Ochráním tě (DOKONČENO✔️)

XXXI. Je tady

Taryet

Do mé kanceláře vešel Christian a já k němu vzhlédla. ,,Tak co?" Zeptala jsem se s obrovskou naději v hlase.

Beta přistoupil až k mému stolu a posadil se na židli naproti mě. Na tváři se mu objevil jemný úsměv a odpověděl: ,,Brečel... Všeho lituje. Zdá se, že jsi měla pravdu."

Zničehonic mnou projel obrovský žár následovaný úlevou a štěstím. Na tváři se mi rozlil ten nejzářivější úsměv.

Vstala jsem od stolu a musela jsem ho obejmout, stěží jsem potlačovala slzy štěstí, které se draly na povrch. Christian mě k sobě přivinul jemně mě objímal, aby mě moc nestiskl.

,,Já věděla, že to dopadne dobře... Bohyně, já to věděla, že to tak bude. Bohyně, děkuju," šeptala jsem pro sebe a nechávala jsem štěstí, ať mě pohlcuje.

,,Brzy to skončí, Taryet," přitakal Beta a já věděla, že má pravdu.

Odtáhl se ode mě a podal mi papír, na kterém byl seznam jmen pro tu maličkou.

,,Dopis i fotku si nechal a tohle posílá zpátky," řekl Beta a já si od něj papír převzala.

Přibylo jen jedno jediné jméno: Hope

Znovu jsem se usmála a já v tu chvíli věděla, že to jméno, které Holden napsal, je pro naši dceru to pravé.

Naše malá Hope Labonairová.

---

Probudila mě obrovská bolest. Byla jedna hodina ráno a já věděla, že tohle není jen obyčejná bolest.

Ztěžka jsem vylezla z postele a jen ztěží jsem se udržela, snažila jsem se zhluboka dýchat, ale nevěděla jsem na co se soustředit dřív.

Dostala jsem se až ke dveřím z ložnice a i ke schodům.

'CHRISTIANE!' Zavolala jsem pomocí vlčí frekvence a já doufala, že to i navzdory spánku uslyší.

---

Pokojem se rozlehl pláč miminka a mě se rozlil na tváři úlevný úsměv. Hlasitě jsem vydechla, když se ke mně Alexandra otočila s malou v náruči.

,,Je to silná zdravá holčička, Luno," řekla a po nesnesitelné chvíli čekání mi ji Alexandra donesla zabalenou v růžové zavinovačce s růžovo-bílou čepičkou na hlavičce.

Vzala jsem si moji dcerku do náruče. Už neplakala a stejně byla naprosto nádherná, rozkošná, jako malá panenka.

,,Ahoj, moje maličká," usmála jsem se na ni. ,,Táta z tebe bude mít obrovskou radost, stejně jako já," zašeptala jsem a dala jí opatrně pusu na čelíčko.

,,Luno, jak se bude jmenovat?" Zeptala se tiše Alexandra s úsměvem a přistoupila ke mně, aby na mou dcerku viděla. V ruce držela desky a zřejmě se chystala zapsat jméno.

Usmála jsem a vydechla: ,,Hope. Jmenuje se Hope Genevieve Labonairová."

Alexandra se na mě usmála a pokývala hlavou. Jméno zapsala a poodešla stranou, papíry odložila a přišla ke mně, maličkou jsem jí předala a ona ji uložila do kolébky vedle mě.

,,Musíte být unavená, Luno. Byla to těžká noc," řekla tiše a já pokývala hlavou. Netrvalo to dlouho a brzy jsem usnula.

---

Holden

Pochodoval jsem nervózně z jedné strany na druhou a nebyl schopný se vůbec soustředit.

Stejně jako Ircas, i já jsem cítil, že se něco děje. Ale narozdíl od Ircase jsem nevěděl, co! A on mi to odmítal říct!

,Ircasi!' Okřikl jsem ho frustrovaně, ale on jen tiše zavrčel a dál mě ignoroval. Sám tiše zavrčím až se mi z toho rozvibruje hrudník a dál pochoduji z místa na místo.

Už jsem tu byl tak dlouho, už dávno jsem prošvihl termín narození miminka a stále jsem nedostal žádné informace o Taryet, miminku nebo snad celé smečce! Bylo to ubíjející, nic nevědět, dělat si starosti a nikdo nebyl ochotný vám něco říct...

Jako by mi snad nevěřili.

Mé rány se už zahojily díky vlčí regeneraci a zůstaly jen jizvy, popřípadě modřiny.

Posadil jsem se na postel a prudce vydechl. 'Už sem někdo přijďte... Musím jí už konečně vidět...' Pomyslel jsem si a prohrábl jsem si zpocené blonďaté vlasy. Potřeboval jsem sprchu jako sůl a ani tu mi nikdo nechtěl dopřát!
Takové ponížení...

Uslyšel jsem bouchnutí dveří, rychle jsem vstal na nohy a přešel ke dveřím. Přede mnou se zjevil Christian.

,,Tak co?" Vyhrkl jsem hned a ten se jemně nad mou nedočkavostí ušklíbl: ,,Konečně jsi zpátky, Holdene. Taryet měla pravdu v tom, že musíme počkat pár dní po porodu, než se budeš moct s ní a miminkem vidět... Každopádně, než se to stane, nejdřív bych doporučoval si dát sprchu... Ten pach je děsný."

,,Jo, díky za připomenutí," zamručím a jakmile otevře dveře od cely, tak vyjdu ven.

,,Tak pojď, taťko," uchechtl se Christian a poplácal mě po rameni. Protočil jsem očima.

,,Nikdy jsem si nemyslel, že tohle oslovení někdy uslyším," zamumlal jsem a vedl mě domem až do koupelny úplně nahoře v mém a Taryetině bytě.

Vešel jsem do koupelny a otočil se ke Christianovi, který se chystal vejít dovnitř. ,,Děláš si legraci, že jo?" Nadzvednu obočí a on se ušklíbl.

,,Promiň." A vycouval ven. Zavrtěl jsem hlavou a zavřel se.

Pak jsem po sprše vylezl ven oblečený v v čistém. Christian se spokojeně zazubil: ,,Konečně je tvůj pach pachem Alfy."

,,Nech si ty poznámky," zavrčím pobaveně a protáhnu se okolo něj, ,,a teď už pojď."

Christian se zachechtal a následoval mě. ,,Jsem rád, že jsi zpátky, Holdene."

Usmál jsem se a pokýval hlavou: ,,Jo, to já taky."

,,A ještě víc bude ráda, Taryet."

'To doufám...'