𝐒𝐈𝐋𝐄𝐍𝐓 𝐂𝐑𝐘| 𝐂𝐇𝐀𝐍𝐋𝐈𝐗

𝟗.

[ Felix's point of view ]

A bylo zase pondělí. A to znamenalo jediné. Škola, přednášky, učení. Líným krokem jsem se zvedl z mé hezky vyhřáté postele a vydal se ke skříni.
Tam jsem vytáhl jednoduché oblečení, jako jsou džíny a svetr, který mi byl trochu větší. I s oblečením jsem nakráčel do koupelny kde jsem vykonal svojí ranní rutinu co se hygieny týče.
Moje lednice byla zase opět prázdná, takže hostina, v podobě mého oblíbeného jogurtu se nekonala. Naštěstí cereálie zachrání všechno a než jsem se nadál, stál jsem před univerzitou čekajíc na Jisunga.

,,Lixi!" zakřičel na mne kdosi a já se otočil za směrem volání mého krásného jména. Byl to Jisung, který už z dálky mával. Lehce a nenápadně jsem mu zamával zpět. Nechtěl jsem být tak nápadný, mezi všemi těmi studenty co stáli venku a momentálně zírali na Jisunga.
Tomu to však ani trochu nevadilo a se vztyčenou hlavou si to napochodoval ke mně.

,,Ahoj." pozdravil.

Než jsem mu však stihl odpovědět, ozval se zvuk motorek a pištění holek. Bylo to jak z nějakého nepovedeného kdrama. Samozřejmě že jsem věděl kdo na těch motorkách přijel. I za tak málo dní na této škole si nešlo nevšimnout, že majiteli motorek jsou ti tři. Hyunjin, Minho a Bangchan.
Ano, ten rozbíječ nosičů a jeho kámoši, kterým mě Hyunjin v pátek představil.

Dojeli až podivně blízko k nám a všichni tři naráz vypli motor. Sesedli a sundali si helmy. Jisung vedle mě zíral s vykulenýma očima. Asi proto, že mezi nimi byl i Minho. Jak mi tak Jisung vyprávěl, Minho byl syn přítele jeho mámy.

Trochu jsem do něj ramenem žďuchl, aby se vzpamatoval. Vypadalo že to zabralo, protože se na mě vyděšeně podíval.

,,Zdravím." přišel ke mně Hyunjin i s jeho batohem.
Bangchan a Minho zůstali u motorek.

,,Ahoj." odpověděl jsem.

,,Nesu ti ten nosič. Doufám, že jsi si nemyslel, že ti ho nepřinesu a nechám to být." prohrábl si jeho delší blonďaté vlasy a pozvedl obočí.

,,Heh." poškrábal jsem se na zátylku a nervózně se usmál. Ovšem že jsem si to myslel.

,,Ty! Jak jsi mohl?! Já, takový spolehlivý člověk." chytl se za srdce.

,,Nebuď drama queen Hyunjine a pohni. Dej mu ten nosič a pojď, nestihnem přednášku a profesor nám zas vynadá, že jdeme pozdě. Víš přece, že dneska to dal o půl hodiny dřív." řekl najednou Chan, který se stále opíral o motorku. Můj pohled se z Hyunjina přesunul na Chana. Byl hezký. A když říkám hezký, tak jako SAKRA HODNĚ MOC HEZKEJ.

,,No jo." protočil očima Hyun a podal mi nový jídlonosič, který vytáhl ze svého batohu. Má bezednej ten batoh nebo co?

,,Děkuju." poděkoval jsem. Opravdu jsem to nečekal. On na mne jen mrknul a se slovy ,,Měj se sunshine." spolu si těmi dvěma odešel.

Zmateně jsem se podíval na Jisunga. Ten byl taky trošku zmaten, neboť na něj po celou dobu našeho krátkého rozhovoru s Hyunjinem zíral Minho.

,,Ji." znovu jsem do něj žďuchl a on se probral.

,,Pojď jdeme na přednášku." řekl jsem a oba jsme se vydali dovnitř.

————————-
Doufám že se líbí <333