Ochráním tě (DOKONČENO✔️)

IV. Výslech

Holden

Na malý moment se mi zastavilo srdce, když jsem uviděl její nahé tělo venku z postele. Sice jen na krátký moment do doby, než Augustin znovu dveře nezavřel, ale to mi stačilo k tomu, aby se mé tělo rozpálilo touhou.

,Je to ona... Ta dívka,' zakňučel touhou Ircas. Takového jsem ho neznal. Byla to známost na jednu noc a myslel jsem, že to bude stejné jako s těmi ostatními. Jenomže Ircas se tvářil jinak, a to mě mátlo.

Nedal jsem na sobě nic znát, přestože mé srdce tlouklo jako o závod. Nechal jsem svou moc rozplynout se po místnosti a zamířil jsem až k posteli.

Alexandra mě ale zastavila, jakmile si všimla, že dívka má z mé přítomnosti nepříjemný pocit.

Taryet

To snad ne. To nemohla být pravda!

Ne! Ne ne ne! Nemůžu čekat dítě Alfovi z Amberskyské smečky! To prostě nejde! Nejsem jeho družka, nejsem Luna! Jsem stopařka! Jsem vlčice, která utekla od Claudantů přímé smrti! Nemohu být... Nemohu nosit dítě tomuhle Alfovi.

Moje srdce se rozbušilo, jakmile se začal přibližovat, a já se přistihla, jak se po posteli sunu více ke zdi.

Lékařka ho sice zarazila, ale stále jsem se od něj chtěla držet dál. Nemohu... Nejde... Není možné...

Alfa se nadechl a já musela ztěžka polknout. Očividně si mě pamatuje stejně jako já jeho. Ach bože, tak nepříjemná situace!

Proč nám tohle, Bohyně, děláš?!

Dolehl ke mně jeho pach kapradí a zázvoru. Ztěžka jsem polkla a byla skoro neschopná vnímat, jeho pach mě příjemně hladil po těle navzdory alfa moci, která z něj vyzařovala.

,,Jak se jmenuješ?" Zeptal se zničehonic a mé krátké rozplývání se vypařilo.
Anais uvnitř mě se po celou dobu chovala zvláštně, snažila jsem se to potlačit a být zcela klidná, vyrovnaná a rozumná.

,,Jsem Taryet. Taryet Deverauxová (Devrová). Pocházím z Claudantské smečky, Alfo," podívala jsem se na onoho blonďáka a z jeho výrazu jsem nedokázala vyčíst, co se mu honí hlavou.

,,Ano, to víme," přitakal a posadil se na židli, kterou mu donesl muž, kterého ta mladá žena nazvala otcem.

Lékařka se na Alfu podívala: ,,Máte čtvrt hodiny, Alfo. Taryet musí odpočívat, ještě stále se její tělo zotavuje." Načež se svým otcem opustila místnost, jakmile Alfa přikývl.

,,Pach, který je pro Claudantskou smečku typický, se na tobě drží, takže tvůj původ jsme si objasnili, když jsme tě našli. Nicméně-" odmlčel se a významně se na mě podíval.

,,Nás, tedy hlavně mě, zajímá, co se ti vlastně stalo a proč ses u nás objevila," pohodlně se opřel o opěrku židle složil si ruce do klína.

Nemluvil se mnou jako s nepřítelem či dokonce zajatcem nebo vetřelcem. Mluvil se mnou přesně naopak, jako přítel. Jako vlk, který o mě má starost, přestože mě vůbec nezná.

Naskočila mi husí kůže při vzpomínce na celou událost a zřejmě i on poznal, že to pro mě není snadné. ,,Podle toho, jaké jizvy vidím," prohlédl si má ramena a paže, ,,sis musela projít peklem. Chápu, že je těžké o tom mluvit a tak ti dám tolik prostoru, kolik budeš potřebovat."

Odmlčel se a trpělivě mě pozoroval. Já sklopila pohled k zemi a snažila se vydržet silná.

Opravdu se mnou měl trpělivost, protože jsem mlčela zatraceně dlouho a já z něj necítila žádnou nervozitu či vztek. To mě na něm trochu upoutalo.

,,Dobře... Zřejmě se ti se mnou nechce moc mluvit," odkašlal si a opřel se lokty o kolena.

Zkousla jsem si nervózně spodní ret a mé tváře zrudly studem.

,,Půjdeme na to tedy otázkami, na které můžeš odpovídat ano nebo ne. Souhlasíš?" Zeptal se a jemně naklonil hlavu na stranu.

Vzhlédla jsem k němu a když jsem viděla ten zájem a starost, tak jsem jemně přikývla.

,,Výborně. To jsem rád. Mimochodem jsem Holden Labonair, Alfa Amberskyské smečky. Což už asi víš," pousmál se a já nepatrně přimhouřila oči. Zkouší tady na mě něco? Tohle milé chování mi vůbec nesedělo k tomu, co se o něm říkalo...

Ostatní smečky a různí samotáři o něm říkají, že je to surovec a s nikým nemá slitování, dbal na pravidla a trestal každého, kdo je porušil. Tak o co tu jde?

,,Takže... Ty jsi utekla ze své smečky?" Podal první otázku a já po váhavé chvilce přikývla.

Alfa pokýval hlavou. ,,Když vidím tvá zranění, někdo tě napadl, že? Byl to někdo ze smečky?"

Opět jsem pokývala hlavou a slyšela jsem Alfovo tiché zamručení. ,,Utíkáš před někým konkrétním?"

Zkousla jsem si spodní ret. Kdybys jen věděl... Utíkám před celou smečkou. Nejen před Alfou, ale i vlastními rodiči...
Kývla jsem znovu na souhlas.

,,Chceš abych kontaktoval Sebastiana a řekl mu, že-"

Nestihl svou otázku doříct, protože jsem zabalená v dece, aby neviděl nic, co neměl, přestože již před třemi měsíci tu čest měl, vyskočila z postel, vzala jsem ho za ruce a klekla před ním na kolena.

Tenhle výjev ho zcela jistě vyvedl z míry, protože ztuhl a celý vykulený na mě zíral.

,,Prosím, neříkejte, že jsem tady! Prosím, nevolejte Sebastianovi, že tu jsem!" Zakňučela jsem a Anais uvnitř mě zoufale vydávala krátká vytí. Ani ona nechtěla mít s mou bývalou smečkou nic společného.

,,Utekla jsem z mé smečky kvůli němu! Chce mě zabít! Prosím, nechte mě tady u vás nebo mě nechte pokračovat v mém útěku na neutrální půdu. Udělám cokoliv, co budete chtít, jestli bude nutné, jen mu to prosím neříkejte!" Teprve až když mi palci přejel po tvářích a setřel z nich horké slzy mi došlo, že vlastně brečím.

Vzal mne za ramena a opatrně postavil na nohy. ,,Ale notak, shh..." Vydechl a já sotva vnímala, že mě objal... Anais uvnitř mě se uklidnila rychleji než já. Vdechla jsem jeho pach kapradí a zázvoru a ztěžka polkla.

,,Pokud si nepřeješ, aby Sebastian věděl, že tu jsi, budiž po tvém. A pokud ti hrozí smrt, budeš mi to muset vysvětlit. Teď si ale odpočiň, abys měla dost síly." Dovedl mě zpět k posteli a pomohl mi si na ni lehnout aniž by zahlédl mé nahé tělo.

Do místnosti vešla ona lékařka. ,,Alfo, omlouvám se, ale budete už muset jít."