Kluk mých snů!

Fotka

                           Pohled Botmana

Přišel jsem k ní, chytl ji za boky, ruce položila na moje ramena. Vyhoupl jsem jí na sebe a ona kolem mě obtočila nohy. Byl to skvělý pocit. Přešel jsem k posteli a něžně jí na ní položil. Ležela a já jsem skončil nad ní. Byla, tak strašně roztomilá. Věnoval jsem jí polibek, a byl hrozně rád, že jí mám u sebe.
"Mám tě neskutečně rád" řekl jsem jí, když jsme se od sebe odtáhli.
"Já tebe taky, kdyby jen ráda" ale druhou půlku věty zašeptala, takže jsem jí skoro neslyšel. Dal jsem jí vášnivý polibek.

"Hele jsem hrozně unavená nepůjdeme si prosím lehnout" prosila mě pohledem.
"Jasně" dal jsem jí pusu do vlasů, lehl si vedle ní a obejmul jí. Byla, tak nádherná a myslel jsem na to, když pošeptala druhou půlku věty. Kdyby jen ráda. Tý holky se nemůžu za nic na světě vzdát. Byli jsme víc, než kamarádi to bylo jasný, ale zatím jsme spolu nebyli. Potřebuje čas a já to chápu. Dám jí ho tolik, kolik bude jen chtít.

Ráno mě vzbudil hovor od Morryho.
"Co je vždyť je 7 ráno, proč mě budíš?" Řekl jsem mu ospale.
"Viděl si to, co koluje po tiktoku a Instagram?" Zeptal se mě Morry.
"Ne, co tam je?" Zeptal jsem se ho udiveně.
"Všude je fotka tebe a Lili, jak jí držíš za ruku. Jsou Edity, že máš novou holku." Počkat co?
"To nemyslíš vážně, jak jí to vysvětlím?" Začal jsem přemýšlet.
"To nevím kámo, ale měl by si jí to ukázat dříve, než to uvidí sama" tipnul to.

Z pohledu Lili

"Dobré ráno, ty už si vzhůru?" Zeptala jsem se Bóťi, když jsem viděla, že je na telefonu. Tvářil se, ale divně.
"Jo jsem a musíme si promluvit" řekl vážně.
"Pokusila jsem něco?" Řekla jsem opravdu smutně.
"Ne to vůbec, ale musím ti něco ukázat."
Když na mě otočil telefon viděla jsem nějaký Edit. Jak tam máme společné fotky a držíme se za ruku na nádraží. Byla jsem v šoku kord, když ještě spolu ani nejsme a bůh ví, jestli třeba někdy budeme.
"Promiň, je to moje vina" Koukla jsem se smutně.
"Ne to není, jen když jsem zjistil jak to celý máš a všechno, chtěl jsem ti dát prostor a tohle ti moc nepomohlo" viděla jsem jak ho to mrzí.
"Počkat ty si myslíš, že mi to vadí? Jsem ráda, že si tady pro mě. Já jsem spíše myslela to, že když to někdo zjistí, že spolu trávíme čas, budeš se zlobit" řekla jsem, jakoby bez emocí. Neumím popsat, jak jsem se v danou chvíli cítila.
"Lili já se vůbec nezlobím, dalo se to čekat, že dříve, nebo později, to lidi zjistí, ale čekal jsem až dýl. Jen nevím, jak jim vysvětlím, že zatím spolu nejsme."
"Jak zatím?" Řekla jsem překvapeně.
"No, já myslel, že když si včera řekla úplně potichu větu kdyby jen ráda tak, víš co nech to být" řekl mi ,ale bylo vidět, že ho to hrozně mrzelo.
"Patriku, ano mám tě víc, než ráda, nevím jak jsem se mohla zamilovat, teda vím, ale nechápu to. Po roku si první kluk, koho jsem pustila,ke mě do srdíčka, ale hrozně se bojím, že to dopadne špatně, mám prostě v sobě nějaký blok." A zamyslela jsem se nad tím co jsem právě řekla.
"Zamilovala? Co? Já jsem nečekal sní v nejmenším. Hele to ty si první holka, která mi ukázala lásku, a že život může být i o něčem jiným, než o hraní her a holek na jednu noc. Jsem ti nesmírně vděčný. A prostě chci ti dát, tolik času kolik jen budeš potřebovat." Usmál se na mě a dal mi pusu do vlasů.
"Zatím se k těm editům nebudeme vyjadřovat. Na streamu se o tom bavit nebudeš, a alespoň se nebudeš muset mutovat, když třeba náhodou zase vybuchnu smíchy na streamu. Klukům, řekneš jak to máme, ale ať to taky na streamu nerozebírají prosím." Poprosila jsem ho.
"Jasně, co budeš chtít" řekl mi hezky.

"Volá mi máma počkej" řekla jsem mu a zvedla telefon.
"Ano mami?" Zeptala jsem se jí
"Hele jdeme nakoupit, nechcete jí s námi?"
"Počkej zeptám se Patrika" řekl jsem ji mutla jsem hovor.
"Hele Patriku, máma se ptá, jestli s nima půjdeme nakupovat" zeptala jsem se ho.
"Klidně můžeme, budu jenom rád" řekl mi.
"Hele za jak dlouho vyrážíme?" Zeptala jsem se mamky.
"Asi za půl hodinky, takže máte ještě čas"
"Dobře, tak my se jdeme připravit a pak přijdeme dolů, zatím pa" a típla jsem to.
"Máme půl hodiny, takže pohoda. Šla jsem se převléct a namalovala jsem se. Bóťa byl zatím na telefonu.
"Tak už můžeme" usmála jsem se na něj.
"Dobře" dal mi ruku a šli jsme dolů.
Nastoupili jsme do auta a asi dvacet minut jsme jeli. Držela jsem Bóťu za ruku. Nějak jsme si povídali s rodičema a Bóťa jim řekl co dělá za práci a tak.

Vystoupili jsme s auta a asi 5 minut na to zastavilo pár lidí Bóťu, že chtějí fotku.
Máma s tátou jen koukali, ale byli naprosto v klidu. Když jsme konečně vešli do krámu. Každý jsme si vzali vlastní košík a rozdělili se.
"Až budeme venku, tak si zavoláme" oznámila jsem mamce a vypadala se nakupovat s Patrikem.