Ochráním tě (DOKONČENO✔️)

XXX. Naše Naděje

Holden

Prudce jsem otevřela oči a vstal z postele, přispěchal jsem ke mřížím a rozhlédl se okolo sebe. Nikde nikdo nebyl.

Naštvaně jsem do nich praštil a mě rukama projela ostrá bolest. Bolestivě jsem zasténal a na své ruce pohlédl. Měl jsem je rozškrábané do krve, spoustu modřin a podlitin. Zatl jsem tesáky, abych potlačil zakňučení.

,Tohle jsi nám způsobil ty,' ozval se obviňujícím a naštvaným tónem Ircas a já ztuhl.

,Cože?' Párkrát jsem zamrkal a nevěřícně zíral před sebe.

,Neměl sis na kom vybíjet zlost, tak jsi ubližoval sám sobě, ty psychopate,' zavrčel nesnášenlivě můj vlk a já se ztěžka posadil na postel.

,,To nemůže být pravda," zašeptám a vložím si obličej do dlaní.

,Je to pravda. Smečka tě začíná nesnášet! Jsme tu zavření už několik měsíců a ani jednou se tu nestavil nikdo jiný než Christian nebo Alexandra. Ani Taryet ne. A smečka nad tebou zlomila hůl,' vrčel dál vztekle můj vlk a mě se nahrnuly slzy do očí.

,Jen tak mimochodem,' zavrčel znovu a já jen čekal, co z něj vypadne. ,Taryet se už blíží čas porodu.'

V tu chvíli jsem vyskočil na nohy. ,,To ne! Ne! Ne! Ne! Já tam musím být s ní!" Vyjeknu a přispěchám ke mřížím. ,,CHRISTIANE!" Zakřičím a snažím se během doby plné čekání zklidnit své poplašené nervy.

Bouchly dveře a přede mnou se objevil Beta. ,,No to se podívejme, kdo se nám to vzbudil." Sjel si mě pohrdavým pohledem až mě z toho přejel mráz po zádech. Co jsem to jen provedl, že i on mě nenávidí?

,,Christiane, co je s Taryet? Je v pořádku?! A co smečka? U Bohyně, co jsem to provedl?!" Chrlím na něj otázky zoufale, ale on si mě prohlíží lhostejným pohledem.

,,Christiane, mluv! Co je s ní?! Co naše dítě?! Co naše malá holčička?!" Zeptám se znovu a zoufaleji.

Christian nespokojeně mlaskne a odpoví: ,,Taryet je v pořádku. O dítěti nemluvě. Obě jsou zdravé. Smečku vede výborně, vlci si nemůžou stěžovat. Občas jí s Lesley pomáháme, ale jinak vše zvládá sama. Ještě něco?" Naklonil bez zájmu hlavu na stranu. Zřejmě se těšil, až odsud bude moct vypadnout.

,,Chci ji vidět, prosím..." Hlesnu a on nadzvedne obočí.

,,Ty už zase znáš pravidla slušného chování? No páni, tomu říkám zázrak," odfrkl si a já zatl pěsti. To jsem byl až takový parchant? Jaktože si skoro nic nepamatuju?

,,Christiane, prosím, řekni, že ji můžu vidět..." Žádám a on jen zavrtí záporně hlavou.

,,To nejde... Taryet tvrdí, že ji můžeš vidět, až bude to malé na světě. Takže si ještě budeš muset počkat."

,,Tak dlouho?! Jak?! Proč?!" Začínal jsem být frustrovaný. Copak se bála, že jí zase ublížím?! Dobře, nevinil jsem ji z toho, ale... Bylo to frustrující!

,,Měla vidění, kde jí bylo řečeno, že se budete moct znovu shledat, až se vaše dcera narodí," na malý moment se odmlčel a prohledal kapsy, ,,mimochodem, tohle ti posílá." Natáhl ke mně složený papír.

Já si ho vzal a ztěžka jsem polkl. Další dopis? Po jak dlouhé době... Ona mě nechce vidět, tak mi alespoň posílá dopis, abych věděl, že na mě myslí? O co jde?

Rozložil jsem ho a vypadla z něj nějaká kartička. Zarazil jsem se a sehnul se k ní. Otočil jsem jí lícem nahoru a já ztratil dech...

Byla to fotka. A ne jen tak ledajaká.

Z ultrazvuku... Poslala mi fotku miminka. Opřel jsem se o zeď sklouzl se k zemi, kde jsem se posadil. Zakryl jsem si ústa dlaní a jen jsem na to maličké zíral.

,O co kvůli tomu tvému šílenství přicházíme?' Zeptal se podrážděně Ircas a já se zhluboka nadechl a vydechl.

Bohyně, jak jsem mohl být takový hajzl?

Pak jsem se podíval na papír, ve kterém byla fotka schovaná. Byl na něm nějaký vzkaz.

Vím, že se mnou nejspíš nechceš mluvit, ale prosím, jen pár slov mi postačí, abych věděla, že jsi na nás nezapomněl.

Nemyslím na mě a na miminko, ale na mě a na tebe. Jak to bylo krásné předtím, než se ti začaly zdát ty noční můry.

Posílám ti fotku z ultrazvuku, abys viděl, jak naše maličká holčička vyrostla.

Doufám, že se budeme brzy moct shledat. Doufám, že Bohyně měla pravdu a skutečně ti už brzy bude dobře natolik, abychom se mohli shledat.

Mám stále svou naději, které se pevně držím a věřím. Věř i ty, prosím.

Miluju tě, Holdene, nezapomeň na to, prosím,

Tvoje Taryet

A pak u toho byl ještě krátký seznam dívčích jmen pro miminko... Zhluboka jsem dýchal, abych se tu před Christianem nerozbrečel.

,,Máš také napsat nějaké nápady, pokud tě vůbec zajímá, jak se bude vaše dcera jmenovat," řekl chladně Beta a hodil ke mně propisku, která přistála kousek ode mě na zemi.

Natáhl jsem se po ní a jména jsem si prohlédl.

Caroline
Lillian
April
May
Lyrica
Claudia

Tiše jsem si povzdechl a zavrtěl jsem hlavou. Pak jsem vzal propisku a napsal jsem tam další jméno: Hope

Pak jsem papír složil a podal ho Christianovi. Ten si papír vzal.

,,Pošlu ti sem Alexandru, aby ti ošetřila ta zranění," řekl jen a já mlčky přikývl. On pak už bez jediného slova vězení opustil.

/Už zbývá jen poslední kapitola a Epilog a jsme ve finiši, vlčátka. 😁❤️\