𝐒𝐈𝐋𝐄𝐍𝐓 𝐂𝐑𝐘| 𝐂𝐇𝐀𝐍𝐋𝐈𝐗

𝟑.

[ no one's point of view ]

Dva mladící procházející školní chodbou se hlasitě smáli, až se ostatní studenti za nimi otáčeli. Jisung a Felix byli zařazeni do stejné třídy, takže se budou moci bavit za jakékoliv příležitosti.
Blondýn zjistil o svém novém kamarádovi hodně věcí. Měli skoro společné zájmy a koníčky.

Po obědě z univerzitní jídelny, (idk jestli mají univerzitách jídelny, ale tady prostě je xd ) si chlapci dali sbohem na křižovatce u parku, kde před pár měsíci Felix spatřil Changbina s dívkou. Při pohledu na bránu parku si povzdechl a vydal se domů.

Lix se pomalu loudal přeplněnými ulicemi a přemýšlel. Tématem byl jako vždy, jeho ex-přítel.
Stále to nechápal. Vždyť vypadal, že ho miluje.
Celé to bylo jen dobře hrané divadlo.

Blondýn začal naštvaně kopat do všech kamínků, které nevinně ležely na cestě v dlouhé aleji, kterou právě procházel. Naštvaně dupal, kopal, až se lidi za ním otáčeli. Tímhle stylem došel ke svému panelovému domu, kde bydlel. Vytáhl klíče z kapsy svého černého kabátu a agresivně odemkl dveře, div klíč ve dveřích nezlomil. Začal pomalu stoupat po schodech do sedmého patra, jelikož výtah byl opět rozbitý.

,,Ah, dobrý den Felixi, chtěl jsem se zeptat, kdepak máte pana Changbina? Už měsíce jsem ho tu neviděl." objevil se náhle domovník vedle Felixe. 

,,Právě jsem měl namířeno k vám pane Songu. Jen jsem vám chtěl říci, že Changbin už tu nebydlí, tak aby jste si ho vyškrtl ze spisu obyvatel domu." usmál se Felix, avšak v hloubi mu moc do smíchu nebylo.

,,Uh, to mě mrzí, byl to moc hodný chlapec." podrbal se na hlavě starý pán. Lix mlčel. Opravdu nechtěl zrovna ukecanému domovníkovi vypravovat o jeho rozchodu.

,,Ale dobrá, děkuji Felixi. Mějte se, nashledanou." rozloučil se domovník a zmizel za dveřmi nejbližšího bytu.

Blondýn si jen povzdechl a vydal se na dlouhou cestu schodištěm až do sedmého patra.

—————————————————————

,,Tak co? Odhlásil už jsi ho z toho bytu? A jak bylo první den ve škole? Našel jsi si tam nějaký kamarády?" chrlil jednu otázku za druhou Seungmin, když oba chlapci seděli na gauči s šálkem čaje.

,,Jeden by se našel. Srazil jsem ho před školou."
odpověděl Felix.

,,Obvykle lidi sráží ty, se kterými pak většinou chodí." zaksichtil se.

,,Ale kuš. Dej s tím pokoj." zamračil se Lix a upil si ze svého čaje. Na nějaké randění s někým rozhodně momentálně neměl náladu. Vždyť to je jen pár měsíců, co se rozešel s Changbinem.

Seungmin zůstal u Felixe ještě nějakou tu chvíli a pak se odebral do svého bytu naproti.

—————————————————————