Ochráním tě (DOKONČENO✔️)

XII. Nebezpečný nepřítel

Holden

Věděl jsem, že ji přijmou. Smečka Lunu potřebovala a pokud ze mě cítí, že jsem šťastný, tak budou i oni.

I když mě opravdu na malý moment znepokojilo, že jim trvalo tak dlouhou dobu, než se s ní přivítali.

Soudili ji podle původu? Nebo snad každý poznal, že je těhotná? No nebudu je všechny jednoho po druhém vyslýchat a zjišťovat to, důležité je, že byla přijata.

,,Jistě. Vyřídím mu to. Bude tam hned," ozval se vedle mě Beta a já se na něj zmateně zamračil.

Většina smečky se ještě věnovala Taryet a on si tady telefonuje, jo?

,,Co je?" Zavrčel jsem tiše. Bylo znát, tě jsem drobek podrážděný.

Beta se na mě však díval, že se ho můj pohled vůbec nedotkl a odkašlal si. Nechal svou moc rozplynout místností tak, aby nepřebíjela tu mou, ale vlci ji pocítili, tím se celá místnost uklidnila.

Založil jsem si ruce na hrudi a mračil se dál. Vlci se na něj otočili a Taryet přistoupila ke mně, avšak nic nedělala a neříkala.

Cítil jsem z ní zodpovědnost a to byla Lunou mé smečky oficiálně teprve pár minut.

,,Je tady Alfa Sebastian," řekl Beta tak, aby to každý slyšel, ,,čeká ve vstupní síni společně s jeho Betou, zadrželi ho hlídkaři."

A zatímco já se čím dál víc mračil a můj hrudník se rozvibroval vrčením, které se mi vydralo z hrdla, z Taryet teď byl cítit strach a nejistota, a mezi vlky se začal roznášet šum konverzací.

,,TICHO!" Štěkl jsem svým alfa tónem a přebil Christianovu moc, která pomalu z místnosti vyprchávala.

,,Beta půjde se mnou přivítat našeho hosta," zavrčel jsem a postřehl jsem, jak s sebou Taryet cukla, ,,a Taryet zůstane tady." Podíval jsem se na smečku. ,,Buďte tu s ní, vyřídím to rychle."

,,Holdene?" Oslovila a chytla mě za ruku Taryet ještě než jsem stihl místnost opustit. Otočil jsem se k ní a zahlédl v jejích očích strach. ,,Buď opatrný."

Ani jsem se nesnažil o úsměv. Tohle nebyla příjemná situace, zvláště pro ni ne. Jemně jsem přikývl a odešel.

,,Co myslíš, že chce?" Zavrčel Beta a já se zamračil. Šel jsem rázným krokem vedle něj.

,,Co myslíš?" Zeptal jsem se chladně a začal sestupovat schody do přízemí.

,,Taryet Deverauxovou?" Zeptal se neutrálním hlasem a já varovně zavrčel: ,,Pro tebe je to Luna, Christiane."

Na to mi odpověděl tichým mručením.

Sešli jsme schody a stanuli na proti dveřím, u kterých stál Alfa Sebastian s jeho Betou.

Nasadil jsem chladný pohled a místností se roznesla má a Christianova moc. Každý musel poznat, kdo tomuto domu velí.

Hlídkař a hlídkařka, kteří nejspíš informovali Betu, odešli, jakmile jsem jim to rukou naznačil.

,,Alfa Sebastian Artep a Beta Marcus Nelson. Čemu vděčíme za tu čest?" Zeptal jsem se neutrálním tónem a založil jsem si ruce na hrudi, jakmile jsme s Christianem od těch dvou měli dvoumetrový odstup.

,,Myslím, že odpověď na tuto otázku známe oba dva, Alfo Holdene," odpověděl mi chladně Sebastian a já lehce nadzvedl obočí.

,,Skutečně?"

,,Rádi bychom si ale o celé té záležitosti promluvili někde v soukromí," ozval se klidně Beta Marcus a já zatl zuby.

Nepatrně jsem přikývl. ,,Samozřejmě, následujte mě." Rukou jsem pokynul aby šli přede mnou a Christianem a společně jsme šli do druhého patra, kde jsme měli s Betou pracovnu.

Když tři muži přede mnou vešli do mé pracovny, vešel jsem jako poslední a zavřel jsem za námi dveře.

Postavil jsem se vedle Bety naproti Alfovi Sebastianovi. Navzájem jsme se měřili pohledy.

Vzduch v místnosti zhoustl a nikdo z nás nechtěl ustoupit z té pohledové přestřelky mezi námi.

Ale tady jsme na mém území, v mé kanceláři. Tady se bude hrát podle mých pravidel. Vycenil jsem vlčí tesáky a hlasitě zavrčel: ,,Tak mluvte. O co jde?"

Alfa Sebastian se jemně ušklíbl. Na to, že už mu táhlo na padesát, tak se tvářil jako by mu bylo dvacet.

,,Z mé smečky utekla jedna vlčice. Myslím, že znáte Taryet Deverauxovou," začal mluvit klidně Alfa Sebastian. Přenesl jsem váhu svého těla z pravé nohy na levou a u toho jsem naklonil hlavu na stranu. Do toho jsem si založil ruce v bok.

Nadzvedl jsem znovu obočí. ,,Slyšeli jsme o ní... Ale jen minimálně. Co my s ní?"

,,Utekla před námi na vaše území. Osobně jsem viděl, jak překročila hranice," pronesl se zavrčením Beta a já se zamračil.

,,Ano, to je pravda. Našli jí naši hlídkaři, smečková lékařka se o ni postarala, a když jí bylo dobře, odešla," řekl jsem hlasem, který jasně říkal, že je mi šumák, kde se nyní Taryet nachází.

Alfa Sebastian přimhouřil oči. Nezdálo se mi, že by mi to baštil, ale já na sobě nedal znát nic, co by Taryet prozrazovalo.

,,Čím se vlastně provinila, že utekla před vámi?" Zeptal jsem se a použil jsem nepatrně zvědavý tón schovaný pod rouškou nezájmu.

,,Zradila mou smečku," zavrčel nenávistně Alfa Sebastian a já jen párkrát mrkl.

On mi k tomu víc neřekl a já neměl v plánu to z něj páčit. Přeci by mu to mohlo přijít jako rýpání v jeho věcech a navíc já svou pravdu měl.

,,Je to všechno, co jste chtěl?" Zeptal jsem se s tichým zavrčením a Sebastian upřel varovný pohled na mou osobu.

,,Jestli se u vás objeví, neprodleně mě informujte... Ta vlčice si nezaslouží za svou zradu žít," zavrčel a kývl k Betovi, že budou moct odejít.

,,Ostatně jako všichni, kdo vaši smečku kdy zradili," odvážil se ozvat Christian a já s ním musel souhlasit. Sebastian skutečně zabíjel všechny, kteří jej zradili.

Sebastian se na nás unaveně podíval. ,,Zrádci si ani nic jiného nezaslouží... A s těmi, co se drží na zrádcově straně, bude naloženo úplně stejně." Zavrčel.

Můj pohled ztvrdl. ,,Jestli je to vše, rád bych, abyste již odešli. Musím řešit vlastní problémy, které se týkají jen mé smečky. A ne té vaší," zavrčel jsem a sledoval, jak Christian Sebastiana s Marcusem odvádí pryč.

,Řekl bych, že jsme si právě vytvořili nebezpečného nepřítele,' ozval se Ircas, a přestože jsem byl odhodlaný naší družku chránit, uvědomoval jsem si, že má můj vlk pravdu.