Ochráním tě (DOKONČENO✔️)

XVI. Únos

Holden

Tohle byla pro mě muka. Bolelo mě ji vidět takto nešťastnou, ale co jsem mohl dělat?

Nebyl jsem čaroděj, který by jejího bratra opět přivedl k životu. Byl jsem její druh, který ji mohl jedině utěšit a já doufal, že se mi to povede.

Nakonec jsem zjistil, že mi usnula v náruči a já doufal, že se alespoň trochu prospí, přestože bylo poledne.

Chtěl jsem tu s ní zůstat, abych na ni dal pozor, jenomže když mi přišla na telefon esemeska od Christiana, musel jsem ji předat do péče Jennifer, které jsem věřil, že se o ni postará.

Přestože mi kručelo v žaludku, musel jsem teď řešit daleko vážnější věc. A to byla smrt Amadea Deverauxa (Devra).

Sešel jsem schody do předposledního patra a vešel do Christianovy pracovny.

Christian seděl za svým stolem a pročítal si nějaké papíry, když jsem se v místnosti ocitl.

Zvedl ke mně pohled a odkašlal si. ,,Jak je jí?" Zeptal se s opravdovým zájmem až mě to překvapilo a já zvedl obočí vzhůru.

,,Usnula. Myslím, že teď ten spánek dost potřebuje," vydechl jsem a vrazil jsem ruce do kapes od kalhot.

Christian pokýval chápavě hlavou.

,,Pohřbili jste jejího bratra i tu vlčici?" Zeptal jsem se.

,,Ano, oba se už nachází na pohřebišti," odpověděl mi. Na to jsem zase pokýval hlavou já.
Alespoň je řádně uctili a pohřbili na našem území společně s našimi mrtvými. Přeci jen Amadeus byl Taryetina rodina a ta vlčice na sobě měla jeho pach, což značilo, že byla jeho družkou.

,,Co se tedy děje? Čekal jsem, že bude problém s tím pohřbem, ale jestli je tohle v pořádku, tak co tedy-"

,,Na těch hranicích byly velice výrazné a čerstvé pachy Claudantské smečky," přerušil mě Christian a můj výraz se změnil ze zamyšleného na zaražený.

,,Jak moc čerstvé?" Zavrčel jsem nakonec a Ircas uvnitř mě už začínal vrčet, jeho srst se zježila. Mé oči byly nepochybně vlčí.

,,Úplně čerstvé... Jako by jeho tělo na naše území přitáhli a byli někde schovaní do doby, než jsme se tam ukázali a odešli až když jsme odešli i my," řekl zcela vážně Christian a já začínal vidět rudě.

Oba jsme si uvědomovali, co se děje... Špehovali nás. Claudanti nás špehovali.

A o co hůř, Sebastian se brzy dozví, že jsem mu ohledně Taryet lhal. Bude vědět, že byla se mnou na těch hranicích a určitě bude i vědět, že je mezi námi něco víc než jen vztah Alfy a jedné vlčice z jeho smečky.

Ircas uvnitř mě vražedně vrčel až se to vrčení vydralo z mého hrdla, zatímco hruď se mi rozvibrovala.

Tohle nebylo dobré.

Právě naopak.

Bylo to zlé.

,,Zvýšíme počet hlídek. Z trojic uděláme pětice a budou na sebe navazovat každou čtvrt hodinu," řekl jsem po chvíli a Christian se na mě podíval pohledem 'jsi blázen?'.

,,Tohle je vážné. Sebastian už ví, že máme Taryet u sebe a, že mezi mnou a ní něco je. Je jen otázkou času, než-"

,,HOLDENE!" Ozval se mi v hlavě Jenniferin hlas a já ztuhl. Její tón byl plný strach, nenávisti a bolesti.

,,Jsi v pohodě?" Zeptal se Christian, když jsem na pár vteřin úplně oněměl a ztuhl.

,,Jennifer... A Taryet!" Vyhrkl jsem a rozeběhl se z pracovny rychlostí světla. Mezitím jsem zavyl na celý smečkový dům a povolal jsem k sobě bojovníky a stopaře.

Vběhl jsem do předsíně našeho bytu, proběhl jsem obývák a když jsem se pokusil otevřít dveře od naší ložnice, byly zamčené!

Doprdele, já ty dveře nezamykal! Za mnou se už nashromáždilo alespoň dvacet vlků, z toho sedm z nich byly vlčice.

Předal jsem svou sílu Ircasovi a on ty dveře vyrazil z pantů. Vtrhl jsem dovnitř a naskytl se mi hrůzostrašný pohled na rozevřené okno dokořán, postel byla rozházená, na podlaze byla krev a uprostřed krvavé louže ležela Jennifer. S prokousnutým hrdlem, nakousnutým břichem a podrápaná po celém těle.

,,Jennifer!" Vyhrkl jsem a rychle jsem k ní přiběhl.

,,Ne. Ne. Ne. Ne. Ne!" Zavrčel jsem vztekle. To snad nebylo možné! To nemohla být pravda!

Má prateta je mrtvá a má družka-!

Taryet byla pryč! Místnost byla naplněná pachy Claudantské smečky. Mezi nimi jsem našel i pachy Tarietiných rodičů a Bety Marcuse.

Ovšem... Sebastian si opět nebude špinit ty své pracky, přestože na nich měl více krve, než já!

Přiběhl jsem k oknu a vyklonil se ven. Pod okny leželi dvě mrtvé hlídkařky, kde už se seběhlo několik vlků. Vzhlédli ke mně se zděšeným výrazem ve tváři.

Můj obraz zrudl, cítil jsem své vlčí tesáky i oči. Mé instinkty řvaly jediné: VŠECHNY ZABÍT! ZABÍT SEBASTIANA A JEHO SMEČKU!

ZTohle Sebastianovi nedaruju!

Přišel jsem k posteli a vzal z ní polštář, ze kterého byl Taryetin pach cítit. Pak jsem rychle přišel k jednomu ze stopařů, který na mě vyjeveně hleděl.

,,Najděte ji," zavrčel jsem hrdelně a on s pokývnutím vzal polštář do ruky, otočil se k dalším stopařům, kteří tam s námi byli, a společně zamířili najít ostatní.

Pak jsem se otočil ke Christianovi. ,,Jdeme! A jedeme hned za ním!" Moje srdce tlouklo o sto šest a hlava nebyla schopná normálního uvažování.

Pro mě existovalo jen jediné - najít Sebastiana a jeho smečku, zabít je a vzít si zpátky moji družku.

,,Holdene, uklidni se," zavrčel Beta a chytl mě za rameno. Vycenil jsem na něj tesáky, ale on se nenechal zastrašit. ,,Neuvažuješ logicky. Je hloupost se tam teď řítit, akorát jim tam vběhneš do náruče smrti."

,,Co bys dělal ty, kdyby ti vzali Lesley?" Zeptal jsem se ostře a nehleděl na to, že bych se ho tím mohl dotknout. Jen mě zajímalo, jak by on reagoval, kdyby byl v mé situaci!

Zmlkl a měřil si mě chladným pohledem. Ha, věděl jsem to.

,,Za tohle mi Sebastian zaplatí," zavrčel jsem a otočil se k bojovníkům. ,,Sežeňte co nejvíc bojovníků. Tohle nebude bez boje."