Ochráním tě (DOKONČENO✔️)

XV. Lítost

Taryet

Ten pláč mě příliš zmohl. Nebyla jsem skoro schopná chodit, takže mě vzal Holden do náruče. Přikázal vlkům, aby mého mrtvého staršího bratra pohřbili a se mnou se začal vracet domů.

Vedle nás šel Beta a já sotva postřehla, o čem se s ním Holden baví. Uslyšela jsem jen slova: proč... myslíš... zavolat... jet tam... uvidíme... rozhodnu...

Jakmile jsme se vrátili zpátky do smečkového sídla, okolo nás se shromáždila celá smečka a samozřejmě je zajímalo jediné - co se mi stalo.

Holden jim řekl, že se vše dozví od Bety a zatímco Beta zůstal dole, Holden mě odnesl do našeho bytu a poté rovnou do ložnice, kde mě položil na postel.

Stočila jsem se do klubíčka a schovala jsem se pod deku.

Před čtyřmi dny:
Zrovna jsem se osprchovala a chystala se jít si lehnout. Bylo okolo desáté a Holden byl ještě zalezlý v kanceláři, což mi nevadilo, alespoň jsem měla čas pro sebe. Nepotřebovala jsem ho mít neustále za zadkem.

Ještě jsem si však došla do obýváku, ke knihovně, odkud jsem si vytáhla jednu knížku a vrátila se zpět do ložnice.

Polštáře opřela o čelo postele a konečně jsem se do postele uvelebila.

Svá záda jsem zabořila do příjemného materiálu polštářů, vzala knihu a otevřela ji na první straně, když se rozezněl můj telefon, který ležel na nočním stolku.

Zmateně jsem zamrkala a vzala telefon do ruky.

Neznámé číslo.

Anais se uvnitř mě postavila na nohy a začala podezíravě vrčet, mezitím, co jsem hovor přijala.

,,Haló?" Zeptala jsem se. V mé situaci, kdy jsem se schovávala před vlastní smečkou ve smečce jiné, nebyl dobrý nápad do telefonu oznamovat, kdo je u telefonu. Obvzláště, pokud volalo neznámé číslo.

,,Taryet?! To jsem já!" Ozvalo se na druhé straně a já okamžitě poznala udýchaný hlas svého o čtyři roky staršího bratra Amadea.

,,Amadee?" Zavrčela jsem nenávistně. On byl také součástí mého trestu. I on mi ubližoval... ,,Nemám zájem s tebou mluvit, po tom, co jsi mi udělal," zavrčela jsem a chystala se hovor položit.

,,NE! TARYET, POSLOUCHEJ, PROSÍM!" Zakřičel a Anais uvnitř mě hlasitě vrčela, ať to okamžitě ukončím. Amadeus byl pro ni mrtvý, po té obrovské zradě a bolesti, které mi způsobil.

,,Hele, já chápu, že se mnou nechceš mluvit za to, co jsem ti udělal, ale-"

,,Mám ti připomenout, co jsi mi udělal?!" Vyjela jsem na něj nenávistně. ,,Obrátil ses ke mně zády ve chvíli, kdy se proti mě otočili vlastní rodiče! Chlapeček si chtěl šplhnout a stát se miláčkem rodičů poté, co si je jejich dcera znepřátelila!"

,,Ano, ale-"

,,Zradil jsi mě!" Vyjekla jsem a po tváři mi stekla první horká slza. ,,Společně s rodiči jsi mě zavrhl, a když mě Alfa rozkázal potrestat, tak jsi byl první vlk, který se na mě vrhl! A vrhl ses na mé nenarozené dítě!" Zavrčela jsem nenávistně a vnímala jsem každý nerv ve svém těle, jak se napíná. Stejně tak jsem vnímala, jak začíná být Anais nekontrolovatelná.

,,Já vím, že to byla chyba, ale prosím-"

,,Dej mi jeden jediný pádný důvod, proč bych teď ten hovor neměla položit a tebe odstřihnout ze svého života," zasyčela jsem spíše jako had než-li vlk.

,,Taryet já... Stalo se mi to samé, co tobě..." Hlesl a já zpozorněla.

,,Neříkej... Taky se tě rozhodla smečka zabít?!" Zavrčela jsem a dávala mu to sežrat.

,,To taky," povzdechl si a já nadzvedla obočí.

,,Ach tak," procedila jsem skrz zuby.

,,Našel jsem si družku..." Hlesl a stále jsem cítila na svém obličeji, jak se mračím. A co já vlastně s tím?

,,Je to samotářka, scházeli jsme se tajně, jenomže Alfa už na to přišel. Jsme teď schovaní v jedné jeskyni... Až budeme odpočatí, chceme pokračovat v cestě na neutrální půdu-"

,,Řekni mi, co tímhle sleduješ, Amadee? Čekáš, že se snad rozeběhnu k hranicím neutrální půdy a půjdu tě přivítat?" Přerušila jsem ho ostrým hlasem. ,,Po tom všem?"

,,To ne... Spíš jen jsem... Konečně už chápu, jak ses cítila ty a... Strašně mě to mrzí, Taryet. Měl jsem být tvůj starší bratr, být ti oporou a chránit tě, ale já..."

,,Místo toho, bys zavraždil mé nenarozené dítě, kdybych neskočila na stranu," zavrčela jsem nenávistně.

,,Byl jsem idiot, Taryet... Teď už to vím."

Chvíli jsem i přemýšlela nad tím, že bych mu i odpustila, když se mi znovu vybavil ten neuvěřitelně bolestný pocit, který v mém srdci vytvořil obří díru poté, co se velký šedomodrý vlk mého bratra rozeběhl mým směrem a pokusil se mě kousnout do břicha.

Zatla jsem zuby a hlasitě zavrčela: ,,Příliš pozdě, Amadee Phillipe Deverauxe (Devre). Ty už nejsi můj bratr."

Poté jsem telefon vzdálila od ucha a hovor ukončila.

Přítomnost

Ta mrtvá vlčice, kterou našli společně s mým bratrem byla jeho družka! Proboha, proč jsem mu jen neodpustila!

Kdybych to jen věděla? Mé tělo se opět začalo třást vzlyky, které se nesly místností.

Holden se vrátil z koupelny s mokrou žínkou, sedl si ke mně na postel a začal mi omývat obličej příjemně teplou vodou. Neúnavně mi umýval tváře od slz.

,,Taryet..." Hlesl Holden těžce a vzdal to nekonečné umývání. Odložil žínku na noční stůl, lehl si ke mně a přivinul si mě do náruče.

,,Ani jsem se s ním nerozloučila. On mi posledně telefonoval a já... Já ho-"
Znovu jsem se rozplakala a Holden mě u sebe jen držel, hladil mě po zádech a snažil se mě uklidnit svým bytím.