𝐒𝐈𝐋𝐄𝐍𝐓 𝐂𝐑𝐘| 𝐂𝐇𝐀𝐍𝐋𝐈𝐗

𝟑𝟕.

[ Seungmin's point of view ]

,,Přežili jsme." vydechl přebytečný vzduch z plic Hyunjin, když jsme doběhli do kuchyně. Jisung se za námi po pár chvílích přestal hnát, což bylo až moc podezřelé.

,,Myslíš, že na nás někde číhá?" pošeptal mi do ucha a já musel v mysli zaklít nad jeho svůdným hlasem. Klidni se Seungmine! Jsi jak nějaká zamilovaná školačka!

,,Já myslím, že už je to v pohodě." řekl jsem, avšak jsme stále stáli za dveřmi na sebe namáčklí tak, že jsme navzájem mohli slyšet svá srdce tlouct.

,,Co tu vyvádíte?" ozval se hlas vedle nás a my vyděšením nadskočili. Stál tam Jeongin a díval se na nás tázavým pohledem.

,,Jisung si usmyslel polštářovou bitku." odpověděl Hyunjin a já jen přikyvoval. Jeongin se jen praštil do čela.

,,Tak se už uklidněte a sedněte si ke stolu. Bude snídaně." oznámil a odešel zpět ke kuchyňské lince, kde cosi krájel.

[ no one's point of view ]

,,Vzadu za domem v kůlně je pytel plný kaštanů, vezmeme je sebou?" otázal se Hyunjin hnědovláska, když byli na odchodu do lesa ke krmelci.

,,Proč ne. Stejně se to tu zbytečně válí." odpověděl s úsměvem brunet a zabouchl za sebou vchodové dveře.

Oba mladíci vyšli na zahradu. Kamennou cestičkou prošli až na konec, kde stála dřevěná vrátka směrem pryč do lesa. Za nimi už pokračovali lesní pěšinou.

Les byl zvláštní. Ptáci nebyli slyšet zpívat a při každém jejich slově se neozývala ozvěna. Husté smrčky při jejich růstu doprovázela mlha, přes kterou ani na pár metrů nebylo vidět. Tohle místo dávalo mladšímu chlapci zvláštní pocity. Nebyl si úplně jistý, zda chce v cestě pokračovat. Hyunjin, se však zdál bez obav. Mladší se tedy rozhodl mu věřit, že je tu naprosto bezpečno.

Strach hnědovláska z části opustil, když spatřil průzračné jezírko. Opodál stál onen krmelec a pár kroků vedle se tyčil velký kamenný kříž. Zatímco on pozoroval podivný náhrobek, blondýn mezitím vysypal všechny kaštany opodál ke krmelci. Poté přišel k němu a též pohlédl na hrob.

,,Čí je to hrob?" otázal se Seungmin a svůj pohled přesunul na svého společníka.

,,Sám pořádně nevím. Babička mi vyprávěla, že kdysi tu opodál tohoto lesa stála vesnice. V ní bydlel mladý kluk se svou macechou a otčímem. Je až zvláštní náhoda, že se jmenoval stejně jako Felix. Yongbok. Jednoho dne ho jeho macecha poslala do toho lesa pro ovoce. Nevzpomínám si jaké. Ten les, se v té době nazýval zakletý les, neboť se tu nacházel přízrak, zabíjející pocestné.
Ti dva se potkali a seznámili. Díky Yongbokově zdvořilosti si ho přízrak padlého vojáka oblíbil. Avšak pak se něco stalo. To už mi ale babička nedokázala říci, neboť sama neznala konec tohoto příběhu. Říká se, že to je hrob toho přízraku a možná i Yongboka. Kdo ví." pokrčil rameny Hyunjin a šel si sednout k jednomu stromu na hustý mech.

,,Musíme chvíli počkat. Lesní zvěř bývá momentálně na sháňce nějakého žrádla. Oni přijdou." vysvětlil a brunet se usadil vedle něho.

♡

Dva chlapci skoro ve stejném věku procházeli nákupním centrem. Jejich kroky mířili do onoho hračkářství, které se naházelo až v posledním patře obchodního domu.

,,Co myslíš, že by jí tak udělalo radost?" optal se brunet. Jeho neteř měla za týden páté narozeniny a byla to velká uličnice. Chvíli neposeděla, pořád někde běhala. Její matka, Chanova teta, k nim přijela vždy úplně vysílená a pravila; ,,Ach toto dítě!" Malá holčička ze všeho nejvíce milovala Chana. K brunetovým sourozencům také chovala nějaké ty city, avšak největší byli vždy k tomuto chlapci.

,,Má ráda zvířata?"

,,Miluje je." odpověděl starší a Felix je do široka usmál.

,,Tak to máme dárek zcela vyřešen."

♡

,,Tak já jdu k zelenině jo? Co všechno říkal Minho že potřebuje vzít?" zeptal se Felix Chana, když se nacházeli v obchodě s potravinami. Ano, jejich prvotní plán byl dárek pro malou neteř staršího chlapce, avšak při cestě do hračkářství narazili na obchod s potravinami a vzpomněli si, že je na odjezdu do města zastavil Minho s tím, že by potřeboval nakoupit pár věcí. Aby jsme byli upřímní, pár věcí to nebylo.

,,Nepamatuji si to přesně, ale dal mi seznam." Brunet podal mladšímu do ruky papírek.

,,Až vezmu vše v zelenině, přijdu za tebou."

,,Dobře, budu u mrazáků." odpověděl Chan a i s nákupním vozíkem odešel pryč.

[ Felix's point of view ]

S povzdechem jsem se rozešel do sekce zeleniny. Obvykle je nakupování jednou z mých nejoblíbenějších činností, avšak dneska tomu tak nebylo. Mým cílem bylo rychle nakoupit potraviny zde a pak jít konečně vybírat dárek. Rád vybírám ostatním dárky a obzvlášť pro děti.

Podíval jsem se na nákupní seznam, který nám do rukou strčil Minho a přečetl si co mám vzít. Papriky. Výborně. Papírek jsem odložil do zadní kapsy mých kalhot a do igelitového sáčku začal házet papriky.

Když jsem jich měl dostatečný počet, zvedl jsem hlavu a porozhlédl se kolem sebe. Normálně bych se otočil a odešel, avšak v davu lidí se mihl obličej, který jsem už nikdy v životě vidět nechtěl.

Changbin.

——————->

Wou wou wou, už se pomalu rozjíždíme! Musím prozradit, že Changbin to teď pěkně zamotá👹

Mimochodem, kdo poznal propojení mezi touto kapitolou a mojí ff Avis? <3

Já tak hrozně ráda takhle spojuju povídky dohromady. U Dreams come true to those who truly want them jsem to udělala též a je to spojené se začátkem téhle knihy. Konečně moje hlava vydedukovala něco jakože ✨WOW ✨