Ochráním tě (DOKONČENO✔️)

XVIII. Nečekaná pomoc

Holden

,,Co máš v plánu udělat, až se tam dostaneme?" Zeptal se Christian, který společně se mnou sledoval, jak se vlci připravují na okamžitý odchod za Claudantskou smečkou.

,,Najít Taryet a zabít Sebastiana," zavrčel jsem odhodlaně. ,,Nebo nejdřív zabít Sebastiana a pak najít Taryet..."

,,Dobře, ale víš stejně jako já, že to nebude tak snadné," založil si ruce na hrudi, ,,Sebastian okolo sebe bude mít své vlky, a jeho sídlo taky není žádný jednoduchý domeček, kde Lunu najdeme po otevření třetích dveří."

Pokýval jsem hlavou. ,,Ovšem, že to vím... Ale to mě nezastaví, Christiane... Jestli jí ten parchant jen zkřiví vlásek, tak bude mrtvý vlk..." Ale on zemře tak jako tak, i kdyby byla Taryet živá, zdravá a bez škrábnutí. Jeho území si pak pro smečku zaberu, protože se každým dnem má smečka rozrůstá a rozhodně se větší území bude hodit.

,,Holdene naše smečka jde sama proti té Sebastianově... Jsi si jist, že-"

,,Nemáme na výběr!" Zavrčím hlasitě a otočím se k němu s odhodláním v očích čelem. ,,Jestli chceme Taryet zachránit, musíme hned... Sebastian ji nenechá naživu!"

,,A co s ním mluvit? Jít na to diplomaticky," zavrčel Christian, který se mým chováním nenechal rozhodit a já si odfrkl.

,,Sebastian a diplomat? Dovol, abych se zasmál," zavrčím vztekle a podívám se na své vlky. ,,JDEME!"

Předal jsem kontrolu Ircasovi a pak už jsem ve své vlčí podobě přebíhal mé a Sebastianovy hranice. Za sebou jsem slyšel většinu své smečky.

Taryet

Opravdu jsem tu byla zavřená celou noc?
Opravdu jsem byla v téhle cele po většinu odpoledne?

Žaludek jsem měla stažený, až mě bolel. Hlava se mi z hladu motala a já se nebyla schopná kvůli nedostatku vody pořádně udržet vzhůru.

Blížil se večer, to jsem poznala, protože u stropů se nacházelo drobné okno, kterým sem pronikalo denní světlo.

Cely byly pod zemí a jediným zdrojem světla byla ta okna. Uvnitř byla obrovská tma a když už jsem pomalu usínala, tak se ozval vrzavý zvuk otevírání dveří.

Zamžourala jsem do tmy a viděla, jak se ke mně blíží čísi postava. Podle pachu jsem nemusela hádat dlouho, o koho se jedná.

Chabě a ironicky jsem se uchechtla: ,,Luna Catherine Artepová... Čemu vděčím za tu čest, že jste se na mě přišla podívat?"

Z mého hrdla se ozvalo varovné zavrčení, když byla tak metr ode mě.

Zastavila a zvedla ruce na obranu. ,,Jen klid. Nechci ti ublížit. Chci ti pomoct."

,,Pomoct?" Procedila jsem skrz zuby. ,,Zrovna Vy? Vy chcete pomoct mě? Proč?"

,,Taryet, vím, že nemáš důvod mi věřit. Obvzlášť pokud jde o Sebastiana," mluvila klidně a posadila se naproti mě. Hlasitě jsem bojovně zavrčela.

,,Ale protože čekáš dítě, i já vím, že to, co dělá, není správné. A já jsem nikdy nebyla vrah. Obvzlášť ne vrah dětí." Svým pohledem zabloudila k mému nechráněnému břichu.

,,Zrazujete vlastního druha... Obě víme, že to neděláte jenom tak... Takže řekněte, co od tohto očekáváte?" Zeptala jsem se ostře.

Catherine Artepová si povzdechla a vztáhla ke mně ruku, já však ucukla a vycenila jejím směrem varovně tesáky.

,,Máš pravdu, že to nedělám jen tak. Nebudeme si nic nalhávat," odmlčela se a odkašlala si, ,,Holden je synem svého otce." V očích se jí podivně zalesklo. Nebyla jsem si jistá, jestli je to smutek nebo vztek. Či dokonce něco jiného.

,,Až přijde čas boje mezi Holdenem a mým druhem, je jasné, kdo vzejde jako vítěz. Holden je mladý a plný síly, a má motivaci - tebe a vaše dítě. A Sebastian je už starý, jediné, o co mu jde je síla a moc, kterou si vydobyje strachem a smrtí," odmlčela se. Já lehce nadzvedla obočí, čímž jsem jí vybídla, aby pokračovala.

,,Bývá to tak, že družka padlého Alfy je poté zabita, aby neměla tu šanci se za svého druha pomstít a znovu vést boj-"

,,Doufáte, že když Holden zjistí, že jste mi pomohla utéct, tak Vás nechá naživu," zamyslela jsem se nahlas a pohlédla jí do očí. Luna Catherine nepatrně přikývla.

,,Vy mi pomůžete a já na oplátku Holdenovi řeknu, že jste to byla vy, kdo mi pomohl utéct..." Pokračovala jsem ve své úvaze nahlas, ,,jak mám věřit, že nám poté nevrazíte kudlu do zad?" Zamračím se.

Catherine si tiše povzdechla a vytáhla z kapsy svých kalhot klíč od pout. Můj obličej se rozjasnil, a pohled též.

,,Slibuju, že jakmile tohle všechno skončí, tak se odklidím na neutrální půdu a nebudu vám stát v cestě. Tohle území a smečka budou jen vaše, pokud budete chtít," řekla zcela vážně. Pohlédla jsem jí do očí. Snažila jsem se najít nějakou faleš, lež nebo klam, které by dokazovaly, že lže a já jí nemohla věřit, jenomže nic takového jsem nenašla. Vlastně jsem z jejích očí vůbec nic nevyčetla.

Nedůvěřivě jsem si jí měřila pohledem a v duchu jsem se sama sebe ptala, jestli jí mám nebo nemám věřit... Samozřejmě, mohla jsem odmítnout. Ale to bych sebe i miminko odsoudila k záhubě. Co vlastně můžu ztratit? Život?

Ale když se skutečně dostaneme ven, tak se můžu vrátit zpět za Holdenem. A obejde se to bez krveprolití.

Tiše jsem vydechla a pokývala jsem hlavou. ,,Dobře, Luno Catherine." Nevěřila jsem jí. Ale za pokus to stálo.

Hnědovlasá žena přede mnou se usmála a opravdu se sklonila k mým poutům. Za chvíli mé okovy s řinčením dopadly na zem.

Hned na to jsem měla na chvíli pocit, že se chodbou rozezněla ozvěna, protože se venku ozval nepříjemný zvuk kovu a rány o zem. Jenomže najednou jsem uslyšela křik a vytí vlků, uvědomila jsem si, že tohle bude zcela něco jiného.

Catherine mě vzala okolo pasu a pomohla mi na nohy. ,,A teď pojď. Tady to nebude hezké, takže rychle pryč. Zdá se, že už Holden dorazil."

A společně jsme se "rozeběhly" smečkovým sídlem ven. Byla jsem za Catherine v tuto chvíli ráda, já bych se tu ztratila.

Celou dobu nás doprovázely zvuky boje, bolestné i bojové křiky, vytí, štěkání a kňučení. Já si jen snažila nepředstavovat, co by se mohlo Holdenovi stát.