𝐒𝐈𝐋𝐄𝐍𝐓 𝐂𝐑𝐘| 𝐂𝐇𝐀𝐍𝐋𝐈𝐗

𝟑𝟓.

[ Felix's point of view ]

Znaveně jsem sebou praštil do postele a zabořil hlavu do polštáře. Musel jsem se zasmát, když Chan udělal to samé a jeho tělo dopadlo těsně vedle mne. Už jsem se zmínil, že to byla manželská postel? Hyunjin mi totiž s posměchem vylíčil, že u nich doma nic takového, jako oddělené postele neexistuje a na chatě to samé. Pokoje pro hosty mají vždycky manželské postele. Copak nějaké spojování postele, když pak jste pár. Jenže my s Chanem pár nebyli a ani nejsme.

,,Taky ti přišel Jisung s Minhem trochu suspicious?" optal se a otočil hlavu směrem ke mně.

,,Jo a jak." přitakal jsem, když jsem svou hlavu též obrázik směrem k němu. ,,Avšak nějak bych se v tom teď nerýpal, až budou sami chtít nám něco říct, řeknou nám to." skončil jsem rozhovor a vydal se do svého kufru, který ležel vedle postele. Z něho jsem vytáhl pyžamo a toaletní tašku a vydal se do koupelny.

🤍

[ Seungmin's point of view ]

Seděl jsem na odlehlé poloprázdné pláži na dece a četl knihu, kterou mi s až moc podezřelým nadšením koupila moje matka.

Její chování bylo v poslední době vskutku zvláštní a já se pořád nemohl zbavit pocitu viny za mé lhaní. Hádáte správně, tížilo mne, že svými problémy neustále Hyunjina zatěžuji, ale věci se od té doby staly lepšími. Čas od času mi bylo i do pláče při vzpomínce na to, jak moc se moje štěstí vozí po práci ostatních.

Z mých myšlenek mě vytrhl Jisungův křik, když ho Minho vzal jako pytel brambor a mířil si to s ním k pobřeží. Na to, že byl říjen, bylo až neobvykle teplo. Zastavil se až těsně u vody. Napřáhl se, aby ho mohl do vody odhodit, avšak Jisung se ho chytl tak pevně, že Minho nad ním ztratil kontrolu a tak Jisung přepadl na zem. Musel jsem zasmát. Tihleti dva byli opravdu k nezaplacení.

,,Co to čteš?" objevil se vedle mne Hyunjin a přisedl si na velkou deku, na níž jsem seděl.

,,Řeckou mytologii." odpověděl jsem a pohlédl na hřbet knihy.

,,Aaa, to znám! Zeus, Athéna, Odysseus a tací." řekl s nadšením a já se musel usmát. Opravdu jsem nečekal, že bude něco takového znát.

,,Máš rád Řecko?" otázal se mne a já jen přikývl.

,,Byl jsi tam?"

,,Ne nebyl. Ale jednou bych se tam chtěl podívat." pohlédl jsem na klidné jezero před námi.

,,Tak třeba-" ,,Hej vy dva! Pomoc!" přerušil ho svým křikem Jisung a my se ohlédli jeho směrem. Byl doslova v rukou těch tří, Minha, Chana a Felixe, kteří ho nesli znovu k vodě. Byl to vskutku komický pohled, neboť Minho ho držel v pase, Felix za nohy a Chan za ruce. Než se nadál, skončil ve vodě. Pak Chan podezřele kývl na Minha a společně popadli i Lixe, který o chvilku později následoval Jisunga. Jeongin je jen pobaveně z vody sledoval.

Pobaveně jsem je sledoval, dokud mi z rukou nezmizela kniha a moje tělo se neocitlo ve vzduchu. Zmateně jsem se podíval na Hyunjina, jenž mě nesl v náručí k vodě. Ihned mi došlo, o co mu jde. Pevně jsem se ho chytl kolem krku a více se k němu přitiskl.

,,Neee, hyung prosím. Já nechci do vody. Prosím." žadonil jsem, avšak on se nedal obměkčit.

