Ochráním tě (DOKONČENO✔️)

V. Jen jedna noc? NE

Holden

Musel jsem se hodně ovládat, abych ji jen uložil do postele. Ve skutečnosti se ve mně zvedla obrovská touha ji políbit a nepustit. Částečně za to mohl Ircas, jehož chování jsem stále nepobíral a částečně za to mohl prostě fakt, že byla kompletně nahá za jediným kusem peřiny.

Ovšem co mě vykolejilo byl ten její hysterický povyk. Takovou reakci jsem od claudantské vlčice nečekal.

Když prozradila, že ji chce Sebastian zabít, nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Čím se mohl někdo jako ona provinit? Nevypadala, že by někoho zabila nebo napadla...
Ledaže...

Ztuhnul jsem v pohybu na cestě zpět do mé kanceláře a ohlédl se za sebe.

,Že by se provalila ta vaše aférka před třemi měsíci?' Ozval se Ircas, který od chvíle, co se dozvěděl, že ji chce Sebastian zabít, neklidně pochodoval sem a tam a do toho naprázdno secvakával tesáky.

,A on to vzal jako zradu? Že se se mnou spojila proti němu?' Na zátylku se mi zježily chloupky a má čelist ztuhla.

,Nejspíš... Tedy pokud v tom nebylo i něco dalšího...' Zamručel Ircas.

,To budeme muset od ní ještě zjistit,' odpověděl jsem mu a zapadl do své kanceláře.

Přešel jsem k oknu a zadíval se ven. Venku foukal ledový vítr a padalo ze stromů listí.

Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. Nešlo mi to do hlavy. Nějaký dílek tam chyběl a já na něj nemohl přijít. Jestli to věděl Ircas, tak mi o něm neřekl a nejspíš ani neřekne.

Stále jsem na sobě cítil její pach čerstvě posečené trávy a citrónu. A ještě něčeho, co jsem nedokázal identifikovat, každopádně mé tělo začalo opět hořet a já cítil už delší dobu poněkud nepříjemné těsno v kalhotách.

Zatl jsem tesáky a vnímal i jak Ircas se stěží ovládá.

,Tohle nebyla jen známost na jednu noc, že?' Zavřel jsem pevně oči a zapřel se dlaněmi k parapet, čelo jsem opřel o tabulové sklo okna.

,Ne...' Odpověděl mi Ircas tak, jak jsem si nepřál, aby odpověděl.

Proboha, vždyť Taryet ani nebyla součástí smečky! Byla stále claudantskou vlčicí! Nemohla být má spřízněná duše!

Tiše jsem zasténal. Do hlavy se mi začínaly vracet veškeré vzpomínky na tu noc... Přestože by měly zůstat v mlze nejen kvůli tehdejší kocovině, ale taky kvůli tomu, že to bylo už tři měsíce zpátky.

'Doprdele!' Praštil jsem pěstí do zdi jen díky Ircasovi, protože kdyby nezasáhl, tak by má pěst skončila v okně.

Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Bohyně, cos nám to provedla?

---

Druhý den jsem se na ni přišel podívat znovu a tentokrát se mnou šel i Christian Geller, můj Beta a pravá tlapa.

Vstoupil jsem do Alexandriny pracovny. Smečková lékařka ke mně vzhlédla a postavila se. ,,Alfo, Beto."

,,Přišli jsme se na ni podívat, jak jí je?" Zeptal jsem se a vnímal jsem do toho i Ircasovu nervozitu.

Alexandra se pousmála. ,,Už jí je dobře... Tedy v rámci možností." A úsměv povadl.

Cítil jsem, jak se mé tělo napíná a měl jsem pocit, že jakmile promluvím, tak to bude spíš vrčení, tak se toho chopil Christian: ,,Co tím myslíš?"

,,Fyzicky je v pořádku. Rány se jí zahojily a stehy má vyndané. Jen... Stále se mě snažila přesvědčit abych ji nechala jít a ona mohla opustit smečku... Stále pláče, že jí zde Alfa Sebastian najde, že nikdo není v bezpečí a, že je to jen její chyba..." V Alexandrině tváři bylo poznat, že se jí stav té dívky nelíbí. A mě taky ne.

,,Jo a... Dala jsem jí čisté oblečení," podotkla a rukou naznačila, že můžeme jít za ní. Onou mou spřízněnou duší.

Možná jsem na to nevypadal, ale tiše jsem si oddechl. Znovu jsem to prožívat nemusel.

Otevřel jsem dveře od pokoje, kde Taryet přebývala a naskytl se mi pohled na černovlasou dívku stojící u okna a prsty si hrála s pramínky havraních vlasů, pozoroval jsem každý její pohyb.

Jakmile nás zaregistrovala, odtrhla se od stěny o kterou se opírala a sklonila uctivě hlavu k zemi.

,,Zdravím, Taryet Deverauxová, že?" Ozval se první Beta a prohlížel si ji skrz přimhouřené oči.

Dívka před námi plaše přikývla. ,,Ano."

,,Jmenuji se Christian Geller... Jsem Beta této smečky. S Alfou se již jistě znáš," kývl směrem ke mně a černovláska ke mně vzhlédla. V očích se jí cosi zalesklo.

Ircas s sebou uvnitř mě hnul, když se nepatrně pousmála. ,,Ano, známe..."

Nepatrně jsem se pousmál a kývl ke dvěma židlím u stolu, kde pravděpodobně jedla. ,,Můžeme se posadit?"

Taryet jen jemně mykla rameny a posadila se na postel. ,,Je to dům vaší smečky. Jste Alfa a Beta... Můžete si dělat, co chcete."

Tohle jsem popravdě slyšet nechtěl... Nesnášel jsem, když takhle vlčice jako ona mluvily. Ano, díky našim postavením jsme měli právo téměř na všechno, avšak ona se potřebovala cítit komfortně, aby se necítila jako vězeň nebo dokonce kořist.

S Betou jsme se oba posadili a já pohlédl Taryet do očí. ,,Myslíš, že bychom mohli pokračovat ve včerejších dotazech?"

Dívka jemně zavrtěla hlavou zápor. ,,Řeknu Vám všechno nutné... Pokud budete potřebovat něco dalšího vědět, samozřejmě je na vás jestli se budete dál ptát nebo mlčet."

Kývl jsem a nechal jsem ji až se sama rozpráví o tom, co se vlastně stalo a co bude dál.