btw. v této kapitole - čistá improvizace💀

abych nebyla jen u té "pochmurnější" stránky, tak bych chtěla moc poděkovat lidem, kteří tohle ještě čtou, protože upřímně...já se fakt divím, že to někdo čte🤷🏻‍♀️

Děkuju moc všem čtenářům <333🤍

mimochodem...k té části téhle kapitoly na začátku..uhm, to bylo asi tak všechno co můžu ze sebe vyloudit, abych se nešla nechat roztrhat vlkama do lesa hanbou...jo👹