,,Promiň štěňátko." řekl a pak mě doslova odhodil do vody. Náhle jsem se ocitl pod vodou a já začal panikařit. Od malička jsem měl panickou hrůzu z padání do vody. Začal jsem kolem sebe máchat rukama. Netopil jsem se. Stál jsem nohama v jemném písku, ale z šoku jsem nebyl schopen dělat nic jiného.

O pár chvil později mne kdosi vytáhl a znovu vzal do náruče. Odnesl mě až na břeh a posadil zpět na deku. Konečně jsem otevřel oči a spatřil před sebou Hyunjina s omluvným pohledem.

,,Promiň. Nevěděl jsem, že bude tvoje reakce taková." pohladil mé mokré vlasy a já se na něj ublíženě podíval.

,,Mám panickou hrůzu z padání do vody." odpověděl jsem a převzal si od něj ručník.

,,Mine jsi v pořádku?" přilétl rychlostí světla k nám Felix a klekl si vedle Hyunjina. Věděl proč jsem v takovém šoku.

,,Jo." odvětil jsem pohlédl na svá mokrá chodila.

,,V batohu mám nějaké suché oblečení." řekl Hyunjin a poodešel dál až k místu, kde ležel jeho batoh.

,,Nevěděl to, Seungmine." s lítostí v hlase řekl Lix a položil ruku na mé koleno.

,,Já vím." po chvilce ticha jsem se na něho spiklenecky usmál. ,,Chci ho jen trochu potrápit."

,,Jo takhle. Tak s tím ti milerád pomůžu." vrátil mi stejný pohled a oba dva jsme věděli, že myslíme na to samé.

[ no one's point of view ]

Chlapci se vrátili zpět až v pozdních odpoledních hodinách, neboť všechen svůj čas věnovali pobytu u jezera. Po příchodu se všichni rozprchli do všech koutů domu a zahrady, až na Minha, který se opět nabídl, že uvaří večeři. Věděl, že kdyby neuvařil, umřeli by tu hlady. Instantní polévka do hrnečku by to pár dní jistila, ale nebyla by to úplně pestrá strava.

,,Chceš pomoc?" ozval se za ním hlas vysokého blondýna.

,,Jestli se ti chce." pokrčil s úsměvem rameny Minho a dal se do omývání zeleniny. Dlouhán tedy přistoupil k lince a čekal na instrukce od staršího.
Ten jen ukázal na maso připravené na prkýnku a poprosil ho, aby to nakrájel.

,,Myslíš, že je na mne Seungmin naštvaný?" optal se Hyunjin a pohlédl na hnědovlasého chlapce vedle něho.

,,Nemyslím si. Podle mě Seungmin není ten typ, co by se urážel." odvětil a věnoval dlouhánovi lehký úsměv.

,,Od toho, co jsem ho hodil do vody, se mnou nemluví a pořád je nablízku Felixovi." postěžoval si mladší a dál krájel maso.

,,Žárlíš snad?" pozvedl obočí Minho a v tu ráno se kuchyní ozvalo blondýnovo bolestné syknutí. Pohlédl na svůj ukazováček a spatřil, jak rudá tekutina rychle vytéká ze špičky jeho prstu.

,,Ježiš ty jsi nemehlo. Dej si to pod vodu." uhl stranou dlouhánovi Minho, aby se mladší dostal k umyvadlu a otevřel skříňku s lékárničkou. Vytáhl z ní desinfekci a náplast a popošel blíže k druhému chlapci. Vypl vodu, která tekla na blondýnovu ránu a nastříkal mu tam trochu desinfekce. Poté mu na to nalepil náplast a lékárnu zase uklidil zpět.

,,Díky." poděkoval staršímu Hyunjin a prohlížel si svůj zalepený prst.

,,Nemáš zač. Ale neodpověděl jsi mi."

,,Co?"

,,Žárlíš?"

————>
Ahojte!
Po týdnu nová kapitola, jupí.👹
Mimochodem, tak co říkáte na Circus a Your Eyes? Která je vaše oblíbená?