Ochráním tě (DOKONČENO✔️)

IX. První společné ráno

Holden

Toho dne se už Taryet neprobudila. Musela se opravdu silně praštit do hlavy a zřejmě utrpěla i lehký šok.

Poté, co pro nás přijel Beta, jsem naložil Taryet do auta, posadil jsem se s ní na zadní sedadla a celou dobu jsem ji výskal v srsti a šeptal jí uklidňující slova.

Vzal jsem ji až k sobě do ložnice, kde jsem ji uložil do postele a povolal k sobě Alexandru, aby ji prohlédla.

Ujistila mě, že bude v pořádku, jen tu zlomenou tlapu ji bude moct obvázat, až se přemění zpět v člověka.

A také mě utvrdila v tom, na co jsem se sám sebe ptal. Jestli může být Taryet doopravdy těhotná.

A ano. Skutečně byla.

Čekala dítě.

To leccos zkomplikovalo. A hlavně se ve mně zvedala obří žárlivost, přestože se mě snažil Ircas uklidnit.

S kým mohla spát a zplodit dítě?! Kdo se dotkl mé Luny a je otcem toho dítěte, co nosí?!

Vím, že jsem neměl právo žárlit, protože ani nebyla oficiálně mou, ale ona byla! Byla mou družkou a proto se mi těžce snášelo, že otcem toho dítěte je úplně cizí chlap!

Ircas nahlas přemýšlel o tom, kdo by mohl otec toho dítěte být a jestli i to byl pravý důvod, proč byla považována za zrádkyni Claudantů.

Sebastian se mohl dozvědět pravdu o tom, že je těhotná, a proto ji chce mrtvou.

Musel jsem si otevřít láhev alkoholu a dostat se tak do režimu bez přemýšlení.

Poté jsem se šel osprchovat. Potřeboval jsem dlouhou sprchu abych ze sebe dostal ten stres a nervozitu.

Samozřejmě, že se jí musím zeptat, kdo je otec dítěte! A samozřejmě jí i musím říct, že je má družka!

Budu ochotný vychovávat cizí dítě. Ale jen kvůli ní... To vlče se nikdy nebude moct stát Alfou, protože nebude mít v žilách moji krev.

Smiluji se nad tím dítětem, protože mi na té ženě záleží. Jinak bych byl nucen to vlče po narození ihned zabít. Tak zněla pravidla.

Po dlouhé horké sprše jsem vyšel jen v teplácích ven z koupelny a naskytl se mi pohled na spící černovlasou dívku v mé posteli.

Pohledem jsem si ji přeměřoval a trochu ztuhlým krokem jsem došel až k ní, zkontroloval jsem její levé zápěstí, které nepěkně zmodralo a já věděl, že musím ihned dojít pro Alexandru. Avšak nemohl jsem si odpustit pohlazení jejího břicha.

Ztěžka jsem polkl a tiše jsem zavrčel. Ach Bohyně, to je tak frustrující!

Alexandra jí pak obvázala zápěstí a odešla.

Já si konečně lehl do mé postele vedle ní. Přivinul jsem si ji do náruče a neodpustil jsem si něžný polibek do jejích havraních vlasů.

Vybavil se mi ten samý pocit, co tenkrát. Jenomže tehdy to bylo čistě o jedné noci plné zvířecí touhy. Jenomže dnes to bylo o náklonnosti a touze ji i její dítě ochraňovat.

---

Taryet

První, co jsem začínala vnímat, když jsem procitla, bylo tiché pochrupkávání, poté k mému čichu dolehl pach kapradí a zázvoru, a nakonec jsem si uvědomila, že mě svírá silná paže okolo pasu a já jsem zády přitisklá k nahé hrudi.

V tu chvíli jsem prudce otevřela oči až mě zabolela víčka. Do očí mě uhodilo slunce a já tiše zasténala.

Muž, jehož pach jsem poznala, se za mnou zavrtěl a já jsem cítila, jak na mě upřel zrak.

Jenomže já si začínala uvědomovat, co se tady děje. A ne! To nemohla být pravda! Prosím, že je to jen sen, ze kterého se za chvíli proberu!

Rychle jsem se vymanila z Alfova sevření a vylezla z postele.

,,Taryet," zachraptěl a snažil se mne chytit za ruku, já mu ale včas vyklouzla.

,,Proboha, co se stalo?! Kde to jsem! Proč tu jsem! Já odsud včera utekla a Vy-!"

,,Taryet, prosím," vydechl Alfa a vylezl z postele. Já se rychle přesunula na druhou stranu místnosti, co nejdál od něj.

,,Poslouchej mě, ano?" Udělal ke mně krok a já hlasitě zavrčela: ,,Nedotýkejte se mě! Vůbec se ke mně nepřibližujte! Co jste mi udělal?!"

,,Taryet, uklidni se, prosím," vydechl on a já obezřetně pozorovala každý jeho pohyb. Cenila jsem vlčí tesáky a upírala na něj své vlčí oči.

,,Nic jsem ti neudělal. Společně s několika mými vlky jsem tě zachránil před medvědem a pak tě vzal sem, Alexandra tě zkontrolovala a postarala se o tvou ruku," kývl k mé ruce u které jsem si až teď všimla, že ji mám obvázanou.

,,Proč jste mě prostě nenechal odejít? Bylo by to snazší pro nás oba," zavrčela jsem tiše a pozorovala, jak zavrtěl hlavou.

Pak řekl: ,,Nemohl jsem. Nejsi ve stavu, ve kterém bych tě mohl nechat volně běhat po neutrální půdě."

,,Proč ne?" Zamračila jsem se. ,,Kdo si myslíte, že jste, abyste mi říkal, co smím nebo nesmím dělat?"

Alfův výraz nepatrně ztvrdl, což mě jen více vytáčelo. Možná byl Alfa, ale nebyla jsem členkou jeho smečky.

,,Zaprvé, se nacházíš v mé ložnici, v sídle mé smečky. Zadruhé, tě naše smečka zachránila před tvou vlastní a před smrtí. A zatřetí-!" V tu chvíli jsem viděla, jak zaváhal a já nadzvedla obočí.

,,Zatřetí?" Procedila jsem skrz zuby, když chvíli mlčel a jen na mě zíral.

Jakmile jsem ale promluvila, tak zavrtěl hlavou a párkrát zamrkal. Pak tiše vydechl ta čtyři slova: ,,Jsi má spřízněná duše."

Ne. Takhle teda ne.

Zavřela jsem oči a nechala své tělo volně padat na zem.

,,Taryet!" Slyšela jsem, jak křičí a běží ke mně.