Ochráním tě (DOKONČENO✔️)

XIII. Holdenova rodina

Taryet

Smečka se po Holdenově odchodu rozuprchla do všech směrů. Stačilo jim si mě trochu prohlédnout a zřejmě jim to stačilo.

A mně vlastně taky. Nepotřebovala jsem s nimi trávit čas dvacet čtyři sedm. Stejně je už můj osud podepsaný, vzhledem k tomu, komu mě Bohyně přislíbila.

Za pomoci Holdenovy pratety jsem se vydala zpět do třetího patra, které bylo souzeno mě a Holdenovi jako soukromé.

,,Děkuji Vám, Jennifer," usmála jsem se na ni vděčně a ona mě pohladila po tváři.

,,Není vůbec za co, děvenko. Kdybys cokoliv potřebovala, budu o pár dveří vedle," usmála se a zamířila do vlastní ložnice, zatímco já se trochu rozhodla prozkoumat mé nové bydlení.

Avšak jsem si musela přiznat, že takhle jsem si své bydlení nepředstavovala. A už vůbec jsem si nepředstavovala, že bych s někým měla sdílet domácnost. Ta skutečnost, že opravdu sdílím postel s mužem, s otcem mého dítěte, byla neuvěřitelná. Stále jsem tomu nemohla uvěřit.

Dostala jsem se až do obývacího pokoje, obrovský krb uprostřed místnosti, nad ním byly umístěny na zdi hodiny a na něm byla postavena televize. Naproti tomu byla na obrovském huňatém zeleném koberci světle hnědá pohovka a před ní konferenční stolek.
U druhé zdi se nacházela knihovnička plná knih a police. Na knihovně byly převážně akční figurky. Některé jsem poznávala z filmů a knih, některé zase ne. Na policích se nacházely rozmístěné fotografie.

To mě zaujalo a tak jsem k nim přišla blíže a jednotlivé fotografie jsem si z blízka prohlížela.

Na jedné se nacházela blonďatá žena společně s černovlasým mužem před Londýnským Towerem.
Na další fotce se ten samý pár nacházel před Tower Bridge, poté před obrovským Dómem v Pise nebo Šikmou věží v Pise. A také před Dóžecím palácem v Benátkách.

Čím více fotek jsem si se zmiňovaným párem prohlížela, tím víc jsem si uvědomovala, na čí fotky se vlastně dívám. Muž své ostré rysy daroval Holdenovi, zatímco žena své blonďaté vlasy a modré oči. Craig a Genevieve Labonairovi, Holdenovi rodiče.

Podle všeho hodně zbožňovali cestování, protože nechyběly ani fotky z pláží a jiných dovolených v zahraničí.

Poté se už na fotkách začínal s bývalým mladým Alfa párem objevovat i malý blonďatý chlapec s veselým úsměvem na tvářích.

A později se objevovala i od chlapce o několik let mladší blonďatá holčička, která svým vzhledem matce z oka vypadla.

'Madison Labonairová,' promluvila zničehonic Anais a já mlčky přikývla. To, co se Holdenově sestře stalo, bylo vážně příšerné. Slyšela o tom v podstatě každá smečka, která s tou Holdenovou sousedí.

Už je to několik let zpátky, co byl Holden s jeho rodinou někde na procházce v přírodě. Bylo tam spoustu vyhlídek, zábradlí, strží a srázů. Malá Madison prý nedávala pozor a uklouzla jí noha. Holden ani jeho rodiče ji tenkrát nestihli zachránit.

Uvnitř mě se něco sevřelo a já se přistihla, jak ochranářsky objímám své břicho. Tiše jsem vydechla a podívala jsem se na něj. ,,Neboj se, moje maličké. Tobě se nic takového nikdy nestane. Ochráním tě. To ti přísahám."

,,A já zase ochráním tebe," ozvalo se ode dveří a já s sebou viditelně cukla. Poplašeně jsem se otočila k Holdenovi, který se opíral o rám dveří a na obličeji mu hrál jemný úsměv.

,,Ach..." Vydechla jsem úlevně a upravila si své černé vlasy, aby mi nepřekážely v obličeji. ,,Vyděsil jsi mě."

,,Promiň, to jsem nechtěl," usmál se omluvně můj předurčený druh a vydal se mým směrem.

Sklopila jsem pohled k zemi a nervózně přešlápla na místě. Pak jsem vzhlédla k blondýnovi, který zastavil vedle mě a zadíval se na fotky.

Podívala jsem se na tu samou fotku, jako se podíval on a polkla jsem nejistotou.

,,Bylo mi 13, když se to stalo," vydechl a vzal fotku do rukou. ,,A jí bylo teprve šest."

Zahlédla jsem v jeho očích slzy, instinktivně jsem mu položila ruku na rameno a on ke mně tikl pohledem.

,,Mrzí mě to."

On zavrtěl hlavou a fotku položil zase zpátky na její místo. ,,To se prostě stává."

Bohužel to byla pravda. Náš život se od těch skutečně vlčích úplně nelišil. Vzhledem k našemu způsobu života se stávalo, že nějaké vlče nešťastnou nehodou zemřelo, kvůli neopatrnosti jeho i rodičů. Ale stejnak to vždy byla děsná rána.

,,Jak na tom po té nehodě byli tvoji rodiče? Jestli nevadí, že se ptám?" Zeptala jsem se tiše a on znovu zavrtěl hlavou.

,,Matka zemřela tři měsíce na to. A otec?" Tiše si povzdechl. ,,Stal se samotářem, když mi bylo osmnáct let a já mohl převzít vedení. Vydal se na neutrální půdu. Ani nevím, jestli žije nebo ne. Vůbec jsem s ním nebyl v kontaktu. Ani teď nejsem."

Už jsem se chystala něco říct, když se ke mně otočil, objal mě a přivinul k sobě. Nepatrně jsem ztuhla. Bylo to náhlé a nečekané.

,,Ale i když jsem o jednu rodinu přišel, tak druhou jsem našel," šeptal mi do vlasů a já cítila, jak se začal usmívat, ,,není to tak, že bych svou rodinu nahrazoval. To nejde a ani by nešlo. Avšak vím jedno," jemně mě od sebe odtáhl a zadíval se mi do očí.

Zalapala jsem po dechu, když jsem v jeho očích uviděla bolest, strach, ale i odhodlání a lásku. Zatajila jsem dech, když mě pohladil po tváři a sklonil ke mně hlavu, aby si opřel čelo o mé.

,,Vím, že o tuhle rodinu už nepřijdu," vonou rukou, kterou měl na mých zádech, přesunul na mé nepatrně vyboulené břicho a já zavřela oči.

Cítila jsem neuvěřitelné jiskřivé a hřejivé napětí. Nebylo to to nepříjemné, naopak to ve mně vzbuzovalo mé nejtajnější touhy, o kterých jsem já sama nevěděla.

Nepatrně se svými rty přiblížil k těm mým a mnou začala rychlým tempem proudit krev, srdce začalo tlouct rychleji a mysl pomalu přestávala vnímat všechno okolo nás.

,,Udělám všechno pro to, aby se tobě ani miminku nic nestalo. Slibuji," usmál se na mě a já konečně překonala tu minimální vzdálenost mezi námi a políbila jsem ho.